Parapsychologie v hlavní roli překvapivě vyzrálého debutu

recenze

Jiné životy Hynka Harra (2014) / honZic

Před stopadesáti lety byla slova jako parapsychologie, telekineze, telepatie a přenášení vědomí z jednoho člověka do druhého něčím výjimečným. Většina veřejnosti o těchto pojmech neměla ani tušení a jen několik vyvolených jedinců, většinou vzdělanců, se je rozhodla zkoumat. Lingvista Jakub Dotlačil se právě těmto prvním průkopníkům vědeckých poznatků o parapsychologii rozhodl věnovat ve svém literárním debutu Jiné životy Hynka Harra.
Dotlačil, žijící již několik let v Nizozemí, svoji ambiciózní a zdařilou prvotinu zasadil do období poloviny 19. století mezi české spiritisty První české parapsychologické společnosti. Do této společnosti českých vlastenců a vzdělanců se jednoho dne náhodou přichomýtne mladý učitel matematiky Hynek Harr. Zpohodlnělý mladý muž, jehož plány do budoucna zahrnují pouze výuku na měšťanské dívčí škole a svatbu s Lízou, dcerkou ze spořádané rodiny císařského úředníka se díky přítomnosti vlivného poslance nechá přemluvit, aby zůstal jako host na seanci této podivné společnosti v hostinci nedaleko žižkovského popraviště.
Tak začíná příběh prostého pražského matikáře, který díky prvotní seanci zjistí, že sám oplývá některými ze studovaných schopností. Ty mají za následek jeho odjezd s První českou parapsychologickou společností do Berlína, kde mají císařský úkol odhalit vojenské plány Pruska. Brzy však Hynek zjistí, že život spojený se schopnostmi média si také umí vybrat velmi vysokou daň v podobě zničení osobního života.
Ambicióznost této prvotiny spočívá v propojení fikčního světa s reáliemi 19. století. Dotlačil totiž oboje mísí natolik nenápadným a přesto důsledně uvěřitelným způsobem, že z toho čtenáře místy mrazí a nutí ho k přemýšlení, zda se něco takového opravdu stalo, či mohlo stát. Určité pasáže knihy je čtenář nucen opakovat a tím nad nimi uvažovat z několika dalších úhlů pohledu. Díky nim a následným přehodnocením konkrétních pasáží se tak pokaždé před čtenářem odvíjí nový příběh.
Autor ve svém textu prokazuje odbornou erudici i v řadě drobných, místy až absurdních anekdot odkazujících na kulturní a společenské skutečnosti dané doby, jakým je například úmyslné využívání dvojznačných českých slov ke zmatení Němců, či nemožnost rozměnění císařských zlatek. Společenské zvyklosti čtenáři přibližuje i v příkladu Hynkova dvoření Líze. Ani v jednom případě se však Dotlačil, neuchyluje k suchému popisu, či nezatěžuje text přílišnou až zbytečnou popisností.
Špionážní výpravu do Berlína, nebo Hynkovo narukování do armády zjemňuje nenásilný humor, ale i určitá bezelstnost samotného vypravěče v podobě hlavního hrdiny.
Jiné životy Hynka Harra jsou románem, jenž propojuje možné i nemožné a po celou dobu velmi umně balancuje na hraně reality a fikce. Díky tomu čtenáře dokáže mystifikovat od první až po poslední stránku. Nejedná se však o text, který by byl dechberoucím. Místy děj plyne až unyle pomalu a změny v osobách, do kterých se Hynek převtěluje, jsou místy rušivé, jelikož se čtenář musí v textu několikrát vracet kvůli lepšímu pochopení. Výjimkou je několik honiček v temných uličkách. Jakub Dotlačil ve své prvotině sází spíše na postupně stupňované napětí spojené s řadou odboček a následných návratů. Zároveň si dává pozor, aby text nesklouzl pouze do fantaskní roviny. Je pro něho důležitý motiv vědecky podložených jevů a to i přesto, že čtenář ví, že tomu tak není.
Román je plynulou hrou se slovy a se zakotvením samotného čtenáře v konkrétní realitě. A tak je zapotřebí k němu přistupovat, aby nenudil. Jakub Dotlačil svým debutem, však splnil své ambice více než vrchovatě.

Šedesátá léta 19. století. Česká společnost ožívá a hlásí se o své místo v monarchii. Rozvíjejí se politické strany a české deníky. Na pravém břehu Vltavy ještě stojí Ullmannovo Prozatímní divadlo, ale už existují plány na stavbu ... více

Komentáře (0)