Skleněný trůn

recenze

Skleněný trůn (2015) / Ivett7

Vítejte v Endovieru. Ve vězení, kde se z lidí stávají otroci tvrdě pracující v solných dolech s minimálním příjmem jídla a pití a v podstatě čekající na smrt. Právě zde se setkáváme s Caleanou Sardothien - nájemnou vražedkyní, která je v Endovieru už rok po tom, co ji někdo zradil. Už to značí, že Celaena není jen tak obyčejná dívka, neboť přežít rok v Endovieru není jen tak. Náš příběh začíná tehdy, když se adarlanský princ Dorian Havilliard rozhodně Celaenu vysvobodit tím, že si ji zvolí jako svou bojovnici do nadcházejícího turnaje pořádaného jeho otcem. V tomto turnaji se spolu utká 24 bojovníků o post králova bojovníka. Tento bojovník bude po určitou dobu odv ádět za krále špinavou práci - bude jeho nájemným vrahem. Po uplynutí této doby mu bude udělena milost a stane se svobodným.

Celaena nabídku samozřejmě přijímá - co jiného ji taky zbývá, buď zkusí štěstí a osvobodí se nebo stráví zbytek svých dní otroctvím v Endovieru. Přestože je jedinou ženou v tomto turnaji, navíc je jí pouhých 18 let, Calaena nepochybuje o svém vítězství, protože ví, jak moc dobrou je vražedkyní - a my to z jistíme taky. Ale když začne záhadným způsobem umírat jeden bojovník za druhým (a to dost nevybíravým způsobem), začne se i Calaena strachovat o svůj život.

Calaenu jsem si naprosto zamilovala. I když to asi není zrovna ten správný výraz - ono není jednoduché si zamilovat postavu, která má v sobě tolik protikladů - na jednu stranu je neskutečně dobrá a nemilosrdná vražedknyě a na stranu druhou je normální divka, která miluje šaty, pohodlí, jídlo a užívá si, když může být krásná. A ano, ani jí se nevyhne láska.

Kromě Celaena jsou významnými postavami, jejochž pohledy jsou v knize také zakomponovány, korunní princ Dorian Havilliard a kapitán stráží Chaol Westfall. Pokud hádáte, že právě k těmto dvěma hochům směřuje má narážka s láskou, jste na správné stopě. Ale určitě nejde o nějaký běžný milostný trojúhelník, který už může být i nudný - láska v knize sice hraje svou roli, ale mnohem menší než záhady, Calaenino vražedné umění, turnaj, Calaenino vražedné umění, magie , Calaenino vražedné umění :)

Co se Doriana týče, budu se opakovat, ale toho jsem si zamilovala. Sice v této knize nemá až tolik prostoru, kolik bych si pro něj představovala, ale už i tím málem si mě získal. Je dobrosrdečný, miluje knihy, stojí si za svým, ačkoliv nemá tolik odvahy postavit se proti otci (zatím!) a navíc je to princ - zkrátka bych si ho moc ráda představovala živého někde v mé blízkoti.

Chaol je naproti tomu trochu jiná kapitola - ne, že bych ho přímo neměla ráda, to ne, myslím, že jako je opravdu dobrý. Jen zkrátka v porovnání s Dorianem o něm prostě nemohu říct, že bych si ho zamilovala. Chaol trénuje Celaenu na turnaj, takže prostoru v knize má poměrně hodně. Působí na mě sice trochu víc tajemnější a uzavřeněji než Dorian, což mám obyčejně ráda, ale tady u mě prostě Dorian vede. Mé pocity na něj jsou zkrátka takové smíšené - mám ho ráda, ale...Ale.

Pokud hledáte knihu, která bude nabitá akcí a záhadami, jděte do Skleněného trůnu. Pátráte-li i po troše dokonalé, ale ne přeslazené romantiky, Skleněný trůn je tu pro vás. A jestli se třeba k tomu chcete naučit pár vraždícím tipům, rozhodně neotálejte a pusťte se do téhé knihy. Navíc vám mohu zaručit, že Sarah. J. Maas začnete pomalu i uctívat za to, jak dokonalý a naprosto promyšlený svět dokázala vytvořit. A to jsme se prosím ještě nedostali ke druhému dílu, který už jsem také přečetla a recenzi na něj můžete očekávat brzy.

V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaena je od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a ... více

Komentáře (0)