Peter Zeihan: Koncem světa to teprve začne - Koncem světa to teprve začne: Kolaps globalizace | recenze | Databáze knih
Koncem světa to teprve začne: Kolaps globalizace

Krátce po svých 75. narozeninách jsem pod stromečkem našel knihu známého amerického geopolitického stratéga a prognostika Petera Zeihana sepsanou v roce 2022. Když jsem se hned v úvodu dočetl, že „z geopolitického a demografického hlediska jsme po většinu posledních pětasedmdesáti let žili v dokonalé historické chvíli“, pustil jsem se do čtení o konci tohoto světa o tom, jak „světla zablikají a zhasnou“. Tedy s výjimkou kontinentu, kde žijí Američané, který díky své jedinečné geografické poloze se nestal cílem rozsáhlé destrukce probíhající před onou „dokonalou historickou chvíli“, ale „využil válek k tomu, aby na svém území masivně budoval technologie vody, větru, námořní plavby a průmyslu …“

Počátek „dokonalé historické chvíle“ podle Zeihana tkví v Breton Woods, kde si Američané pomocí svých peněz sjednali alianci s cílem zadržet Sovětský svaz. Éra bretonwoodsu je známější jako éra volného obchodu, ve které Američané vytvořili globalizovaný řád a dokázali tak udusit Sovětský svaz a zajistit pro celý svět nejvýraznější hospodářský růst a stabilitu v lidské historii a to do chvíle, kdy plně zvítězili. Pak přišla pohroma. Přebírání nových průmyslových technologií ovlivňovalo postupně Britanii, Německo, Dánsko, Rakousko a Francii. Rychlá industrializace a urbanizace, rozšiřování práv žen, kontrola porodnosti a masový dovoz potravin vyvolaly prudký pokles porodnosti. Globalizace tak vyprázdnila venkov a vytvářela velká města. Kniha vše dokumentuje řadou grafů a tabulek. Když americký prezident v roce 1972 navštívil čínského vůdce Maa, dokázal obrátit Čínu proti Sovětskému svazu a Čína za to dosáhla přijetí do Američany vedeného globálního řádu. V důsledku těchto změn demografická struktura světa přibližně před 30 lety překonala kritický bod růstu, takže desetiletí po roce 2020 budou obdobím, „kdy se celá globální demografie zhroutí.“

Již v tomto desetiletí dojde k demografickému zhroucení: Číny, Ruska, Japonska, Německa, Itálie, Jižní Koreje, Ukrajiny, Kanady, Malajsie, Tchaj-wanu, Rumunska, Nizozemska, Belgie nebo Rakouska. Otázkou je, zda se „rozloží potichu, nebo se budou zoufale bránit, že umírá jejich den?“

Hned za nimi v letech 2030 až 2050 se demograficky zhroutí: Brazílie, Španělsko, Thajsko, Polsko, Austrálie, Kuba, Řecko, Portugalsko, Maďarsko a Švýcarsko.

A po roce 2050 dojde na: Bangladéš, Indii, Indonésii, Mexiko, Vietnam, Irán, Turecko, Maroko, Uzbegistán, Saudskou Arábii, Chile a Česko. Potěšilo mne, že moje vlast patří podle Zeihanových analýz mezi ty, kdo padnou poslední a dokonce jim dal jiskérku naděje, „pokud se podaří přimět dnešní dvacátníky a třicátníky, aby měli opravdu hodně dětí“, pak je ještě malá naděje.

Ostatní země, které zde nejsou vyjmenovány (mimo USA, Francii a Argentinu) jsou na tom ještě mnohem hůř, hlavně ty africké.

V závěru první kapitoly Zeihan píše: „Nejde o to, že globalizace končí. Už skončila. Většina zemí se už nikdy nevrátí k těm mírám stability a růstu, které zažily naposled v roce 2019. Většina zemí ale také ztratila šanci i na to, aby se byť jen pokusila přesunout ke vhodnějšímu systému. Klíčovým slovem poslední věty je ovšem slovo většina“. Pak ale ještě uvažuje o nejdůležitější zemi, která navzdory všemu drží demografickou pochodeň zapálenou s dobrou perspektivou: Američané budou mít čas k adaptaci svého systému, zatímco zbytek světa se bude rvát o rozbité zbytky zhrouceného ekonomického systému.

Dalších šest kapitol analyzuje struktury globálního světa a dopady jeho zhroucení na: dopravu, finance, energie, průmyslové materiály, průmyslovou výrobu, zemědělství. Všechny stojí za přečtení a grafy a tabulky usnadňují pochopit autorova tvrzení o neodvratnosti konce, když jeden problém v jedné kapitole synergicky povzbuzuje problém další kapitoly za nadvlády problému snížené porodnosti.

Kniha stojí za přečtení a promyšlení. Množství informací v ní uvedených je jedinečné. Přesto si myslím a doufám, že v mnohých závěrech se autor mýlí. Nejsem schopen přijat autorovy závěry, že lidstvo čeká období hladomorů, ve kterých více jak miliarda lidí zemře hlady, dvě miliardy budou trpět chronickou podvýživou a pár tisíc mil vedle bude sedmdesáti pětiletý Peter Zeihan v blahobytu připravovat další výzkumný projekt - průzkum báječného nového světa.
Konec konců 75 let jsem žil jen v „dokonalé historické chvíli“ a první prognostická kniha, se kterou jsem se jako kluk setkal, byla Gigant atom od Bohma a Dorgeho, která končila vizí: „Během příštích desetiletí vstoupíme do zahrady divů a budeme v ní moci žít: lépe, krásněji a bohatěji než první lidé v pohádkovém ráji.“ Později jsem jako student četl další prognostickou knihu německého ekonoma Baadeho „Ráj nebo zničení lidstva?“ z roku 1963, vrcholu studené války, která obdobně jako Zeihanova kniha analyzovala tehdejší stav světa, zásoby uhlí, ropy, plynu, hnojiv, populace a její autor došel k závěru, že lidstvo v roce 2000 bude žít šťastně, „že zápas mezi rozumem a šílenstvím, jehož jsme účastni, se rozhodne ve prospěch rozumu.“

A abych skončil optimisticky připomenu nově vydaný, více jak 120 let starý dystopický román R. H. Bensona Pán světa, kde v závěru, v době kdy téměř všechno lidstvo odvrhlo zastaralé ideje a představy a lidé se začali považovat za bohy, zasáhl Ten, který miluje tiché.


Koncem světa to teprve začne: Kolaps globalizace Koncem světa to teprve začne: Kolaps globalizace Peter Zeihan

V současnosti jsme svědky přelomového období, v němž plíživě končí svět globalizované ekonomiky, tak jak jsme ho dosud znali - to tvrdí ve své knize Koncem světa to teprve začne americký spisovatel a geopolitický stratég Peter Zei... více


Komentáře (0)

Přidat komentář