Řím prostě poznamená každého. Navždy.

recenze

„Zákon lásky k druhému člověku nelze pochopit logikou, protože je nelogický.“
Lev Nikolajevič Tolstoj, Anna Karenina


Otevřu knihu a jako první na mě vykoukne ručně kreslená mapa centra Říma. Mapa mému srdci tak moc známá a tolikrát prohlížená. Už od prvních stránek vím, že tento román bude mojí srdcovkou. Pak listuji dále a narazím na prolog. Ten si prostě musím přečíst hned, i když si knihu teprve prohlížím… A mé srdéčko plesá. Tak moc mi autor mluví z duše. Řím prostě poznamená každého. Navždy.

Příběh tří párů a jejich milostných vztahů zasazených do kulis historických památek Říma, kde vás každá kapitola zavede na utajené místo v tomto městě.

Alice je studentka umění a do Říma přichází sama – za dobrodružstvím a inspirací, než se usadí a vezme si svého poněkud usedlého přítele. Ale člověk míní a Řím mění. Kdo je ten kluk na skútru v zeleném tričku? Existuje něco jako láska na první pohled?

Meg a Alec jsou věčně rozhádaní bohatí manželé z Los Angeles. Vracejí se do Říma po dvaceti letech, kvůli jedné dlaždičce. Tenkrát zde ale byli na svatební cestě a oni si nějak nechtějí vzpomenout, jak se tu měli krásně.

Constance a Lizzie sem jedou rozprášit popel Constancina manžela Henryho a Lizziina bratra. Bylo to Henryho poslední přání, protože se zde s Constance před mnoha lety, za zvláštních okolností poznali.

Román ukazuje tři podoby lásky – okamžik jejího zrodu, uprostřed – během zralého vztahu a na jejím konci. Všechny tři příběhy jsou propojené a díky jedné staré, modré dlaždičce se na konci spojí úplně.

„Henry je požádal, aby jeho popel rozptýlily z Andělského mostu. Teď konečně dorazily do cíle. Obě staré dámy došly doprostřed mostu. Constance postavila igelitku od Harrods na balustrádu a vytáhla Henryho urnu. Slunce se na obloze sklánělo k západu, vzduch byl prosycený žárem a medově zbarveným světlem. Hladinu Tibery čeřil osvěžující vánek a laskal celý svět. Dokonalý okamžik. (…) „Za vteřinku, až slunce klesne ještě trochu níž – a vida, už je to tady – andělé zrudnou.“ Lizzie se ohlédla po desítce bělostných Berniniho andělech, kteří je obklopovali. Západ slunce je už zbarvil dorůžova a nyní, když slunce krvácelo do linie obzoru, andělé pomalu rudli, zalévali se temnou červení. Lizzie zatajila dech, protože byla svědkem zázraku. Tohle je ten správný okamžik.

Představila jsem si, když jsme před pár měsíci byli s přáteli v Římě a seděli na zdi Andělského mostu, že opodál ty dvě starší dámy hážou popel svého milovaného manžela a bratra z mostu do řeky Tibery. Dívají se, jak popel pohltila voda a život okolo plyne dál. Já s kamarády sedíme dál na zdi, smějeme se, posloucháme pouličního zpěváka a Constance s Lizzie stále pozorují proud řeky dole, s hlavou sklopenou a pláčou. A já pláču s nimi.

V románu si na skútru i pěšky projdete celé centrum Říma, tak jako já s přáteli. Ubytujete se u Kolosea, projdete se z Andělského mostu až k bazilice svatého Petra ve Vatikánu, nebo sjedete na skútru Španělské schody. Budete se smát, ale budete i plakat.

Láska v Římě je moc úžasná, milá oddychovka, která byla opravdovým balzámem na moji duši. Jsem prostě nadšená. Přesně takový příběh tady chyběl! Je to tak krásné a každý kdo milujete Řím a Itálii, ať už jste zde byli, nebo se sem chystáte, či po tom alespoň toužíte – musíte tuto knihu MILOVAT! Má takové obrovské kouzlo… A ten náboj a jiskření, to prostě musíte zažít, to musíte číst! Protože Řím prostě poznamená každého. Navždy.


„Jen v bolesti loučení poznáme hloubku lásky.“
George Eliot, Felix Holt


Moc děkuji KNIHÁM DOBROVSKÝ za recenzní výtisk.

Příběh tří párů a jejich milostných vztahů zasazený do kulis historických památek Říma. Román analyzuje podoby lásky v okamžiku jejího zrodu, během zralého vztahu a na jejím konci. Všechny tři osudy se na konci příběhu překvapivě ... více

Komentáře (0)