Plavba papírové labutě

recenze

Papírová labuť (2017) / Kikina182

Papírová labuť mě v prvním momentě uhranula svojí obálkou. Okamžitě jsem se běžela podívat na anotaci a doufala, že na mě zapůsobí stejně. Popravdě jsem se z ní moc informací o knize nedozvěděla, ale i tak mě docela zaujala. Zněla tajemně a já byla odhodlaná odhalit všechno, co Papírová labuť skrývala.

Skye žije svůj perfektní život v podstatě s neomezenými možnostmi a nemyslí si, že by se něco z toho mohlo změnit. Jenže změní. Je unesena. Netuší, co po ní její únosce chce nebo jestli vůbec přežije. Není si ani jistá tím, jestli přežít chce. Jenže její únos je jen začátek dlouhého, strastiplného a rozhodně ne jednoduchého příběhu…

Kniha je rozdělena do pěti částí, které jsou rozděleny na kapitoly. Všechny části jsou vyprávěny v ich formě, ale liché jsou z pohledu Skye a sudé z pohledu jejího únosce. U všech knih jsem ráda, když mám možnost vidět části příběhu z několika pohledů. U této knihy je to klíčové. Kdyby byla psána jen ze Skyina pohledu, nemělo by to takový účinek.

Části příběhu, které byly z pohledu Skye se mi četly o malinko líp, ale myslím, že to bylo především díky tomu, že jsem se do ženské postavy dokázala vžít lépe než do mužské.

Ať už vyprávěl příběh kdokoli, v kapitolách se kromě současného děje vyskytovaly i vzpomínky z minulosti. Na začátku to pro mě nemělo valný význam, ale později jsem pochopila, že stejně jako cokoli dalšího v Papírové labuti, mělo vše klíčový význam.

Přítomnost přecházela do minulosti a zpátky do přítomnosti naprosto bez varování, aspoň z hlediska děje. Ale všechny vzpomínky jsou napsány kurzívou a tak jsem naprosto přesně chápala co je a není vzpomínka. A asi i díky tomu, že mi kniha včetně těchto časových skoků v ději četla velmi době a plynule.

Za to, samozřejmě, může z velké části autorčin styl psaní. Nejen, že dokázala vymyslet komplikovaný a srdceryvný příběh, plný překvapivých událostí, ale dokázala to i velmi dobře zpracovat. Celou knihu se jí daří udržovat zdravou dávku napětí, díky které čtenář neustále otáčí stránku za stránkou, aby zjistil, co se stane dál.

Nemluvě o tom, že všechno je odhaleno přesně ve chvíli, kdy autorka chce, aby to bylo odhaleno. Mezi řádky není nic z čeho by se dala utvořit nějaká teorie. A pokud mohu soudit podle sebe, nikdo nebude mít na nějaké teorii ani nejmenší chvilku. Příběh je tak poutavý, že nic kromě dalšího odstavce, stránky, kapitoly a části mě nezajímalo.

Papírová labuť je překvapivý, tajemný, emotivní a spletitý příběh, který rozhodně stojí za přečtení. Upřímně nejsem schopná určit, co přesně je tahle kniha zač. Většina se dá zařadit do jedné kolonky, kterou většinou označujeme jako žánr, ale takhle se konkrétní kolonce vymyká, protože spadá do mnoha z nich.

Podle mě se jedná o naprosto jedinečnou knihu, naprosto jedinečný příběh a momentálně si nejsem schopna vybavit nic, aspoň částečně podobného nebo dokonce něco, co by se mohlo Papírové labuti rovnat.

Není možné, že bych se k této knize v budoucnu nevrátila. Knížek, které dokážou takhle překvapit a ohromit opravdu není mnoho a tak je důležité se k nim vracet. Ale upřímně doufám, že se nejedná o jedinou knihu od Leylah Attar, která u nás vyšla. Po tomto skvostu si s radostí a očekáváním přečtu všechno, co autorka nepíše. A věřím, že nebudu zklamaná. V tomto případě jsem rozhodně nebyla.

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji nakladatelství MOBA.

Vytvoření návyku prý trvá 21 dní. Je to lež. 21 jedna dní se držela. Ale ve dvaadvacátý den by dala cokoli, aby se mohla vrhnout do sladké náruči smrti. Protože dvaadvacátý den si uvědomí, že cenou za její únik bude jistá smrt jed... více

Komentáře (0)