Sedmé dítě

recenze

"Dopis, který všechno odstartoval, přišel ráno 5. května 2008, na šedesáté třetí výročí Dne osvobození."

Příběh začíná nalezením mrtvé ženy, která u sebe neměla žádný doklad totožnosti, mezi hotelem Skodsborg Badehotel a pláží Bellevue, brzy ráno 11. září 2001. Kvůli atentátu na dvojčata v New Yorku byla mrtvá žena doslova zapomenuta.
Žena byla nalezena blízko dětského domova Kongslund. Zde roku 1961 začíná život sedmi dětí, kterých se příběh týká. Sedmi dětí, z nichž šest bylo adoptováno.
Hlavní protagonistkou příběhu je Inger Marie Ladegaardová, která se narodila s mnoha deformacemi a jako jediná ze sedmi adoptována nebyla. Její pěstounkou se stala Magna, první ředitelka kojeneckého ústavu Kongslund.
Právě Marie odstartuje kolotoč otázek, když odešle pět anonymních dopisů. Kdo je John Bjergstrand? Proč má Kongslund takovou podporu dánské vlády? Co má mrtvá žena nalezena na pláži společného s Kongslundem? A je v tom vůbec nějaká spojitost? A spousty dalších a dalších otázek.

"Pod starou fotkou stál text vytištěný přes obě strany: Sedm malých trpaslíků - pět chlapců a dvě dívky - bydlí ve Sloním pokoji a všichni jsou připraveni najít v novém roce šťastný domov!"

Sedmé dítě je velmi rozsáhlé dílo, kdy na osmi set stranách řešíme Konglundskou aféru a snažíme se zjistit kdo je to sedmé dítě, a v delších kapitolách postupně rozplétáme tajemství, které nikdy nemělo vyplout na povrch. Ze začátku jsem měla trochu problém se orientovat v postavách i v příběhu samotném a ztrácela se. Autor nám zde vylíčí život skoro každé postavy. Od narození, přes jejich dětství až po dospělost.

"Věděla jsem, že jde o dočasné ochrnutí, zapříčiněné čistě jen krásou Susanne Ingemannové a její náhlou arogancí, která nastupovala, když cítila, že je její a především Magnino království ohroženo."

Postavy samotné mi k srdci nějak nepřirostly. Každá měla v knize nějaké místo, ale já se ani do jedné nedokázala vžít. Ať už se jednalo o Marii, Asgera, Knuda, Petera, Orlu, Nilse a další. U žádné se nedalo říci, že by byla kladná nebo záporná.

"Všech šest dětí, které o Vánocích žily v Pokoji miminek, bylo adoptováno. Jen to sedmé, které si po porodu prošlo tolika operacemi, zůstává. Je to holčička: je fyzicky postižená, ale i přesto krásná."

Příběh, jako takový byl zajímavý (i když já bych ho trochu zkrátila), autor to měl dobře promyšlené, musel nad tímto dílem opravdu dlouho přemýšlet, ale musím říct, že jsem se chvílemi při čtení nudila, vzápětí zde byla část, kde jsem hltala slovo od slova. Chtěla jsem za každou cenu znát pravdu a vyřešit tu záhadu. I když jsem už ke konci trochu tušila, kdo je ono sedmé dítě, tak konec byl opravdu překvapivý.

A komu knihu doporučím? Já vlastně ani nevím. Asi čtenáři, který má rád rozsáhlá díla, u kterých je nutno trochu přemýšlet. Určitě to není kniha, kterou můžete jen tak prolistovat.

Těchto sedm narozených dětí má společné dvě věci: všechny přišly na svět v porodnici B ve státní nemocnici v Kodani, a všechny byly dány k adopci. V následujících měsících ženy ze známého sirotčince Kongslund pro všechny našly nov... více

Komentáře (0)