Pane Vondruško!
recenze
Husitská epopej. IV, 1438-1449 - za časů bezvládí (2016) / Lea47Rychlost, kterou pan Vondruška chrlí své epopeje, je obdivuhodná až zarážející. Od pohledu i poslechu milý a bezesporu inteligentní pán, vydal třetí díl husitské epopeje, již tradičně ve spolupráci s brněnským nakladatelství MOBA, v listopadu 2015. A v květnu, podotýkám hned následujícího roku, držíme v rukách čtvrtý, více než šesti set stránkový díl. Jestli vás to zarazilo, tak vás rychle dorazím. Protože mezi výše zmíněnými díly, vyšel ještě devátý díl cyklu detektivních příběhů Mrtvý posel.
Pokud si vyhledáte seznam děl pana Vondrušky, bude dlouho trvat než dojedete na jeho konec. Najdete v něm opravdu ledacos - odborné publikace, knihy pro mládež, historické detektivky a romány, či divadelní hry. Zdá se, že nezbývá nic jiného, než začít věřit, že opravdu píše kapitolu denně. Jen historických románů a kriminálních příběhů u MOBY vydal více než padesát.
Máte-li rádi jeho knihy, ani tentokrát nebudete zklamáni. Největší výhodu jeho epopejí (kromě husitské má již dokončenou čtyřdílnou přemyslovskou) je, že zaujmou i čtenáře, kteří ač neradi musí přiznat, že jejich historické znalosti jsou velmi chabé, i přestože jim nechybí občasné ambice o jejich doplnění. Složitost problematiky často lačnost po osvojení základních znalostí, které nám chybí ze školních lavic, dokáže rychle zapříčinit její potlačení. A právě knihy Vlastimila Vondrušky jsou prostředkem, který dokáže spojit příjemné s užitečným. Při pročítání dobrodružství hlavních postav si doplňujeme chybějící informace a hlavně souvislosti podstatných událostí a jejich prostřednictvím si dokážeme na tak složité období, kterým bezesporu patnácté století v českém království bylo, nazírat uceleně.
Čtvrtý díl začíná smrtí císaře Zikmunda, syna Karla IV. Jeho podnázev Za časů bezvládí, je všeříkající. I Zikmundův následovník záhy umírá a zdá se, že o čekou korunu není zájem. Ke slovu se dostává regionální šlechta a pomalu začíná vystrkovat růžky Jiří z Poděbrad. Nekončící spory katolíků a kališníků, se už dávno nevedou kvůli víře. Jako v každé době je to boj o moc a majetek. Na pozadí pohusitského bezvládí sledujeme osudy mnoha postav a z drobných indicií nasáváme atmosféru a zvyklosti dané doby. Smrt je na denním pořádku a nikdo se s ničím moc nepáře.
„Olbrámek konečně vstal a ona rychle srazila stehna a upravovala si suknici. Oba se vrátili ke křeslům a těžce na ně dopadli, protože se jim nohy podlamovaly vyčerpáním. „Jak ses mohl opovážit?“ vyjela na něj uraženě. „Vzal sis mě násilím. Podám na tebe žalobu. Skončíš v rukách kata, ty bastarde!“
V podstatě tedy čtete román s přidanou hodnotou. Na jeho konci budete zaručeně chytřejší. Vondruškovy knihy mají i jiné vedlejší účinky, které rozhodně nejde označit jako nežádoucí. Zkusit přečíst jen část, či jen jeden z dílů je nemožné, protože většina z nás pochopí, jak moc informací neví. A zatouží si osvojit nejen přemyslovské či husitské období, ale chce, aby pan Vondruška zmapoval i ta další. Než se nadějete budete si vyhledávat informace o Albrechtu Habsburském a a budete se proklikávat dál a dál, až se z vás stane znalec husitského období, včetně mnoha názvů předmětů či dobových nadávek. Budete s tím obtěžovat svoje přátele u piva i manžela před spaním. A budete se cítit osvíceně a chytře. Děkuji pane Vondruško a těším se na zbývající tři díly, které jistě budou k dispozici co nevidět. A ptám se, jaká epopej přijde po té husitské? Věřte, že je potřebujeme!
Husitská epopej. IV, 1438-1449 - za časů bezvládí Vlastimil Vondruška
Sedmidílná sága vypráví o událostech slavné i pohnuté doby 15. století v Českém království. Snad žádná jiná historická epocha našich dějin není v obecných představách tak kontroverzní jako právě husitství. Ta doba je pro dějepisné... více
Komentáře (6)
Přidat komentářad hoc R.E.M : částečně s vámi souhlasím, ale právě druhý váš odstavec je ono zmiňované české hnidopišství. Pokud nebudeme mít takové odhodlané spisovatele jako Vondruška nebo Jirásek, který "fantazíroval" stejně jako "faktograf a historik" Palacký, pak už nebudeme mít žádné autory historických románů. Nebude žádná česká dobrá literatura, ale jen braková zábava od Viewegha a pod.
ad sandman70: Opravdu si nemyslím, že se všichni spisovatelé striktně drží historických faktů. Bohužel, spousta čtenářů těmto "faktům" uvěří nebo se jim alespoň část těchto chyb vryje do paměti. Navíc, roli v tomto případě hraje i čas a chuť si ověřovat každou informaci z historického románu.
A nemůžu si pomoci, pokud takto autoři nakládají s fakty a zaplní své knihy mnoha historickými chybami, vždy mě to zamrzí. Pokud se navíc tváří, že jim záleží na historických faktech a pak do knih dají nesmysly, tak mě to i otráví. Nechápu, proč pak raději takoví autoři nepíšou fantasy, běžné romány s vymyšlenými jmény, událostmi atd.?
Kvůli tomu, jak Jean Plaidy zachází s historickými informacemi, už její knihy nečtu.
To si opravdu myslíte, že se jiní spisovatelé tak striktně drží historických faktů? Jean Plaidy alias Philippa Carr alias Victoria Holt... velmi volně ve svých knihách zpracovává anglickou a francouzskou historii. Prostě rozlišujte beletrii a faktografii. Pokud je někdo typický český hnidopich, ať raději čte noviny, tam bude alespoň užitečný. Nakonec bych dodal, že historii vždy píší vítězové, a ti ji vždy překroutí ve svůj prospěch, viz. náš 17. listopad 1989.
To že něco vyšlo půl roku po předchozím díle, přece neznamená, že to autor za toho půlroku napsal. Pan Vondruška mohl mít napsanou komplet celou sérii už dávno, teď to třeba prostě jenom prochází, reviduje a postupně vydává.
Problém ovšem je, že pan Vondruška má ve svých knihách plno chyb, takže ve chvíli, kdy si čtenář začne ověřovat některé čtené údaje, zjistí, že ne vše, co se od Vondrušky dočte, odpovídá pravdě. Jinak řečeno, čím více poznáte českou historii, tím méně přestanete Vondruškovým knihám věřit. Takže radím - pokud chcete mít Vondrušku dále rádi, nestudujte historii. :-)
Ad sandman70: Ale jo, uznávám, že jsem v některých věcech náročná. Neexistuje pouze p. Vondruška a p. Viewegh. Třeba paní Ludmila Vaňková píše skvěle a ačkoliv není vystudovaná historička, nemá ve svých knihách takové chyby a výmysly jako V. Vondruška.
Samozřejmě, fantazie a vymyšlené dialogy k historickým románům patří narozdíl od "informací" typu, že Božena Němcová navštívila Rudolfa II. nebo že Václav IV. byl synem Elišky Pomořanské. Chápete ten rozdíl?
Chtít, aby alespoň základní fakta v historickém románu souhlasila se současnými seriozními znalostmi, nepovažuji za hnidopišství, ale za touhu po určité kvalitě díla. Nic víc, ani nic míň.
A jen dodám, že autorovy série Život ve staletích si cením. Tady mohu poděkovat i za uvedený seznam literatury, z které autor čerpal. Za knihy, které mám v plánu získat a přečíst.