Sleduj mě, já sleduju tebe. Doslova.
recenze
Sleduj mě (2018) / Ameli-chan
Populární zpěvák Eric Taylor Thorn je znechucen ze svých, řekněme velmi náruživých, fangirls. Proto se rozhodne založit si na Twitteru účet @EricThornSucks (obávám se že český překlad @EricThornSmrdí je dle mého názoru tak strašný, že raději zmíním ten původní. I když chápu, že přeloženo to být asi muselo, nah), na kterém se rozhodne kontaktovat jednu z hlavních fanynek @TessaHeartsEric (@TessaMilujeErica),která začala s hashtagem #EricThornObsessed (#PosedlostEricemThornem), aby sebe, jakožto zpeváckou hvězdu trochu pohanil.
Tessa trpí agorafóbií, díky které neopouští bezpečí svého pokoje a jediné návštěvy, které k sobě pouští je její matka, přítel Scott (se kterým to tak úplně neklape) a hlavně její terapeutka doktorka Reganová.
Právě ta ji podpoří aby pokračovala na svém rozrůstajícím twitterovém účtu jakožto kontakt se světem a součást léčby v její terapii.
Když Tesse napíše na Twitter někdo pod jménem @EricThornSucks a začne pomlouvat jejího idola, nejdřív chce s nikým takovým nic mít, ale nakonec co jí její terapeutka říkala? Má čelit svým problémům. A tak si začne dopisovat s tajemným Taylorem.
Z dopisování každou noc a ve všech volných chvílích se stává nejen přátelství, ale i pomalu se rozvíjející láska.
Problém však nastává pokud se chceme bavit o osobním setkání a nejen proto, že je Eric slavný...
Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Tahle kniha mi opravdu nesedla. Ať už postavami nebo příběhem.
Tak začala bych postavou zpěváka Erica, kterého jsem nemohla a nemohla snést. Při jeho písni 'Aloe Vera' jsem se smála pomalu nahlas, jak byla hloupá. Jako chápu že kvůli YA knize nikdo nenapíše 'hit', ale tohle bylo prostě moc. Dále jeho znechucení fanynkami mi přišlo přehnané. Jestli nechtěl publikum uječených holek, měl hádam pozměnit žánr hudby, kterou zpíval. Na druhou stranu jsem chápala jeho strach, když umřel jeho 'kolega' Dorian Cromwell, jehož jméno mi mimochodem připadalo mnohem zajímavější. Taky musím zmínit že se vůbec nechoval jako osmnáctiletý kluk, nýbrž jako čtrnáctiletá dívka, ale je možné že je tohle pouze můj pocit, vzhledem k tomu v jaké společnosti se pohybuji.
Potom je zde agorafobička (skloňuje se to takhle?) Tessa, jejíž kapitoly a pocity pro mě byly snad ještě větším utrpením. Opravdu jsem se nedokázala vžít do dívky, která ať prožila sebevětší hrůzu se chovala opět mimo svůj popsaný věk. Její chování se mi líbilo až v jedné z posledních kapitol, kde přes všechno dokázala zachovat chladnou hlavu a zachránit se (tohle snad není spoiler, což?).
Samotný formát knihy, kde se prolínají přepisy policejního výpisu ze současnosti, kapitoly z minolosti a twitterové příspěvky se mi ve směs líbil, když jsem však četla některé úryvky zpráv z Twitteru, nemohla jsem se ubránit pocitu, jakobych četla nějaké 'úlovky z wattpadu'. Ono to možná bude tím, že příběh podle všeho opravdu z Wattpadu pochází, ale počítám s tím, že je to asi jen moje vada.
Příběh mě opravdu zklamal a tím víc už jen proto, že jsem cílová skupina příběhu. Od knihy jsem opravdu něco očekávala, to byla asi ta hlavní chyba. Jediné překvapení se konalo až na úplném závěru knihy, díky kterému si přečtu další díl maximálně ze zvědavosti, co si autorka vymyslela.
Knihu bych doporučila jen v případě, že sháníte opravdu hodně jednoduchý, rádoby temný příběh na dvě odpoledne, obohacený o lehce 'něco jiného'. Já se zatím asi vrátím ke svému fantasy.
Blog: https://karamelkabooks.blogspot.com/
Sleduj mě
A. V. Geiger
Tweety, soukromé zprávy i záznamy policejních výslechů… YA thriller pro onlineonovou generaci, který vás udrží v napětí do poslední stránky! Tessa má agorafobii, úzkostný strach z otevřeného prostoru. Utíká proto do online sv... více
