Dobrý den,
kniha je velice pěkná a povedená, doporučuji přečíst.
Občas jsem sice knihu nepochopila /Jak vysoko jsem byla? Bezděčně jsem se pokusila otočit, rozeznat zemi, ale pode mnou byla jen tma. To nedopadne dobře. Už jsem slyšela, jak se mi lámou kosti, když jsem pocítila, jak mě někdo chytil. Přitiskla jsem se k němu. Slyšela jsem, jak prudce oddechuje. Nikolaj mě k sobě přitáhl.
,, Všechno okay! To byl jen netopýr, vyděsil tě... ''
,,No? Sliboval jsem moc? Nebyl to nahoře skvělý pocit?''/
Přijde mi, že ten Nikolaj musel být ignorant, protože určitě, poznal, že se bojí, když vykřikla. A říkal, že je to skvělý pocit. Ale to je jen můj komentář.
Kniha je pěkně napsaná, místy velice napínavá. Krystyna Kuhn věděla, o čem píše, proto je kniha tak zajímavě a poutavě psaná. Je až skoro děsivé, jak obě dívky Kira a Jula mají tolik společných věcí. Také díky tomu je kniha tolik napínavá, zvláště ve chvíli, kdy člověk vůbec netuší, co hlavní postavy udělají v následujících chvílích. Knížka i deník Kiry je psaná tak, jakoby to opravdu psal nějaký puberťák. V takovém tom puberťáckém jazyce, s dokonalým vyjadřováním. Jsou zde popsány problémy , které se často řeší na školách. Je to napůl reálný život a také trochu toho nadpřirozena. Občas se v textu vyskytují dlouhá souvětí, což mě úplně sympatické není, ale zase záleží na Vašem vkusu. Spousta přezdívek - člověk se v textu snadno ztratí, hlavně na začátku, kdy autorka píše nejdříve deník dívky jménem Kira, a teprve potom příběh.
Přeji pěkné zážitky z čtení
Dívka s knihou
Popelčina kletba
Krystyna Kuhn
Internát Havraní hnízdo leží v odlehlém malebném údolí. Všechno je až příliš krásné – ovšem jen do okamžiku, kdy jedna ze studentek spadne dolů ze střechy zvonice a idyla se promění v noční můru. Proč to udělala a raději zvolila s... více