Rozpačitý dojem
recenze
Vyhnání Gerty Schnirch (2009)
/ Magda16
Vyhnání je druhá kniha autorky, kterou jsem přečetla, po Bílé Vodě. Dojem byl v obou případech stejný - rozpaky jak nad knihou samotnou, tak nad nadšenými reakcemi, které kniha vzbudila. Chápu, že "otevírat tabuizovaná témata" je šikovná strategie, protože tím lze získávat body za téma, bez ohledu na kvalitu jeho zpracování. Právě ta kvalita je ovšem u paní Tučkové z mého pohledu problematická.
Z formálního hlediska se mi její knihy špatně čtou. Když zůstanu u Vyhnání: často jsem se při četbě nové kapitoly musela ubezpečit, že jsem opravdu minule skončila u kapitoly předchozí. Jakoby totiž kapitoly byly psány samostatně a návaznost mezi nimi byla jen volná. Taky se mi několikrát stalo, že jsem se v knize prostě ztratila - nebylo mi jasné, jaká doba zrovna je, kdo jsou postavy. Což souvisí i s tím, že postav je tam opravdu hodně, mnohé se objeví a zase rychle zmizí (a nikdy se nedozvíme, co se s nimi stalo). Část věcí, často i důležitých, si pak čtenář musí aspoň nějakou dobu domýšlet - třeba kde se vzalo Gertino dítě (a proč v dané době nikdo neřešil, že jako dítě měla dítě), se čtenář dozví až po nějaké době. No a pak změna perspektivy - občas je to ta Gertina, ale najednou skočíme k další postavě, někdy je to er-forma, jindy ich-forma. Na rozdíl od Bílé Vody, která je zas až překomponovaná, mi Vyhnání přišlo šito horkou jehlou a četlo se mi špatně.
Tolik forma. Nezaujal mě ale ani obsah. Jasně, je to silné téma, ale to je tak vše. Postavy - zde je opět shoda s Bílou Vodou - působí uměle a nevěrohodně, jsou hodně ploché, obvykle buď vyložení padouši (a těm se obvykle daří), nebo trpné a pasivní oběti (a ty s sebou nechají vláčet). Žádná postava ve mně nevyvolala silné sympatie či antipatie, v zásadě mi tak i nakonec bylo jedno, že - jak jsem psala výše - půlka z nich v knize někde zmizela a už se neobjevily. Černo-bílostí trpí i pohled na události. Opakovaně je v knize uvedeno, jak před válkou byly vztahy mezi Čechy a Němci idylické, pak nic a pak najednou Češi Němce vyhnali. Sama kniha místy naznačuje, že to asi bylo složitější, ale celkový dojem je tento. Když to srovnám s jiným románem, který se týká mj. tohoto období, a to je Šikmý kostel Karen Lednická, tak z toho srovnání paní Tučková nevychází příliš dobře. Knihy K. Lednické jsou plné života a složitých a uvěřitelných příběhů, knihy K. Tučkové jsou schématické, jaksi bez života...Knihu jsem dočetla, ale vracet se k ní nebudu.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehn... více