Příběhy se špatným koncem

recenze

Rozlúčka s peklom (2010) / katy238

Jsou knihy, které začnete číst a nemáte příliš povědomí jak dopadnou, pokud vám to tedy už neprozradili ve škole na hodinách literatury. Pak jsou knihy nechutně optimistické, knihy vyloženě depresivní a beznadějné a pak jsou knihy maďarského novináře Tvrtka Vujityho. U nich máte jen jistotu, že co si přečtete je tak neskonale otřesné, že nechápete, že se to mohlo stát. A ještě většinou kousek od našich hranic.

Tvrtko Vujity vydal řadu svých knih a procestoval ta nejpříšernější místa na planetě. Nezůstává však pozadu ani v Evropě. Kniha není žádný bulvár nebo hledání laciné senzace, to v žádném případě. Opět drží vysokou úroveň a dává si jediný úkol. Podat svědectví.

V jednotlivých kapitolách se postupně dočtete v samostatně stojících reportážích o utrpení a šílenství nepřekračující hranice malé maďarské obce stejně jako bláznovství sovětského režimu způsobující neskutečnou bolest už po celá desetiletí ve dvou sousedních státech. Autor vás nebude přesvědčovat o tom, co je správné a co nikoliv. Vše nechává na vás, pouze doplní faktické reálie a důsledky.

Jedná se o jednu z jeho pozdějších knih a v úvodu několika reportáží se vrací ke svým starším cestám, což ovšem nijak nenarušuje další kontinuitu vyprávění pro neznalého čtenáře. Kdo ví tak pochopí. Kdo nikoliv, o nic nepřijde. I tak však poznáte v knize určitý věkový odstup otce od rodiny, který už přemýšlí jinak než mladý muž, který uvízl v obklíčeném městě pod palbou ostřelovačů ve válce v zemích bývalé Jugoslávie a moc neřešil.

Ale i tato kniha patří mezi ty, které budete číst se zatajeným dechem a pocitem neuvěřitelna.

Namátkou lze vybrat příběh vesnice, kde tragická srážka vlaku a školního autobusu změnila osud mnoha rodin. Několik nevinných dětí zemřelo a další byly nenávratně zmrzačeny. Nikdo však tehdy nemohl tušit, že i přes tragédii všech obětí se na obec další hrůza teprve řítí a otráví duše všech přeživších. Nikdy už nemělo být nic jako dřív ani v nezasažených rodinách.

Na hranicích Ukrajiny a Slovenska existuje vesnice rozdělená po druhé světové válce čárou přibližně uprostřed. Část obce v SSSR, větší část v Československu. Dnes úsměvné, tehdy smrtící. Přes hranice totiž nikdo nesměl a dělila rodiny, živnosti, kostely i školy. Nekončící bolest stále na očích. Neustoupila ani jedna strana. Sověti odmítli vesnici opět spojit v Československu, vesničané mimo SSSR se odmítli připojit k menší části u Sovětů. Tragikomický osud přeťaté dějiny však dojímá. Většina pamětníků se možnosti návštěvy své rodiny na druhé straně už nedožila a vztahy jsou navždy přeťaté a mrtvé.

A osobní příběh holčičky Ágiky. Tvrtko ji potkal v nemocnici na dětském onkologickém oddělení. Vyslechl si její sen být filmařkou. A rozhodl se přispět k jeho splnění. Zapůjčil jí tehdy vzácnost, malou ruční kameru. Ágika tak natočila poslední měsíce svého boje s nemocí, kterou nedostala šanci porazit. Její první a jediný film je svědectvím čisté duše děvčátka chudých rodičů bez šance dospět. Ágika s koncem filmu umírá. Její odkaz však bude navždy žít v těch, kdo ji znali a prostřednictvím knihy to můžete být i vy.

Kniha je dělena do oddělených kapitol a pouze dvě úzce navazují, jinak je možné číst knihu na přeskáčku dle nálady a volby čtenáře. Každý příběh je zajímavý a každý nese své poselství. Vždy je děsivé uvědomení, že se vše doopravdy stalo a to v reáliích, jaké jsou blízké i nám. Maďarsko a Slovensko jsou země té naší velmi podobné.

Ještě drobný a pro někoho podstatný detail, kniha byla vydána ve slovenském jazyce. I přes obsáhlou a skvělou tvorbu autora v češtině vyšly pouze dvě knihy, zbytek je nutné hledat ve slovenštině, pokud neumíte maďarsky. Pokud ale čtete slovensky bez problémů, neváhejte a vyslechněte neuvěřitelné příběhy lidí, kteří si prošli peklem. Někteří se vrátili, jiní už ne. Ale jejich cesta je neskutečná.

Jinak kniha není příliš vhodná pro citlivější povahy, pojednává se tam dost otevřeně o úmrtí dětí a fyzickém utrpení.

Zoznámte sa s príbehom Princeznej bobovej dráhy, ktorá v úsmevných podmienkach - pre nedostatok snehu trénovala na sídlisku tlačiac autá - založila reprezentačné družstvo bobistiek, aby neskôr zápasila nie len so svojimi súperkami... více

Komentáře (0)