Sebeklam
recenze
Sebeklam (2000)
/ OndřejBudka
Sebeklam je složen ze dvou novel, které spolu dějově nesouvisí, ale tematicky se velmi podobají. Silným motivem obou novel je ponoření se do myšlenek a dialogů jednotlivých postav a náhled do jejich motivů. Samotný děj zdá se být vedlejší, důležité jsou myšlenkové pochody a komentáře zúčastněných na jednotlivé události. Postavy postupně ztrácejí kontakt s okolním světem, jejich život se splaskne do děsivě rutinního režimu, který je postupně dovede k rezignaci nad zhoršujícím se stavem vlastního života.
Obě novely jsou plné podivných až podezřele banálních situací a dialogů, které na první pohled nedávají dohromady velký smysl. Kvůli této skutečnosti jsem knihu málem nedočetl. Ale jako celek obě novely působí skoro až děsivě. Ne proto, že by zde byly nějaké děsivé situace, ale tím, že obě novely velmi dobře naznačují proces pomalé rezignace a ochotu přijímat zlo, které se nenápadně stupňuje, až do té doby normální svět, mění v absurdní. Síla této knížky je v malých detailech a souvislostech, schovaných v běžných rozhovorech a zároveň v celkové atmosféře, kterou dle mého názoru velmi umě utváří.
Myslím si, že i značná míra nudnosti, která zřejmě mnoho lidí během čtení odradí, je záměrem. Kontrastuje s děním, které historicky následuje, ale v knize není. Koho by napadlo, že tato letní sezóna festivalu v Badenheimu, přestože se značně odlišuje od těch předešlých, skončí státem řízenou genocidou. Z často v dialozích zmiňované skutečnosti, že v Polsku na židovské návštěvníky letních slavností v lázeňském městečku čekají nové příležitosti a zábava, mrazí.
Běžně takové knihy nečtu, ale vyplatí se ji dát šanci, možná i vícekrát.
Sebeklam
Aharon Appelfeld
Dvě novely, ve kterých autor rozvíjí podivné psychologické drama lidí předválečného Rakouska, kteří se postupně nalézají v absurdním světě, na nějž nelze reagovat zcela normálně. více