Špičkové, napínavé, hlavu motající!
recenze
Šesté dítě (2020)
/ TerezNik
WOW! Tak tenhle pan autor skutečně umí svoje řemeslo! Všechny tři knihy jsem přečetla jedním dechem krátce po sobě a nedokázala jsem se od čtení odtrhnout ani v noci, kdy už by se mi oči normálně únavou zavíraly! Poslední díl byl nabitý od začátku do konce, neustále jsem přehodnocovala všechny podezřelé a od plot twistu s Kidem jsem už nevěřila naprosto nikomu (snad jen Clair a Nashovi). Do poslední chvíle mi vzadu v hlavě pořád vzadu v hlavě hlodal červíček pochybností ohledně Sama a bála jsem se, že nedohlodá...nu, nakonec dohlodal.. Postavy byly naprosto špičkové, na konci celé série jsem cítila, jak mi budou chybět! Clair a Nash byly perfektní a hodně jsem si oblíbila i Poola, vlastně jsem se do nej dokázala hodně vžít a měla jsem z něj celou dobu pocit, že Samovi chce věřit, i když mu to dává zabrat. Deníky z domu Finickové mě neskutečně braly a při jejich čtení jsem víc a víc měla pochopení pro události, které se děly, až mě děsilo, jak jsem soucítila se všemi včetně Bishopa. Strašně se mi líbila síla jejich dětského přátelství, kdy všichni táhli za jeden provaz, která se pak v dospělosti ale manifestovala způsobem naprosto šíleným. Moje pocity skákaly od: “Zasraný prohnilý policajti, vůbec se nedivím, co ty děti udělaly” po “Sakra, ale nezapomeň na Emory, Kati, Larissu a to, co se jim stalo “. Při “happy endu” jsem si musela připomenout události prvních dvou knih, třeba krysu v misce na břiše paní Carterové, abych nezapomněla, že Bishopovi sakra vlastně vůbec nebyli normální pokojná rodinka, ale partička psychoušů. Každopádně to prozatím bylo jedno z nejlepších čtení tohoto roku a smekám klobouk před autorem!
Šesté dítě
Jonathan Dylan Barker
„Otče, odpusť mi." Tato tři slova vyvolávají v detektivu Samu Porterovi dávno vytěsněné nepříjemné vzpomínky. Pro Ansona Bishopa naopak představují jediné pojítko mezi jeho dětstvím a současností. A také podnět k tomu, aby konečně... více