Psí poslání

recenze

Psí poslání (2013) 5 z 5

/ Ivett7

Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka. A nejlepší přítel si k nám vždy najde cestu zpět. Tato kniha to dokazuje. Náš hlavní hrdina se nejprve narodí jako toulavý pejsek Toby a nečeká ho moc dobrý konec. Jak velké je jeho překvapení, když je najednou znovu štěnětem. A co víc - čeká ho nejlepší život, jaký si mohl přát - stane se pejskem chlapce Ethana, který ho pojmenuje Bailey a se kterým naváže opravdové, hluboké pouto. Ovšem život každého psa bohužel skončí dřív než život jeho pána. Bailey nečeká, že by se narodil znovu, ale opak je pravdou. Prožije další život, kde má velké poslání a má rád své nové pány, ale stále teskní po Ethanovi. Když se narodí znovu, už ho to vůbec netěší. Chtěl by být zase s Ethanem a nepomáhá tomu ani fakt, že tentokrát se s ním nikdo moc nemazlí. Podaří se mu nakonec přece jen dostat zpět ke své spřízněné duši - Ethanovi?

Psí poslání je knížka, o které jsem neslyšela do doby, než přišel do kin film a než se o ní začala zmiňovat Rodaw z Knihánkova. A musím říct, že mě tohle všechno dost přesvědčilo, ať si ji přečtu. A tak jsem to udělala. Abych byla upřímná, jako malá jsem se psů bála. Teda cizích, doma jsme pejska měli. Nevím proč, asi jsem v tom nějak byla vychována, ale to už se dávno změnilo. Už dávno jsem pochopila, že není důvod se jich bát, pokud nemáte v úmyslu jim ublížit a stala jsem se milovníkem psů. A tato kniha mě v tom jenom utvrdila. Já věděla, že je kniha dojemná a hodně lidí u ní brečí. Já teda tak jednoduše dojímací nejsem, ale přesto tu byly scény, které na mě velmi silně zapůsobily a musela jsem se držet. Především mě ale dostalo to poslání, které kniha nemá jen v názvu, ale které nám opravdu poskytuje - poslání o tom, jak potřebujeme mít spřízněnou duši, přítele, který by naslouchal, dokázal utěšit a nikdy nás nezranil. A kdo je pro to příhodnější než pes?

Celý příběh tedy sledujeme z pohledu Baileyho (budu mu říkat Bailey, ačkoliv vystřídal hodně jmen, protože tohle jméno je podle mě prostě nejpodstatnější.. a nějak ho nazývat musím, ne? :)) a to byl teda skvělý zážitek. Přišlo mi, jako by autor opravdu pronikl do psí mysli. Pokud bych někdy přemýšlela nad tím, jak asi myslí pes, bylo by to takhle. Moc se mi líbilo sledovat, jak se Bailey postupně učil poznávat lidi, dobro a zlo, učil se význam některých slov, dokázal vycítit emoce, dělal vylomeniny, aby na sebe upozornil a pro svého páníčka by udělal cokoliv. Jsem neskutečně ráda, že je kniha vyprávěna z pohledu psa a ne člověka. Ono by to samozřejmě z pohledu člověka ani nešlo, ale i tak je to úplně jiný zážitek a je skvěle vidět, jak se přemýšlení psů a lidí liší a přitom si je velmi podobné. Tedy někdy.

Kromě "hlavního života", za který považuju dobu, kdy byl Baileym, jsem si moc oblíbila pejskův následující život jako policejní pes. To bylo neskutečný. Bylo zde nové učení - povely, hledání, zachraňování a pak především opravdová akce v terénu. A byla tu jedna taková akce, kde náš pejsek jednal z vlastního popudu, aby dokončil svůj úkol a zachránil hledaného za každou cenu, čímž mě dojal asi nejvíc z celé knihy. Opravdu silná scéna, které mě ale naplnila nesmírným štěstím.

Sečteno a podtrženo, nečekala jsem, že budu tuto knihu považovat až za takový poklad, ale je to tak, naprosto mě dostala. Dokázala mi, že stojí za to žít svůj život s pejskem, i když tu nebude navždy, protože vám toho může spoustu dát - především pravého přítele. A i když odejde, zůstane s vámi navždy a třeba se k vám někdo vrátí. A po přečtení Psího poslání věřím, že je taková reinkarnace možná. A taky chci psa. No, na to si sice asi budu muset počkat, ale minimálně v dalším dílu této knihy se zase s jedním psím kamarádem setkám.

Psí poslání W. Bruce Cameron

Všichni psi jednou přijdou do nebe… Ale nejprve musí splnit své poslání. Autor románu Psí poslání, který si zamilovali čtenáři po celém světě, Bruce W. Cameron je přesvědčený, že jeden pes se může narodit několikrát za sebou, aby ... více