Knihu Přiznání irské autorky Jo Spain, kterou vydalo nakladatelství MOBA, jsem zaregistrovala brzy po jejím vydání. Na první pohled mě zaujala obálka a přiznám se, že jsem anotaci jen přelétla očima a v paměti mi utkvěly pouze první dvě věty. Zda jsem se svým rozhodnutím knihu přečíst neunáhlila a zda se mi nakonec líbila, si můžete přečíst v recenzi níže.
Děj začíná prologem, který je napsán bez příkras a s notnou dávkou brutality a rozhodně navnadí každého čtenáře, jenž se nebojí krve a drsných scén. Prvotní nadšení a chuť do čtení však velmi brzy vezme za své, neboť po vyhroceném prologu se tempo náhle zpomalí a z dobře nakročeného thrilleru se rázem stane psychologické drama, které plynule přejde ze společenského románu, popisující životy v podobě osobních zpovědí hlavních aktérů v době před útokem.
Vypravěči jsou tři: Julie, Harryho manželka, JP, útočník a Alice, policejní vyšetřovatelka, jež dostala případ Harryho McNamary na starost. Zatímco vyprávění Julie a JP jsou zvolena v ich formě, Alice a policejní vyšetřování sledujeme z pohledu třetí osoby.
Postava Julie vás zřejmě nijak více neosloví, působila totiž šablonovitě, její povaha byla dost předvídatelná a navíc mi nebyla vůbec sympatická. Naivní chudá dívka se stabilním rodinným zázemím se zamiluje do nechutně bohatého muže, jenž ji okouzlí lacinými triky. Láska však bývá slepá, Julie nevidí, co by vidět měla a na rady kamarádů nedá. Její manžel Harry je skvělý manipulátor a Julie mu zcela podlehne. Jejich manželství je patologické, ale jedna událost a snaha druhému dokázat nehynoucí lásku změní jejich životy navždy. S postavou Julie jsem se vůbec neztotožnila a nevytvořila si k ní žádné pouto. Harry byl divný patron a netuším, co by na něm Julie kromě peněz mohla vidět. Situaci nezachránila ani postava Alice, která byla dle mého napsána velmi mdle a nevýrazně, stejně na mě působilo i celé policejní vyšetřování. Zdánlivě jednoduchý případ a policie se stále točila v kruhu, když ke konci se jim případ zničehonic podařilo rychle rozlousknout. Za zmínku však stojí JP, jediná „normální“ postava, jejíž osud vás zasáhne a budete s ní soucítit. Co JP vedlo k tak brutálnímu útoku na člověka, s nímž neměl zdánlivě nic společného, a následně se dobrovolně přiznat policii? Nic není černobílé, jak se může na první pohled zdát, a cesta k pravdě bude dlouhá a trnitá.
Co se týče celkového příběhu, jak jsem výše uvedla, začátek byl skvěle napsaný a sliboval znamenitý rozjezd. Bohužel poté se začaly zvolna odvíjet osobní zpovědi hlavních aktérů a děj ztratil na tempu. Často se nic významného nedělo a já osobně jsem stále měla pocit, že čekám na nějaký (jakýkoli) zvrat, který nikdy nepřišel. Neoslovil mě ani styl psaní autorky, ničím nevybočoval od současných autorů a obávám se, že se mi příběh po napsání recenze vykouří z hlavy.
Vím, že moje recenze může působit spíše subjektivním dojmem a negativní recenze se mi nikdy nepíšou snadně, ale bohužel tento příběh byl nemastný, neslaný, ba i nudný, a jediná pozitiva spatřuji v prologu, který je napsán opravdu mistrně a poté v obálce, jejíž smysl mi došel až na samém konci knihy – perfektně se však k němu hodí a skvěle jej vystihuje.
Pokud si však libujete v delších příbězích, podrobně se věnujících životům hrdinů, nevadí vám pomalé odkrývání pravdy a čekání na konečné rozuzlení, které ve výsledku nemusí být ani nijak překvapující, je tahle kniha vhodná právě pro vás.
Přiznání
Jo Spain
Do luxusního domu zdiskreditovaného bankéře Harryho McNamary a jeho ženy Julie vejde pozdě v noci neznámý muž. Zaútočí na Harryho nepopsatelně brutálním způsobem a k smrti vyděšená Julie jen přihlíží, ztuhlá strachy. O hodinu pozd... více
