Přerostlá lolitka

Po velmi dlouhé době se mi dostala do rukou povídková kniha a ještě navíc od české autorky. Ani jedno totiž nikterak nevyhledávám. Okamžitě mě ale zaujala obálka knihy i její samotný titul, protože snad každému se vybaví slavný Nabokovův román Lolita.

Autorkou knihy je Inna Rottová, která až do roku 1998 publikovala pod příjmením svého prvního muže jako Inna Mirovská, později už psala pod jménem Rottová a občas pod pseudonymy. V letošním roce zemřela a Přerostlá lolitka je jednou z jejich posledních knih.

Stejný název jako kniha má i první povídka Přerostlá lolitka, ve které se postarší doktor naprosto bezhlavě zamiluje do velmi mladé dívky. Chvíli spolu udržují jakýsi vztah, on je pro ni ochoten vzdát se úplně všeho a tušíme, že to nemůže dopadnout úplně dobře. I následujících šest povídek spojuje stejný motiv, a sice LÁSKA. Láska ve všemožných podobách, ať už jde o již zmiňovaný vztah staršího muže a mladé dívky, volba mezi láskou k synovi a mladšímu milenci, láska z mládí i láska nenaplněná. Všechny povídky totiž v sobě nesou jasná poselství – na lásku není nikdy pozdě, naděje umírá poslední a důležité je život si užít a nejen přežívat. Mimo to ukazuje svět už dávno ne –náctiletých v jeho zajímavé podobě – téměř nikdo z hrdinů všech sedmi povídek si na svůj pokročilý věk a prožitý život obecně nestěžuje a ničeho nelituje – právě naopak, oslavují čas, který jim zbývá a snaží se čtenáři ukázat, že pro ně je věk jenom číslo a že láska opravdu hory přenáší.

Kvalita i délka jednotlivých povídek je rozdílná, mně se nejvíce líbila ta s názvem Sečtělý architekt. Od jiných se lišila tím, že se odehrává v několika časových rovinách a do poslední chvíle jsem netušila, co vlastně onen záhadný balíček ze začátku příběhu obsahuje.

Přerostlá lolitka tak úplně není mým šálkem čaje, je to ale dáno tím, že ve svém věku ji nejsem schopna úplně docenit. Je to totiž knížka vyloženě oddechová, jejímiž hrdiny jsou často zralé ženy a která donutí čtenáře chtě nechtě zavzpomínat na všechny dávné i nedávné lásky. Vím, ale jistě, že moje babička a možná i maminka z ní budou nadšené. Já se k ní určitě v budoucnu ráda vrátím.

Příběhy, které zdaleka neodpovídají tradičním představám o klidném a moudrém stáří. Platí o nich spíše výrok pětadevadesátileté pařížské modelky: „Nevidím na vráskách nic špatného. Jsou známkou odvahy.“ Jsou stále schopni se bezhl... více

Komentáře (0)