PUSŤTE SVĚTLO DO TMAVÉHO VEČERA

recenze

Pusťte světlo do tmavého večera (2024) / Knižní střípky

137/2024
PUSŤTE SVĚTLO DO TMAVÉHO VEČERA
JAN KHOLL
Nakl. HOST
Rok vydání 2024
205 stran

Dvě ženy – sestry, dva muži – bývalí spolužáci z výšky. Jeden víkend na chatě v Jizerkách. Je jasné, že právě ten povede k určitým novým událostem v životech našich hrdinů.

Valérie je nezaměstnaná, plácající se životem a polykající jednu tabletku lexaurinu za druhým. Rovnou říkám, že jsem obdivovala jejího manžela, zajímalo by mě, proč mu to nevadilo... Nebo možná vadilo?

Její starší sestra Veronika se po smrti svého muže, kterého mimochodem podváděla, musí vyrovnat s výčitkami svědomí.

A pak jsou zde dva výrazně starší pánové, Petr a Jaromír.

Petr se po dlouholetém manželství rozvádí, byť to nechce, ale v podstatě nedostal na výběr. Jaromír by se zase na stará kolena konečně rád usadil a měl rodinu, ale v jeho případě to nebude tak jednoduché...

Karty nám pan autor rozdal docela slušně, máme zde zaděláno na pěkný vztahový bizárek, což se v podstatě i stalo. Musím říci, že ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci, ale já to vlastně ani neočekávala, věděla jsem, že to bude příběh o lidech, jejichž životy jsou všechno jiné jenom ne spořádané, a tak jsem ke knize také přistupovala.

Vzpomněla jsem si při čtení na ranou tvorbu pana Viewegha, když jsem kdysi četla jeho knihy, měla jsem z nich hodně podobné pocity jako tady z této. A v podstatě jsem se u nich bavila hodně podobně.

Kdo jsem, abych soudila pohnutky, myšlenky a jednání postav. Ani nevím, jestli bych aspoň s jedním z nich šla na kafe. Jestli bych si s nimi rozuměla aspoň na kamarádské bázi. Obávám se, že nikoliv. Ale to také neva, protože číst o nich mě bavilo, možná tak trochu škodolibě, protože většinu knihy se chovali hodně sebestruktivně. Konkrétně u jedné postavy jsem si říkala, holka, moje babička by ti řekla, že bys potřebovala pořádně zapřáhnout, aby se ti vykouřily z hlavy ty tvoje nesmysly. Ano, mohlo by se říci, že právě tato postava jednala pod vlivem určitého traumatu z dětství, ale pro mě to v tomto případě nebylo moc uvěřitelné, tímto se omlouvám všem, kterých se to dotkne, je to pouze můj pocit a můj názor.

Co říci závěrem – za mě tedy překvapivě dobré, velice čtivé, přečetla jsem to za jedno odpoledne na lehátku u moře, na dovolenou tedy doporučuji. Na zadek jsem si z toho nesedla, podobných knih, kde máme hrdiny, kteří dělají vše pro to, aby si zkomplikovali své životy, máme k dispozici spoustu. A nevadily mi ani popisy sexu, tisíckrát raději o něm budu číst takto, než všechny ty romantické bláboly, které jsou schopné vyplodit některé autorky. (SRPEN 2024)

Motýlí křídlo umí způsobit uragán. A co teprve společný víkend na chatě? Třicetiletá Valérie je nervově labilní, polyká tabletky na uklidnění a utvrzuje se v tom, že nesnáší děti. Petr se po mnoha letech manželství rozvádí a u... více

Komentáře (0)