Rybář
recenze
Rybář (2021)
/ Galloway
Knize jsem se dlouho vyhýbala, protože popravdě jsem fakt velký poseroutka. Nicméně přišel její čas a já jsem ráda, že jsem se odhodlala a vzala ji do rukou. Pokud ale čekáte horor, kdy duchové budou na každém rohu, a vy strachy neprospíte celou noc, tak tato kniha není pro Vás. Tento příběh je o dost propracovanější a po zamyšlení o to hrůzostrašnější.
Vše začíná pozvolna, kdy se postupně seznamujeme s hlavními hrdiny a jejich nelehkým osudem, oba přišli o své nejbližší. Tuto ztrátu nejdříve utápí v alkoholu a později začnou rybařit. První část je trochu delší a mně v hlavě běžela otázka: Tohle že je horor? Následuje druhá část, která už začíná mít spád. Přátelé se dostanou k příběhu o Rybáři, muži, který také přišel o svou rodinu, ale nalezl způsob, jak pomocí magie ulovit něco, co mu jeho rodinu přivede zpět. Tato magie samozřejmě není ta dobrá a podle toho to také vypadá.
Není to lehké čtení a fantazie musí opravdu pracovat na maximum, abyste si tento svět představili tak pochmurný a drsný, ale ten zážitek stojí za to.
Poté přichází třetí část, kde se vracíme k našim hlavním hrdinům. Zde celý příběh vygraduje a oni sami potkají Rybáře. Co zvítězí? Přátelství nebo touha získat zpět své nejbližší za jakoukoli cenu?
I když jsem se nakonec skoro vůbec nebála, což u hororu hlavně očekáváte, byla kniha skvělá, četla se, jako když ukrajujete máslo, a příběh mě opravdu zaujal.
Rybář
John Langan
Na severu státu New York vytéká z přehradní nádrže Ashokan potok, o kterém se mnoho neví – vlastně ani to, jak je tam dlouho. Dutchman’s Creek je prudký a zrádný, má strmé břehy, a za příslib hojného úlovku v něm už údajně nejeden... více
Pro kohokoliv, kdo si po přečtení recenze nebude jistý, zda se do knihy pustit, když tedy není vůbec děsivá:
Kniha je sice horor, ale zároveň subžanr lovecraftovský horor. Pokud do ní jde čtenář s tím, že se má bát, protože jako horor, je velká šance, že odejde zklamán. Já tedy rozhodně nečekala, že se během četby budu bát, protože jsem věděla, co budu číst. To je u téhle knihy zmiňováno u každého špatného hodnocení. Jde z toho poznat, že čtenáři nevěděli, co je čeká. Čekali, že se na každé druhé stránce zblázní strachy.
Pokud nečekáte potoky krve a mega bu bu bu, kniha se vám bude líbit. Tenhle žánr je o pocitech, jak text následně funguje v nás, jak se děj poté dohráváme v sobě po dočtení. Není to o lekání. Je to strach, děs a bojení se jiného druhu. V tom jsou různé subžanry horory fajn. Pokaždé pracují s jinou emocí. Jaký jiný žánr má tuhle moc?!