Rasputinův stín

recenze

Agent FBI Sean Reilly a jeho parťák Nick Aparo dostali další úkol. Musí zjistit, kdo unesl manžele Sokolovovy a proč, když oba manželé byli úplně obyčejní lidé. Leo je profesor fyziky a jeho žena Daphne je zdravotní sestra.

Postupným odhalováním Sean zjišťuje, že ve hře jsou nejen další a velmi nebezpeční Rusové, ale i prapodivný přístroj, který záhadným způsobem ovlivňuje lidské chování a mění je v surové a násilné nástroje. O tuto zbraň na ovládání mysli má zájem více lidí, může se tak dostat do nepatřičných rukou a napáchat velké škody. Na Reillym je, aby zbraň našel co nejdříve.

Kromě tohoto úkolu Reilly na vlastní riziko pátrá po agentovi CIA Corriganovi, se kterým má nevyřízené osobní účty a k odhalení jeho totožnosti je jen krůček.


Od Raymonda Khouryho jsem nečetla žádnou knihu, ale viděla jsem zfilmovaného Posledního templáře. No, upřímně řečeno, se mi film líbil tak nějak průměrně. To jsem ale nevěděla, dokud jsem nedržela knihu v ruce a nezjišťovala si víc informací.

Do knihy jsem se pustila během velmi krátké doby, protože jsem nevěděla, jak dlouho mi bude trvat přečtení. Kniha totiž není žádné tintítko, ale pořádný tlouštík - téměř 530 stran.

Zpočátku mě doprovázelo zděšení. V příběhu se objevilo tolik postav, že mi trvalo dost dlouho, než jsem zjistila, kdo je kdo. Všechny důležité postavy se ve vyprávění střídaly po kapitolách, občas i v půlce kapitoly. Některé postavy vyprávěly příběh v er-formě a Sean Reilly vyprávěl v ich-formě.

Příjemným zpestřením knihy byl deník Míši Šislenka, tvůrce nebezpečné zbraně. Spřátelil se s Rasputinem, jehož sláva byla teprve v začátcích, ale s Míšovou pomocí a pomocí této zbraně se dostal do přízně cara a carevny. Zpočátku vše bylo v pořádku, Rasputin byl velmi oblíbený, ale postupem času se z něj stal nepřítel číslo jedna. Byl velkým mystikem a léčitelem a zasloužil se o uzdravení mladého careviče. Jenže Rasputin byl velký prostopášník a proslýchalo se, že navštěvoval i lože samotné carevny a tím se zprotivil řadě vysoce postaveným osobám. Příběh z roku 1916 je psán velmi čtivě a v některých chvílích byl hodně napínavý a dost mě zajímalo, jak to vše skončí. Pro odlišení od příběhu současného byl zvolen font, který se velmi dobře četl.

Míšův deník si přečetl jeho vnuk Leo Sokolov. Leo je profesor a vědec na zapřenou. Žije v Americe již třicet let spokojeným životem, ale jediná chyba, kterou udělal, se mu stala osudnou a vynález, který za pomocí indícií z deníku sestrojil, se najednou ocitne v nepovolaných rukou a Reilly musí zapojit všechny síly, aby vypátral, kdo zbraň vlastní a kde ji ukrývá.

Reilly je při hledání této zbraně stále o krok pozadu. Městem se několikrát proženou velmi zvláštní hromadné krvavé rvačky, ale než se Reilly dostaví na místo činu, je tato zbraň zase pryč. Neustále mu uniká, ale všechny nitky se postupně utahují. Podaří se mu tento nebezpečný nástroj najít a zabránit tak dalším katastrofám?

Příběh ze současnosti se odehrává v New Yorku. Sean Reilly je mnohým čtenářům znám již z předchozích knih Khouryho o tomto svědomitém agentovi FBI. Tentokrát však řeší i osobní problémy, které si s sebou přináší z minulých dílů. Především má strach o svého syna Alexe, jenž byl v rukou tajemného agenta CIA Corrigana a Sean netuší, kdo se pod tímto krycím jménem skrývá. Zjistí nakonec, kdo to je?

Kniha se velmi dobře četla i navzdory tloušťce a samotný námět mě velmi zaujal. Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby se taková zbraň opravdu objevila? Z lidí by se stali jen obyčejné loutky a nástroje na zabíjení lidí. Docela děsivá představa, co říkáte? Osobně si myslím, že za pár let se takové zbraně objeví. V nesprávných rukou by se tato zbraň mohla stát velmi nebezpečnou. Kdoví, možná vás právě teď někdo pomocí mikrovln ovládá a vy o tom vůbec netušíte...

Píše se rok 1916. Horníky v dole na Urale náhle zachvátí podivné šílenství a navzájem se povraždí. Nikdy se bohužel nepodaří zjistit, co bylo příčinou děsivého krveprolití: než totiž stačí mrtvá těla vychladnout, neblaze proslulý ... více

Komentáře (0)