Slovo "zaujatý" v názvu recenze má dva významy.
Za prvé odkazuje na spor, který s autorem knihy, Robertem Pochem, již několik let vedu ohledně jedné jeho starší povídky. V této recenzi se od tohto sporu budu snažit oprostit a budu-li zmiňovat jeho starší povídky či sbírky, bude to hlavně pro to, abych ukázal, jakou cestu od nich ušel. I přes zmíněnou snahu se domnívám, že musím upozornit na fakt, že jsem vůči panu Pochovi zaujatý.
Za druhé mne zaujala povídka Nyx, která dala jméno i celé sbírce. Ta vyšla v prosinci 2014 v e-časopise Howard a představovala pro mne v Pochově díle příjemné překvapení. Mimochodem, text povídky uveřejněné v recenzované sbírce byl oproti znění z Howardu autorem upraven a závěr povídky byl zcela přepracován. (Což mne po přečtení trochu zmátlo, protože povídka nekončila tak, jak jsem si pamatoval. Podle mne jde ale o změnu k lepšímu.) A právě díky povídce Nyx jsem se rozhodl, že si chci přečíst celou sbírku.
Sbírka Nyx obsahuje 12 povídek, které by se souhrnně daly zařadit do žánru sci-fi horror, ovšem některé z nich tíhnou spíše k horroru s fantastickými prvky, nebo naopak jde o sci-fi s hrstí fantazie a špetkou humoru. Popisují setkání, nebo vzdálenou interakci lidí a mimozemských ras či entit a také interakci různých mimozemských ras mezi sebou.
Možná se bude zdát zvláštní, že jako klady znímím absenci pravopisných chyb a faktických lapsů, ale oproti Pochovým povídkám ze sbírky Mrtví se přicházejí někdy rozloučit jde o výrazný pokrok.
U pravopisu a překlepů jistě pomohla jazyková korektura a také fakt, že knížka vyšla u etablovaného nakladatelství. I když lze několik překlepů či fakticky sporných momentů v knize najít, oproti předchozím povídkám neruší čtenáře příliš často a nedrásají mu oči.
Dalším kladem je fakt, že tyto povídky dovedou ve čtenáři probudit určité pocity, ať už jde například o strach či napětí, a čtenář se dovede vžít do postav. I zde jde o posun autorského umění Roberta Pocha. Povídky jsou (chce se mi napsat: konečně) čtivé
a leckdy se dostávají nad laťku literárního průměru, ať už díky nápadu či Pochovu básnickému jazyku, který se podařilo autorovi dávkovat tak, že vykresluje atmosféru, ale přitom nepůsobí rušivě.
Od některých nešvarů se Robert Poch nedokázal oprostit zcela, ale naštěstí je dosti omezil. Především jde o líčení postav na okraji společnosti jako bezmocných obětí lidí úspěšnějších (ve smyslu neúspěšní za svůj stav vlastně nemůžou). To, co se táhlo jako červená nit mnoha povídkami výše zmíněné sbírky Mrtví se přicházejí někdy rozloučit a čtenáře leckdy iritovalo svým zveličováním, se v této sbírce objevuje pouze v úvodní povídce Mala tactu a také v povídce Nyx, kam se ale takovýto popis postavy starce vlastně vcelku hodí. Autor si také neodpustí (naštěstí jemnou) narážku, kterou může člověk znalý jeho dílo interpretovat jako odkaz na jeho sbírku Alláhovy děti. (Přiznám se, že z ní jsem četl jedinou povídku, která podle mého názoru patří do stoky literárního odpadu.)
Některé nové nešvary však sbírka Nyx přináší. Jako zbytečná manýra mi připadá až násilné roubování latinských či řeckých názvů na povídky, u kterých by lépe fungoval název český. Nevím, jak dlouho udržím v hlavě název Somniator, když český Snílek by fungoval lépe a já si okamžitě vzpomněl o jakou povídku jde. Jedinou povídkou, u které cizojazyčný název podle mého názoru funguje, je povídka Nyx.
Do očí bijící je časté opakování číslovky "666" v různých podobách v takových místech děje povídek, kde by stejně dobře fungovalo jakékoliv jiné náhodné číslo. "Ďáblovo číslo" v těchto případech nevyvolává hrůzu, ale spíše trpké pousmání.
Zamrzí i nevysvětlené dějové "škobrtnutí" v povídce Legon, kdy čtenář tápe, jaká dějová linka je vlastně popisována a jak souvisí s ostatními.
I přes uvedené nedostatky jde o povídky, které stojí za to přečíst. Některé se dostávájí do oblasti nadprůměru, povídka Nyx nejspíše nejvýrazněji, některé se drží průměru či lehce pod ním. Robert Poch jako autor tedy minimálně na poli horroru a sci-fi zraje a sbírkou Nyx se vyhrabal z bahna podprůměru. Jen tak dál, pane Pochu!
Doporučené povídky: Nyx, Ab oblivione, Venator, Somniator
NYX
Robert Poch
Myslíte si, že existuje jenom jeden vesmír? A myslíte si, že inteligentní život na vzdálených planetách není možný? Odmítáte myšlenku, že jinde prospívají humanoidní ale i nehumanoidní rasy, které mají stejné starosti nebo prožíva... více
Komentáře (15)
Přidat komentář
Tak s tým si pán Poch starosti robiť nemusí, keďže umelec nie je.
Lucy Sun, vy ste sa ho pýtali, či vie o DK, čo znamená, že tie profily "robertpoch" a "jsemRobertPoch" si založil dakto iný, kto sa za autora len vydával? O tom ste mu povedali? Fakt by ste si mali lepšie premyslieť tie výmysly, vychádza vám z toho strašná fraška.
Když jsem panu Pochovi psala na facebooku a ptala se jestli ví o databázi knih a co tu o něm píšete odpověděla mi jeho manželka že prý pan Poch vzkazuje, že každý umělec má svého moudrého a všeznalého kritika.
Dík za odpověď. Aha tak to jsem nevěděl že se s panem Pochem znáte a co on na to? Na to co jste tu o něm napsal? Já si pamatuji když psal na blog idnes. Víte že má pan Poch facebook? Když jsem mu tam napsal soukromý vzkaz tak mi odepsala paní Pochová.
Nejsem si vědom toho, že bych měl povinnost na Vaše otázky odpovídat.
Ale budiž, prokážu dobrou vůli:
1) Nejsem alter ego Roberta Pocha.
2) Neschovávám se o nic více než Vy, pane pepiku687. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že méně, protože Robert Poch mé skutečné jméno zná.
tak jste neodpověděl už na dvě otázky. Proč se schovávate a zda nejste pan Poch vy.
Inu, pokud se nelíbí tato recenze, stále ještě mohu napsat recenzi na sbírku Mrtví se přicházejí někdy rozloučit. Sice to bude vypadat trošku divně, recenzovat 13 let starou knížku, ale vlastně proč ne?
A ja som si naivne myslela, že tie pochvalné slová od užívateľa, ktorý nie je autorovým alter ego, aspoň trochu potešia. Errare humanum est.
Pane pepiku687, pokud je Vaším problémem nízké sebevědomí, tak Vám bohužel nepomůžu.
A možná nepůjde jen o sebevědomí, když jste schopen kritiku směšovat s cenzurou.
Takže ještě jednou. Na to abych napsal recenzi na knížku nemám takové sebevědomí jako vy. Ani nejsem tak namyšlený abych plival na někoho kdo dělá do umění. Ale vždycky se najdou takoví lidi jako jste vy. Za komunistů se jim říkalo cenzoři a za první republiky kritici. A snad to správce zas nesmaže :-) Jo a hele jaký spor s panem Pochem vlastně vedete. Vy se znáte? Pan Poch je veřejně známý a jak se říká jde s kůží na trh ale vy jste mi hrdina co kope a plive jako nějaký tajný agent ruské kontrarozvědky. Jste tedy statečný jako hrom. Ti cenzoři a kritici se neskrývali jako vy. Vy hrdino.
Pane pepiku687, kdybyste pochopil mnou napsaný text, tak byste věděl, že neplivu na knihu Alláhovy děti jako celek (to bych si nedovolil, když jsem ji celou nečetl - a přiznám se, ani ji celou číst nechci), ale hodnotím pouze tu jednu jedinou povídku, kterou jsem četl. Domnívám se, že na to právo mám a tak to holt u literárních děl chodí, že hodnocení je do jisté míry subjektivní. Ledaže bych začal počítat pravopisné chyby a hodnotil to jako se ve škole hodnotí diktát. Tento přístup bych si však raději nechal v záloze pro sbírku Mrtví se přicházejí někdy rozloučit.
Nic Vám nebrání napsat recenzi povídkové sbírky Alláhovy děti a uveřejnit ji zde na Databázi knih.
Ten plivanec na knížku Alláhovy děti o vás řekl docela dost. Je fajn že jste překročil vlastní stín, třeba si to pan spisovatel přečte a o to především jde. A je taky fajn že si uvědomujete svůj problém. Dobrý začátek. Jen tak dál milý hochu! Jen tak dál!
PanPredseda také napsal
Recenze zaujatého čtenáře: Tajemství včerejška
Recenze zaujatého čtenáře: Stíny jeviště
Recenze zaujatého čtenáře: Kraď jako umělec
Recenze zaujatého čtenáře: Mrtví se přicházejí někdy rozloučit
Chtěl bych upozornit na fakt, že se sice leckdy chovám moudře, ale v některých případech tomu tak není, a rozhodně nejsem všeznalý.
Tudíž ony lichotky od pana Pocha, předané klávesnicí paní Pochové, se nevztahují na mne.