Obsah: Bylo snad Gideonovo vyznání lásky pouhou hrou, kterou zosnoval hrabě Saint Germain a uskutečnil její přítel. Gwendolyn si tím je skoro jistá, a tak propláče skoro celou noc. Nebýt její kamarádky Leslie, která jí je v této chvíli plné pochyb a nejistoty oporou a které se se vším svěřila, nedokázala by sesbírat střípky svého srdce, aby se jednou pro vždy vypořádala se svými nepřáteli z minulosti ale i...
Přestože anebo právě proto, že jsem si od tohoto dílu tolik slibovala, byla jsem ze začátku opravdu zklamaná, děj byl takový rozvláčný a bez akce, což se dá pochopit kvůli Gwendolynině rozpoložení ale i tak se mi zdá, že by se to dalo pojmout jinak a lépe, ale posuďte to sami... (Možné koneckonců je i to že, jelikož jsem se na těchto stránkách nedokázala vyhnout různým spoilerům a narážkám na děj budoucí, že to poznamenalo celý proces čtení, jelikož se v mnoha věcech nekonalo překvapení, ale myslím si, že vše se tímto konstatováním smáznout nedá...)
Text bez zdlouhavých popisů, špetka akce a více pocitů a i pubertálních průpovídek, nejoblíbenější postavy Xemeriuse, se jistě většině čtenářů musí líbit, nebo si to alespoň autorka myslí, jak jsem nabyla dojmu z tohoto dílu... U mne jsou ale pocity rozporuplnné, již zmiňovaný Xemerius, mi v tomto díle, lezl nebetyčně na nervy a soupeřil o nepopulární post "nejneoblíbenější postava" s Gwendolyn a myslím, že v tomto díle opravdu vyhrál, k mé naprosté lítosti... V tom předchozím jsem si ho totiž velmi oblíbila a proto mne tento posun postavy zklamal a více a méně mě tak trochu zklamal celý díl, některé jeho části sice byly skvělé, jiné ale průměrné a jiné k uzoufání nudné anebo zbytečně zdlouhavé... Sama bych ocenila, kdyby se některé pasáže osekaly a jiné myšlenky, které v tomto díle překvapivě nebyly rozvinuty, více rozvedly anebo vysvětlily...
Sama tedy nedokážu oddělit klady od záporů, u každého to může být koneckonců jinak, záleží na tom, co preferuje... Viz: Třeba slušná mluva x nadužívání vulgarismů. Gideon byl ze začátku opět tam, kde byl na konci druhého dílu, jako by se neposunul, tajuplný, naprosto neuchopitelný a navíc lehce slovně neohrabaný, zvláště v kontaktu s dívčí polovinou týmu Gwendolyn ... Lehce mne překvapila Charlotte, konečně vypadala jako člověk a ne pouhá vypočítavá mrcha, i když ta se v tomto díle příliš nevyskytovala a nejradši mám po tomto díle rozhodně Leslie, která byla prostě taková, jaká má kamarádka být a navíc i inteligentní a místy vtipná. A Paul a Lucy nebyli bohužel v tomto dílu tolik anebo naštěstí diky bohu, třeba bych si musela předělat názor i na ně.
Dá se ale říci, že po stránce překladu to dále byl lepší průměr a tiskových chyb bylo minimum. I chyb v ději jsem si skoro nevšimla, akorát jsem nepochopila, jak se dostalo dívčí oblečení do bytu, kde bydlí jenom chlapci... A pak ještě jedna věcička na konci, ale tu vám nepovím, protože zásadně nespoileruji...
Obálka jako vždy nezklamala, i když mně osobně se více líbila ta předchozí. Navíc, co tomuto dílu chybí do akce, vynahrazuje si svou tloušťkou, a to bezmála 400 stran, takže se hůře drží a snadno rozpadá, což můžu dosvědčit, protože to, co jsem dostala z knihovny byl snad fakt ten největší salát, co jsem kdy měla...
Přes všechny svoje pochybnosti jsem ale tento díl nakonec dočetla a s díky musím podotknout, že těch posledních sto stran se zase blížilo průměrnému umu autorky, tomu jak ji známe z předchozích dílů... Takže se nenechte odradit a už jen kvůli tomu, abyste zjistilili, jak to skončí s kamenem mudrců a vůbec celou touhle sérií, si to přečtěte. Protože číst se to dá a přežít též, já jsem toho alespoň důkazem.
Já osobně bych dala za začátek jednu hvězdu a za konec, kde konečně byla nějaká akce tři hvězdy... Do hromady tedy čtyři...:)
Zelená jako smaragd Kerstin Gier
Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je ... více