-

Recenze - Naše knihovnička

recenze

Kdo chce zabít Jane Eyrovou? (2013) 2 z 5 / Hanča100
Kdo chce zabít Jane Eyrovou?

Annie Brenton-Clarkeová studovala ve velšském univerzitním městečku Bannor a nyní se tam vrací jako hostující profesorka bohemistiky. Je totiž Česka, i když byste to z jejího jména nepoznali. Do Anglie se přivdala a se svým manželem Peterem žije v Lonngemooru. Annie se zapřísáhla, že už se nikdy nezaplete do žádného vyšetřování vraždy, ale nějak se jí to nepovede. Celý případ začíná tím, že na jeviště spadne reflektor. Místní ochotníci totiž nastudovali představení Jane Eyrové a právě při premiéře se stane tato zvláštní nehoda. Případ se vyvíjí dál a nakonec tu máme i nějaké ty vraždy a přepadení. Podaří se Annie rozluštit záhadu Bannorského vraha nebo se stane jeho další obětí? 

Hana Whitton je Češka žijící v Anglii nedaleko Oxfordu. Napsala několik známých knih o životě v Anglii, např. Jak si vypěstovat na anglické zahrádce českého trpaslíka, a také více než deset historických románů. Na svém kontě má také detektivky a tato kniha se řadí právě mezi ně. Dokonce mezi ty původní české ;-).

Hlavní hrdinkou je zde Annie Brenton-Clarkeová. Je to Češka, ale vzala si Angličana a nyní žijí v Lonngemooru. Jen nevím, kde to je. Myslela jsem si, že je to někde poblíž Oxfordu, protože tam manželé Brenton-Clarkeovi učí (tedy Peter určitě, u Annie si nejsem zas až tak jistá :)), ale na internetu jsem nenašla jedinou zmínku o něčem, co by se takhle jmenovalo. Ale možná jsem jen špatně hledala. Annie má talent na to, dostat se co nejblíže vražednému běsnění šílence, který se rozhodl pro pořádnou pomstu. Podle několika náznaků jsem pochopila, že v minulém díle se připletla do cesty hradnímu vrahovi. V téhle knížce to byl pro změnu univerzitní vrah a ani nejsem moc zvědavá, co přijde příště. Jsou tu samozřejmě i další postavy, které by stály za zmínku, jako třeba manžel Peter, nebo policejní šéfinspektor Tim Leyland, ale proč by se měla Annie s někým dělit o zásluhy a nebezpečné informace, když si může pátrat sama. Dále je tu místní policista Garreth, ale ten nejspíš zaspal, když se rozdávalo logické myšlení, protože byl po celou dobu vážně vedle. Nevím, koho bych tu ještě uvedla. Vraha vám popisovat nebudu a ten, kvůli komu se to celé seběhlo, je takový mamlas, že ani nestojí za zmínku. Postavy byly podle mě docela černobílé, i když musím uznat, že u některých se docela ujala přetvářka. Třeba jedna z obětí byla popsána jako uštěpačná a žárlivá ženská, která nemá ráda nevlastní dceru. Ale nepřiřadili jí žádnou dobrou vlastnost. Annie byla zase až přehnaně hodná, citlivá, krásná, chápající, na prostě každý ji miloval. Ale znáte to přísloví „Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“. Je naprosto pravdivé. V kolektivu se můžete snažit jak chcete, ale vždycky se najde někdo, komu se prostě nebudete líbit. 

Něco málo k obálce. Vůbec se mi nelíbi. Jestli jste četli deváté knihobraní, tak víte, že jsem ji označila jako nejošklivější obálku ve své knihovničce. Zaprvé -  nesnáším zelenou. Zadruhé – nechápu, proč žena na obálce vypadá jako nějaká lepší letuška a zatřetí – už vůbec mi není jasné, proč dali voskové figuríně do ruky kouřící hrnek s kávou. Ta postava je tak odporně dokonalá, že snad ani nemůže být pravá. Jediné, co můžu říct na obranu obálky je ten hrnek s kávou. Annie totiž miluje dvojité espreso. Konečný verdikt je, že obálka je jedna z nejhorších, jaké jsem kdy viděla.

Bylo to náročné. Po několika kapitolách jsem už nepřemýšlela, kdo chce zabít Jane Eyrovou, ale proč chtějí ublížit mě. Musím říct, že styl psaní byl takový zastaralý. Mám pocit, že za tu dobu, co autorka žije v Anglii, už zapomněla česky. Pro příklad uvádím několik výrazů, které mi v dnešní době přijdou opravdu dost podivné. Posuďte sami:

Romantický nápad s kladením kytičky na opuštěný rov se jí za daných okolností zdál poněkud pomýlený.
Jitřní zprávy
Význam je marginální
Zatvářil se pokropeně.
Táhlo se povlovně do kopce. 

Kdyby vás to zajímalo, tak slovo marginální znamená nepatrný a slovo povlovně znamená pozvolna. Jestli jste to věděli, tak vám gratuluji ke skvělé znalosti cizích slov, ale já jsem opravdu netušila, co by to mohlo znamenat a odhadovala jsem pouze z kontextu. Další věcí, kterou moc nechápu je, jak se někdo může tvářit pokropeně. Klidně mě můžete poučit, ale mě to prostě není jasné. Také mi dost vadilo množství překlepů, které knížka obsahovala. Sami víte, že když chybí sem tam nějaké písmenko, tak z toho nedělám vědu. Splést se může každý a i korektoři textu jsou jenom lidé. Ale tady jich bylo i na můj vkus dost. A když už náhodou nebyl překlep, tak rovnou chybělo celé písmenko. Dobře víte, že u některých slov se vynechání jednoho písmenka rovná změně smyslu zbytku celé věty. Konkrétně tady se v jednom případě objevilo sklenky x skleníky. Správně bylo samozřejmě skleníky, ale posuďte sami, jestli je lepší říct, že Skleníky sloužily k botanickým pokusůmnebo Sklenky sloužily k botanickým pokusům. Zní to sice zajímavě, vypěstovat si ve skleničce vlastní orchidej, ale ve skleníku je to určitě lepší. Celkově se mi knížka moc nelíbila. Od tradiční české detektivky jsem čekala, že děj, napsaný českým autorem, se bude odehrávat v Česku a hlavně bude napsaný česky. Ó , jak trapně jsem se zmýlila. Do ruky mi hraje fakt, že autorka už více jak 10 let žije v Anglii. To by nebylo nic tak hrozného, kdyby se alespoň snažila přiblížit text čtenářům. Mám takový pocit, že po autorce ten příběh snad ani nikdo nečetl, protože jinak by to nemohli pustit na pulty knihkupectví jako Původní českou detektivku. Rozčilovala mě cizí slova, která by určitě člověk v normálním rozhovoru nepoužil (viz výše) a vadila mi dlouhá a rozvleklá souvětí. Některá jsem musela číst i několikrát, abych vůbec pochopila jejich význam. A někdy se mi to navíc podařilo jen z kontextu. Navíc příběh pokulhával. Když čtu pořádnou detektivku, tak se mi na konci zatají dech nad skvělou dedukcí vyšetřovatele a jsem naprosto konsternovaná z toho, jaký nenápadný člověk je nakonec odpovědný za vražednou spoušť. Tady jsem vůbec překvapená nebyla. Nechci tím říct, že jsem vraha znala už na začátku, ale mohlo mi to být jasné. Po dočtení se mi zdálo, že autorka na něj celou dobu ukazovala prstem a já jsem si jen nedala 2 a 2 dohromady. Dech se mi vůbec netajil, protože ta skvělá a úchvatná dedukce probíhala asi tak, že „Jedna paní povídala – ona je totiž chodící kronika“, takže Annie vlastně věděla všechno a už si jen domyslela jednu či dvě spojitosti, které už byly v tu dobu tak jasné, že je ani domýšlet nemusela. Skvěle vymyšlený vrahův plán se mi zdál moc šílený nato, aby vyšel a tak je mi záhadou, že se to skoro povedlo. Je mi líto, pokud jsem vás právě zklamala, ale když už píšu recenzi, musím napsat to, co si o knížce opravdu myslím a ne jen líbivou slupku, aby si to všichni okamžitě běželi koupit. Když knížku srovnám s pořádnou detektivkou, tak jí nesahá ani po kotníky. Dávám 2 hvězdičky, protože mě knížka naprosto zklamala a navíc nesplnila ani jeden bod, který jsem očekávala od PŮVODNÍ ČESKÉ DETEKTIVKY.

Na závěr bych chtěla poděkovat nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku


Kdo chce zabít Jane Eyrovou? Kdo chce zabít Jane Eyrovou? Hana Parkánová-Whitton

Když Annie Brenton-Clarkeová přijme pozvání, aby přednášela na univerzitě v Severním Walesu, zapřísáhne se, že se tentokrát do žádného detektivního pátrání nezaplete. Poklidnou hladinu malebného univerzitního městečka však záhy zn... více


Komentáře (12)

Přidat komentář

Ender
22.06.2013

Zajímavé, jak často se kvalita recenze shoduje s kvalitou knihy. A na druhou stranu to možná až tak překvapivé není. Jakou literaturu člověk čte, takovým způsobem se bude nejspíš vyjadřovat. Nejsem první, kdo to podotýká, ale: první odstavec "Annie... studovala... Je totiž Češka." Druhý odstavec "Hanna Winton je Češka." Třetí odstavec "Hlavní hrdinkou je Annie. Je to Češka." Takovou repetici si pamatuju naposled ze slavného projevu Martina Luthera Kinga "I Have a Dream", ale v této recenzi to vyznívá dost nepodařeně. Slovo marginální je cizí slovo, ale řekl, bych že se běžně používá. Neznamaná "nepatrný", jako spíš "okrajový". "Povlovně" cizí slovo není, a i když se nepoužívá stejně často jako slovo "pozvolna", je dobré, že se knihy neomezují jen na nejčastěji užívaná slova, ale občas použijí něco, co přesahuje slovník průměrného studenta základní školy. Jinak souhlasím, že kniha jako taková bude nejspíš brak, takže i když recenze není nijak kvalitní, aspoň pomůže jiným se této knize vyhnout a ušetřit tak jejich drahocenný čas.

Koka
21.06.2013

Kdybych sem napsala, co si o té knize a o té recenzi myslím, nebylo by to nic hezkého a mohlo by se stát, že zas budu moderátorkou napomenuta. Proto se raději omezím jenom na prostý dotaz: v závěru děkujete nakladatelství za recenzní výtisk. Poradíte mi, prosím, jak se dá dostat k takové pozici "příjemce rezencích výtisků" - ráda bych se o ní ucházela (samozřejmě u nějakého jiného nakladatelství, než Moba, nejlépe dybbuk nebo Argo) a psala o jejich produkci. Zjišťuji totiž, že knihu lze vzít, za noc skouknout a napsat na různé weby cokoliv, zdá se, že na P.R. to stačí. (To se samozřejmě netýká Vás, jsou tady jiné a jiní recenzenti, kteří už pár hodin po zaregistrování dokázali na DK pověsit 4 - 5 "recenzí".)
Předem děkuji.


binysek
21.06.2013

já ta slova znám a zrovna slovo povlovně není cizí a myslím, že je občas používáno i v běžné mluvě. Kdyby vadou knížky byla jen slova, která některý čtenář nezná (a takhle pozná), bylo by to jen dobře.ale faktem je, že jsem z této edice nečetla žádnou dobrou detektivku - ale musím postupovat povlovně, nečetla jsem všechny. Ještě proč dvě hvězdy? za snahu?

Hanča100
21.06.2013

Dobrá, možná jsem nemusela psát cizí slova, ale zastaralá slova. Ale pořád stejná otázka. Kdo ta slova dnes zná? V dnešní době počítačů, kdy skoro nikdo nečte. Myslím, že ti lidé by se dali spočítat na prstech. Nechci se hádat. Nesnáším takové to hašteření pod recenzí, ale tohle je prostě můj názor na knížku. A s těmi překlepy, sama jsem psala, že lidé nejsou stroje, aby všechno bylo v nejlepším pořádku. Samozřejmě se vždy snažím, aby byla recenze perfektní. čtu to několikrát, čte to můj přítel, aby mi vychytal chyby, ale jak vidíte, občas se to nepovede. Tím se samozřejmě nechci obhajovat, své chyby uznávám. Názor na knihu je vždycky osobní a nikdo nemůže předem předpovědět, že se mu knížka bude líbit. Je mi líto, že moji recenzi nepovažujete za recenzi, ale já si za svým názorem stojím.

tapuz
20.06.2013

Dobrý den. Knihu ani její autorku neznám, nemám k ní tedy co říci. Měla bych ale pár postřehů k recenzi. O zelené obálce už tady byla řeč, takže ji dále komentovat nebudu. Z všech cizích slov, která zde jako příklad uvádíte, je cizím slovem pouze výraz "marginální", což znamená "okrajový, mezní" a jde o dosti frekventované slovo. V ostatních případech jde o běžná česká slova, jejichž používání určitě nesvědčí o tom, že by autorka zapomněla česky, ale spíše o její rozsáhlé slovní zásobě.
Skutečnost, že jste nenašla na mapě místo, kde se příběh odehrává, je zcela irelevantní. Nejde o literaturu faktu a v beletrii mohou být zeměpisné údaje naprosto smyšlené.
Uvádíte, že v knize je mnoho překlepů a chyb. To je bohužel často se vyskytující nešvar dnešní doby, kdy všechno musí jít ráz na ráz, a redakční práce je tím pádem "odfláknutá". Je-li tomu tak, je to samozřejmě velký nedostatek knihy. Podobné nešvary by se ale neměly vyskytovat i v recenzích, zejména ne v takových, které si podobné nešvary berou na paškál. Jen příkladem uvádím:
"Je totiž česka, i když byste to z jejího jména nepoznali." - předpokládám, že zde má být "Češka" (nikoli "česka").
"... ale vždycky se najde někdo, komu se nebude prostě nebudete líbit." - něco zde přebývá.
Na několika dalších místech je chybná (či chybějící) interpunkce, která by stála za nápravu. Je to možná hnidopišství, ale text, který recenzent vypouští z ruky na veřejnost, by měl být bezchybný. Tím spíše, že jej zavěsí na literární web.
Celkově v textu nespatřuji recenzi v pravém slova smyslu, ale spíše povzdechnutí čtenářky, že se jí kniha nelíbila, což je samozřejmě naprosto legitimní názor. Po učesání a podstatném zestručnění by byla hodnotným komentářem přímo pod knihou.

Hanča100
20.06.2013

to Dáma s hranostajem: Upřímně, s tolika překlepy a chybami jsem se v knize setkala poprvé. Doufám, že když jsem to tolik zdůraznila, tak si toho snad někdo z nakladatelství všimne. Jinak první odstavec měl být stručný děj. Možná jsem to pojala trošku víc jako představení Annie, to je asi pravda. A obálka je opravdu můj subjektivní názor. Mě konkrétně se nelíbí a také jsem napsala proč. Ale kvalita obálky přece nemá nic společného s kvalitou knížky. Kritiku samozřejmě beru, pomáhá mi se zlepšovat.

Dáma s hrnstjm
20.06.2013

Dobrý den, dovolím si pár poznámek. Není mi jasné, proč hlavní hrdinku představujete hned ve dvou odstavcích. Krátký odstavec o autorce knihy je podle mně zařezen nelogicky, hodil by se spíš na začátek. Odstavec, ve kterém je váš názor na obálku knihy, je velmi subjektivní a to do recenze tak úplně nepatří - ta kniha přece nemůže za to, že nemáte ráda zelenou barvu! Recenze celkově obsahuje až moc informací, v podstatě potencionálnímu čtenáři nenecháváte moc překvapení. Slovo "povlovně" není cizí, jen zastaralé a z uvedeného výčtu divných slov mě zaráží jen "pokropeně" - to bych si představila jako "zkroušeně." Jinad jde vidět, že jste si s tím dala docela velkou práci, snad vám moje poznámky do budoucna poslouží k dobru, přece jen chcete asi co nejlépe působit na čtenáře recenze, tak já vám tímto dávám malou zpětnou vazbu, neberte to prosím nijak zle. Na závěr mám otázku - zkoušela jste upozornit nakladatelství na ty hrozné překlepy a grafické nedostatky?

Hanča100
20.06.2013

to pil: Děkuji, jsem moc ráda, když se moje recenze někomu líbí. Přece jenom to píšu pro lidi ne pro sebe :-)

to Hřibče: Možná je to jen můj osobní názor. Možná jsem měla na knihu přehnané očekávání, kdo ví. Můj názor je, že si každý musí udělat vlastní obrázek, protože co se líbí mě, nemusí se líbit jinému a naopak. Uznávám, že hodně dám na pochvalné recenze. Zvlášť, když ji čtu od několika pisatelů. Ale ani negativní mě moc neodradí. Když mám o knihu zájem, ráda si ji přečtu, i když se někomu nelíbila. Doufám, že s touhle detektivkou to bude stejně. Nechtěla jsem recenzí případné čtenáře odradit, jen jsem napsala vlastní názor, který se samozřejmě nemusí shodovat s názorem ostatních. To plně respektuji.

Hřibče
20.06.2013

To Hanča100: Samozřejmě, že pokud kniha měla opravdu tolik much jak píšeš, tak je blbý napsat pochvalnou recenzi na něco, co se ti nelíbilo. S tím s tebou naprosto souhlasím. Přiznám se, že jsem zatím nikdy neměla v ruce recenzní výtisk, který by se mi vysloveně nelíbil. V tomto mám naštěstí dobrý odhad a velmi pečlivě si vybírám. Díky tomu jsem vždy na knize našla něco, co se dalo pochválit. Od této autorky jsem četla Aphru a ta byla vcelku dobrá a bavila mě. Možná s detektivkami je to jinak...

pil
20.06.2013

Myslím, že je to dobře napsaná recenze -a navíc ještě příliš vstřícná, protože mně osobně tedy překlepy a gramatické chyby v knize vadí a nemám pro ně omluvu."Zatváři se pokropeně.." Hm to je vskutku k přemýšlení- JAK:-)

Hanča100
20.06.2013

Samozřejmě chápu, že každému se můj styl psaní líbit nemusí. Ke knize jsem samozřejmě přinucena nebyla, ale podle anotace jsem se opravdu těšila na skvělý detektivní příběh a byla jsem opravdu zklamaná. Je mi jasné, že nejsem jediná, kdo knihu četl a že taky můžu být jediná, komu se nelíbi. každému se líbí něco jiného. Ale mám zásadní otázku: Mám snad psát, že kniha se mi líbila, když se mi nelíbila? Mám vypisovat jenom pozitiva knihy a negativa vynechat? Evidentně máme každá jiný názor na to, co by měla recenze obsahovat. Nechci se hádat, ale nemyslím si, že by čtenář měl lepší pocit z toho, když se budu nad knížkou rozplývat, ale na závěr řeknu, že se mi vlastně nelíbila.
Abych tedy upřesnila informace, knihobraní je projekt, kterého se účastníme na našem blogu a upřímně mi vůbec nedošlo, že tady to asi nebude úplně známý pojem.

Hřibče
20.06.2013

Páni, tak negativně napsanou recenzi už jsem dlouho nečetla! Přiznám se, že do knihy bych asi nešla, ale ani styl psaní této recenze se mi nelíbí. Jasně, nelze vždy psát jen pochvalné recenze, ale přece jen, není spíše úkolem recenzenta pomoci knize najít čtenáře, než si jen honit ego? Vůbec nevím, co je "knihobraní", autorka to vůbec nepředstavila a přijde mi, že tím chtěla upozornit na něco, co asi někde napsala a asi "všichni" tuší, co to je, protože jsou asi telepati. Zajímalo by mě, zda si recenzentka knihu vybrala dobrovolně, když se jí tolik věcí na knize nelíbí, nebo k ní byla násilím přinucena? Podle recenze bych si tipla spíše to druhé... Jinak, samozřejmě, překlepy a nesrozumitelný význam slov v textu, to je blbé. S tím souhlasím. :(