Po vydání knihy Strach se autorovi ozval člověk, který mu vyprávěl opravdu hrůzostrašný příběh. Jozef Karika jeho příběh nejen zaznamenal, ale mnohá tvrzení i ověřil a doplnil o vlastní zjištění. Tato kniha rozmotává jeden z nejděsivějších případů, který je zároveň i tragický a velice tajemný. Pokud jste ještě neslyšeli o největší záhadě Slovenska, kdy v pohoří Tríbeč mizí lidé, přečtěte si tuto knihu a udělejte si o všem vlastní obrázek. Legenda, záměrná mystifikace nebo děsivá skutečnost?

"Je to jako dvanáctková soustava, ve které se dvanáct píše jako deset."

Trhlinu jsem zaznamenala až s Velkým knižním čtvrtkem, který byl plánován na 19.10.2017. Již dříve však čtenáři měli možnost se s knihou blíže seznámit prostřednictvím ukázky, která byla volně dostupná. Od autora jsem dosud ještě žádnou knihu nečetla, ale slyšela jsem, že píše mysteriózní příběhy, jejichž čtení považuji na nadcházející období dušiček jako dělané. Nesmírně mě zaujalo právě úvodní slovo autora, kde vysvětluje, jakým způsobem kniha vznikla. Nemohla jsem se dočkat dne "D" a jakmile kniha vyšla, objednala jsem si ji. Knihy, které jsem měla v tu dobu rozečtené, jsem nechala ležet a pustila se do Trhliny.

Kniha není rozdělena na žádné kapitoly, člení se pouze na tři série nahrávek, které vznikly v roce 2015 a jimiž si autor zaznamenal výpověď Igora, tedy právě člověka, který se autorovi s tímto příběhem ozval.

Na začátku všeho byl obyčejný zchátralý dům určený k demolici, na které pracoval právě Igor. I přesto, že měl vystudovanou vysokou školu, kvůli nedostatku pracovních příležitostí přijal na mezidobí právě tuto práci. Při demolování jedné z místností objevil velký a na první pohled nedobytný trezor, který ho přitahoval jako magnet. Představoval si, že v něm najde nějaké cennosti, kterými by mohl obdarovat svou přítelkyni nebo je zpeněžit. Postupem času zjistil, že budova kdysi sloužila jako ústav pro duševně choré, který pravděpodobně fungoval do třicátých let minulého století. Náhodou či snad shodou okolností našel Igor svazek klíčů a určitě vás nepřekvapí, že právě jeden klíč pasoval do zámku trezoru. To, co v trezoru Igor našel, rozpoutalo celý sled tragických událostí a nic už nebylo jako dřív.

Jak jistě uhodnete, to, co Igor v trezoru našel, jistým způsobem souviselo s mizením lidí na slovenském pohoří Tríbeč. Přiznám se, že o této záhadě jsem dosud neslyšela a ani jsem neznala žádné jiné podrobnosti či okolnosti tamních mizení. Knížka proto byla pro mne jakýmsi magnetem, který mě lákal stejně tak, jak Igora lákal tajemný a na první pohled nedostupný trezor.

Věděla jsem, že se u knížky budu hodně bát, ale při přečtení pár komentářů, že kniha je natolik děsivá, že se báli jít i v noci na záchod, jsem zbledla a zařekla se, že Trhlinu budu číst jen přes den. Proto mi její čtení trvalo déle, nežli bych si přála.

Je vidět, že autor má s tímto žánrem zkušenosti a ví přesně, jak čtenáře vyděsit. Často jsem při čtení tajila dech a doslova slyšela tlukot vlastního srdce. Nikdy jsem takové pocity u čtení knihy nezažila, a to ani u knihy Pamatuji si vás všechny od Yrsy Sigurdardóttir, která byla pro mě dosud ta nejděsivější, u níž jsem se bála nejvíc. Poslouchala jsem různé zvuky v bytě, měla dojem, že slyším kroky, ač jsem byla doma sama a podobně. Musím říct, že je hodně pravdy na tom, že se nejvíc bojíme něčeho neznámého, nevyřčeného, přesně toho, co si sami vsugerujeme. Strach dokáže člověka opravdu hodně ovlivnit a tato kniha svůj účel splnila dokonale. Tleskám.

"Nohy se mi bořily do šustícího listí, měl jsem pocit, že se každým krokem propadávám hloub. Dokonce mě napadlo, jestli zem pod listím není z gumy nebo z nějaké husté, tekuté nechutné směsi. Přesně takový jsem měl pocit - zpočátku mi listí sahalo jenom po kotníky, později po lýtka, kolena, dvakrát jsem se probořil ještě hlouběji a noha mi v hnijící, zapáchající vrstvě lesních zbytků zmizela až po stehno."

Nechci více prozrazovat, ať je na každém čtenáři, jak se ke knize postaví a hlavně jaký si udělá po přečtení názor, protože vám mohu zaručit, že jich po dočtení knihy budete mít víc než dost. Už i autor v anotaci zmiňuje, že nacházení odpovědí nechává zcela na čtenáři. Na konci se autor od celého příběhu distancuje, předkládá jej tak, jak mu byl vylíčen a sám neví, zda se může jednat o smyšlenku či skutečnost.

Igorovo vyprávění je velice přesvědčivé, jak sám autor několikrát zmiňuje, je vidět, že prožitá traumatizující událost v něm zanechala nějaké stopy, přesto by se některá fakta dala zpochybnit. Jistě mohla to být náhoda, přesto věřím, že si Igor celé vyprávění z prstu nevycucal.

Pokud jste jako já ještě od Jozefa Kariky žádnou knihu nečetli, doporučuji právě Trhlinu, která se nedávno objevila i na českých pultech knihkupectví. Čeká vás příběh plný tajemství, děsivých skutečností, odhalování pravdy a nejedné tragédie. Trhlina je mysteriózní thriller s prvky hororu, který vás bude strašit i ve snech.

---

Trhlina Jozef Karika

Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní ... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---