Stephen King má na kontě desítky knih a nemálo z nich si vysloužilo kultovní status v rámci svého žánru. A bylo jedno, zda jde o horor, thriller nebo temnou fantasy. Nás ovšem čeká mix sci-fi a paranormálních jevů v knize Pavučina snů...
Na každoroční lov do lesů Maine se vydává čtveřice přátel. Henry, psychiatr, který je smířený s tím, že tento rok jede na setkání naposledy, protože je definitivně odhodlán svůj zpackaný život ukončit dřív, než se podělá ještě víc. Pete je prodavač aut, který dokáže hledat ztracené věci lépe než kdo jiný. Ovšem má také svůj problém a tím je alkohol. Sám si to zatím neuvědomuje, ale na léčebnu je už víc než zralý.
Pak je tu Bobr. Věčné dítě a optimista, který zlepšuje náladu všem kolem sebe. Nikdy toho od života moc nechtěl a nikdy toho taky moc neměl, ale vždycky měl u sebe párátko, které by mohl přežvykovat. A nakonec je tu Jonesy. Profesor historie na univerzitě. Má manželku a žije vlastně šťastný život, který by byl ještě lepší, kdyby před nějakým časem neměl takřka smrtelnou nehodu, která mu zanechala bolavý bok a kulhavou nohu…
Všechny čtyři muže spojuje už od dětství společný osud a ještě jeden společný přítel. Dadyc. Na první pohled lehce retardovaný hoch, který ovšem má dar. Protože Dadyc vidí nit a něco ze svého talentu předá i svým jediným kamarádům. Jejich společný osud vyvrcholí právě na lovu v chatě Zastrčence, protože v lesích Maine se dají do běhu události, které daleko přesahují jejich osobní problémy. Telepatie, armáda, vetřelci z vesmíru a závod s časem…
Pavučina snů začíná tak, že se podíváme, jak mají hlavní hrdinové životy v háji. Neustále se probírá nějaký Dadyc a my vlastně netušíme, o koho jde. Autor si nechává spousty prostoru pro cesty do minulosti, kdy nám postupně odkrývá fakt, že události, které jsou v knize chápány jako současnost, jsou pouze vyvrcholením příběhu o Dadycovi.
Nejsilnější stránkou knihy tak není primárně děj, ale hlavní i vedlejší protagonisté. King nám je servíruje tak, že každá jedna z nich dozajista vyvolá nějaké emoce, a jen díky tomu, jak živě dokáže postavy popsat a přiblížit čtenářovi, se kniha stává nadprůměrnou. Po zajímavém úvodu totiž přichází zdlouhavý balast, kdy nejzajímavější částí je de facto prdění a krkání, u kterého nám alespoň jednou na stránce King opakuje, jak vlastně zapáchá…
Zhruba ve dvou třetinách knihy pak k mysterióznímu a sci-fi žánru přijde ještě road-movie. V tuhle chvíli už sem se tak nějak adaptoval na to, co všechno se nám Stephen King snaží nacpat do hlavy, a kniha navíc opět začala nabírat tempo, takže sem si ji začal konečně doopravdy užívat. Ovšem druhá třetina se místy měnila až v utrpení a nudu, kdy sem se nedokázal přinutit přečíst v kuse více než jednu kapitolu. Na všechno negativní se dá ovšem snadno zapomenout díky postavě Dadyce, protože ten kluk je prostě zázrak.
Pokud jste skalními fanoušky Kinga, tak nevidím důvod proč po knize nesáhnout, pokud ho ovšem čtete jen okrajově, tak bych být vámi zvolil jinou autorovu knihu.
Pavučina snů
Stephen King
Kdysi dávno se v prokletém městě Derry (dějišti klasických románů To a Nespavost) spojili čtyři kluci a odhodlali se ke statečnému činu. K činu, jenž je všechny změnil způsobem, který nikdy nebudou schopní pochopit. Teď, o pětadva... více
Nevím, zda je to recenze na základě filmu nebo knihy... ale každopádně, píše se to Duddits, ne „Dadyc“.