Prostě já

recenze

Tuhle knihu musíte mít, pokud jste fanoušky chytrých romantických komedií, u kterých se budete smát nahlas, bude vám dobře a ještě vás to emočně převálcuje. Miluju knihy Jo Watson, protože ona je prostě královna takového žánru.

Na začátku příběhu je jedna nepříjemná nehoda ve výtahu. Mladá dívka při ní ztrácí paměť, tedy velký kus sebe sama, nezná své jméno, ani co má ráda za kafe nebo jídlo. Pocit frustrace je znát a často vybouchne, i když jí to následně strašně mrzí a vyčítá si to. Při samotné nehodě ve výtahu se poznává se záchranářem Noahem, kterého si kvůli velké ráně do hlavy splete s bájným Noem a jeho archou a ze všeho nejvíc jí zajímá, jak se mu na loď podařilo dostat i hady...Vtipné seznámení signalizuje ještě vtipnější setkání při plném vědomí. Dívku totiž pobyt v nemocnici stresuje natolik, že se uprostřed noci rozhodne k útěku za jediným člověkem, který jí v těžkých chvílích dokázal utěšit a uklidnit. A to právě za Noahem! Ten si zrovna dává měsíční pauzu od práce, a tak nakonec souhlasí, že se o zmatenou dívku postará, aspoň do doby, než vypátrají její identitu.

Než se ale přijde na to, kdo je, zažívá nejedno dobrodružství. Objevuje zcela nové chutě, zažívá věci, o kterých si myslí, že určitě miluje a neskutečně se u toho baví. Jenže pak přijde šok z toho, že ve skutečnosti je Zoe zcela jiná, nudná a tolik frustrující! Mladá dívka tak musí s bolavým srdcem přijít na to, jak svůj život obrátit k lepšímu a zařídit si tak aspoň nějakou budoucnost.

Tohle bylo prostě wow. Romantická linka se mi líbila, protože byla tak nějak samozřejmá, milá a opravdová. Hledání sebe sama bylo nenásilné, i když v určitých částech poznání dost bolestivé. Mělo to zkrátka všechno, co mám ráda. Takže rozhodně doporučuji

Zoe zažívá den na draka. Jako by nestačilo, že uvízla v porouchaném výtahu, ještě ke všemu musí ztratit paměť. Pokud má v něčem alespoň trochu štěstí, tak v tom, že Noah, záchranář, který se objeví na scéně, je jak laskavým, tak p... více

Komentáře (0)