Rubínový kruh

Richelle Mead a její knížky zbožňuji. Četla jsem Vampýrskou akademii, ale Pokrevním poutům jsem se dlouho vyhýbala. Říkala jsem si, že to bude jen roztahané a že už tam nejsou v hlavní roli moji oblíbení hrdinové a celkově to bude stát za houby. No a než jsem se pořádně rozhlédla, jsem tu s recenzí na poslední díl této série, kterou jsem hltala knihu za knihou a jsem fakt zklamaná, že už jsme na konci příběhu.

Co považuji za největší plus této knihy, je její čtivost. Přemýšlela jsem a nevím, nemůžu přijít na to, čím přesně to autorka dělá, ale málo co se mi čte tak dobře, jako tohle Občas se mi stává, že dočtu kapitolu a na další jako bych neměla sílu, jsem přesycená, musím na chvilku, stačí pět minutek, dělat něco jiného a pak se ke knížce vrátit. To se mi tady nestalo ani jednou. Stránky ubíhají a čas běží a já to dočtu, i kdybych neměla jít spát.

Příběh opět super. Jasně, nečekáme žádnou oduševnělou zápletku, ale do toho už s tím u tohoto díla jdeme, máme to rádi přesně tak, jak to to. Láska mezi člověkem a vampýrem a všechny možné trable kolem. Pokračuje pronásledování alchymisty, do toho se plete čarodějnictví, Adrianova matka, únos Jill, no je vám jasné, že tady se nudit nebudete.

Ještě zmíním obálku. Klasické obličeje jsou trapné a nelíbí se mi od začátku série, ale vážně povedená je barva Rubínového kruhu. Překvapivě - rubínová, se moc povedla. K tomu odstíny růžové a fialové, za mě super. Pokud se vám líbily předchozí autorčiny počiny, ani tímto určitě nebudete zklamaní.

Bývalá alchymistka Sydney se svým vampýrským novomanželem Adrianem nachází útočiště na morojském královském dvoře. Vytoužený klid se ale nedostaví: oba je ničí soužití s Adrianovou matkou a nenávist okolí. Nejhorší je ale vědomí, ... více

Komentáře (0)