Pět Číňanů oběšených v Idahu

recenze

Kniha Pět Číňanů oběšených v Idahu mi dala pěkně na prdel. Bez nadsázky. A komu by taky nedala, že? Je totiž o tom, jak jednoho dne unesou třináctiletou dívku, vězní ji, učí naprosto neznámý jazyk zvaný angličtina, no a pak ji převezou v sudu s uhlím (ano, byla po krk zasypaná, svázaná, s roubíkem, jídlo a vodu jí nosili co dva, tři dny) z Číny do Ameriky, aby ji tam prodali do sanfranciského nevěstince, který se přes den tváří jako čínská prádelna. Přijde vám to drsné? Tak to počkejte, co se bude dít pak, nacházíme se totiž v USA v 80. letech 19. století, tedy v době, kdy se po celých Státech zvedla vlna protičínského násilí.

Knih o rasismu z prostředí USA vyšlo mraky, to víme (a je to dobře, protože je to bohužel stále aktuální téma), ale drtivá většina z nich se věnuje nenávisti bělochů vůči černochům. Ovšem v téhle knize autorka upozorňuje na osudy čínských přistěhovalců v USA a obrovskou vlnu násilí vůči nim na konci 19. stol.

Příběh je to silný, místy hodně drsný, přesto se skrz něj linou až poetické části o kaligrafii, k níž se hlavní hrdinka často uchyluje, hledá v ní nejen útěchu a sílu, ale i porozumění světu.

Pět Číňanů oběšených v Idahu mě v závěru úplně rozložilo, doslova. Seděla jsem a brečela. A nejen to, během četby jsem se zase rozčílila nad lidskou omezeností, hloupostí, nevysvětlitelnou zlostí, kterou spousta lidí přetransformuje v nějakou formu násilí vůči svému objektu zloby. A víte, co mě děsí (a vysírá) nejvíc? Že se to stále děje.

Tohle si přečtěte, fakt.

Pozoruhodný historický román vypráví strhující drama mladé Číňanky Taj-jü v kulisách amerického Západu v 80. letech 19. století. Taj-jü se nikdy nechtěla podobat tragické hrdince, po níž dostala jméno, oceňované pro svou krásu a p... více

Komentáře (0)