Sova

recenze

Nedaleko Osla je nalezena mrtvá dívka, jejíž tělo bylo pečlivě naaranžováno do hnízda vyzdobeného sovím peřím. Případ, jehož se opět ujímá duo Munch/Krügerová, se však zpočátku zdánlivě nikam neposouvá, dokud se lidem z policejního oddělení nedostane do rukou videonahrávka zachycující zavražděnou dívku. A také siluetu jejího vraha. Proč je však vrah oblečen do kostýmu připomínajícího sovu?

Abych se přiznala, po přečtení jsem byla z knihy trochu rozpačitá a dlouho jsem přemýšlela o tom, jestli se mi tato novinka Samuela Bjørka vlastně líbila, nebo ne. A to proto, že obsahuje jak věci, které mne na knize bavily a díky kterým jsem si čtení vskutku užívala, ale zároveň se tam objevilo několik skutečností, s nimiž úplně nesouhlasím a nejsem s nimi spokojená. Nakonec hodnotím knihu jako lepší průměr, ale v rámci Bjørkových děl ji bohužel vidím jako tu slabší.

Začněme nejdříve s negativy. První z věcí, s níž jsem v Sově bojovala, byl opakující se motiv Miiny snahy vyrovnat se se smrtí sestry, který si do tohoto románu Bjørk přinesl už z předchozí knihy. Nevadí mi, že se Mia se smrtí Sigrid stále nevyrovnala – chápu, že je to pro ni velmi nelehká situace, kterou nelze zvládnout ze dne na den, ale co si autor mohl odpustit, je způsob, jakým se tomu v Sově věnoval. Místy jsem měla dojem, jako by Bjørk některé úryvky z V lese visí anděl překopíroval do Sovy a jen je mírně poupravil, aby to nebylo „tak moc vidět“, že se opakuje. Některé pasáže se mi zdály psané skoro jako přes kopírák. Až v druhé části knihy to pak vypadalo, že se Mia začíná ve svém problému posouvat kupředu. V další knize (bude-li nějaká) snad už tento motiv půjde stranou a Mia, která byla doposud líčena jako talentovaná a nadaná policistka, se nám předvede ve své plné síle, nezatížená démony své minulosti.

Druhý problém souvisí s hlavní zápletkou. Opět se nám tu opakuje motiv „člen rodiny hlavního vyšetřovatele součástí případu“ – u první Bjørkovy knihy mi to samozřejmě vůbec nevadilo, nicméně při čtení této knihy jsem si říkala, zda je to opravdu nutné, aby se autor opakoval i v tomto? I zde doufám, že vyrukuje-li Bjørk se třetím románem, tohoto motivu se vystříhá a do nového případu nikoho z Munchovy ani Miiny rodiny zaplétat nebude. Nicméně jsem zvědavá, jakým způsobem ovlivní závěr této knihy Munchovo chování do budoucna.

Abych ale pořád nekritizovala, zmíním se samozřejmě i o pozitivech tohoto románu. I v Sově se Bjørkovi podařilo vytvořit skvělou atmosféru – syrovou, suchou, temnou, místy skoro až neosobní. Možná to v Sově nebylo tak intenzivní jako v předchozím díle, nicméně i tak jsem si tento aspekt románu užívala v plné míře.

Vrátím se ještě k samotné zápletce. S ní jsem byla (až na toho Muncha) ve výsledku také spokojená. Bjørkovi se opět podařilo vytvořit napínavý příběh, který je zprvu komplikovaný a skvěle zamotaný, aby pak v druhé polovině mohl autor nabídnout logické rozuzlení a dechberoucí závěr. Bjørkův styl psaní je lehký, příběh umí výborně vystavět, veškeré informace vám odkrývá postupně a přesně ve chvíli, kdy je potřebujete vědět, což pozitivně kvituji – nechává vás v příjemném napětí, zároveň si umí udržet vaši pozornost, také vám ale dává prostor pro vaši fantazii a vytváření si vlastních teorií o tom, kdo a proč je pachatelem, aby vám pak Bjørk nakonec odhalil všechny karty a vše vám vysvětlil podle svých představ.

Za mne pak lepší průměr, hodnotím 80 % a doufám, že autor napíše ještě něco dalšího.

V lese kousek od Osla je v podivném hnízdě ze sovího peří nalezeno tělo sedmnáctileté dívky, jež se před tím ztratila z domova pro problémovou mládež. Případem se začne zabývat zkušený detektiv Holger Munch se svým týmem. Vyšetřov... více

Komentáře (0)