Srpny

recenze

Srpny (2023) / bookbug_cz

Čas od času si potřebuju vlastní duši rozervat na kusy nějakou tou typicky českou knížkou plnou tesknivých, dramatických a toxických příběhů. Jakub Stanjura připlul na obláčku podobné definice, ale rozhodně z něj při cestě nevypadnul a neztratil se. Po dočtení Srpen jsem dlouho přemýšlela nad tím, co se tam událo, co by se mohlo dít v běžném životě kolem mě. Zasadil mi pořádnou ránu a vzbudil přesně ty emoce, které by měly vyjít na povrch. A to za každých okolností.

Danielu sledujeme od dětství, každý srpen od roku 2006, od okamžiku, kdy sedí se svou rodinou na jedné z tradičních návštěv příbuzných. Všechno je tam špatně, atmosféra dusivá, ale všichni se tváří, jako by nikdo z nich nechtěl probodnout vlastní srdce vidličkou, která si jen tak klidně leží na prostřeném stole. Daniela si všímá složitého vztahu mezí její sestrou Janou a matkou, který je napjatý a nevyrovnaný. Neuniknou jí modřiny na Janině těle, bolesti v jejich očích a mrazivý chlad v očích matky. Všimne si, že její oblečení při vyprání schválně nastavuje na vyšší teplotu, aby se srazilo. Nejvíc ze všeho jí ale trápí skutečnost, že s tím zlem nikdo nic nedělá, co víc – že jisté skutečnosti lidé kolem ní potlačují a nechávají tak vyhnít v něco mnohem děsivějšího. Po smrti matky ale paradoxně nastává ticho tíživější.

Daniela je plachá a celkem zakřiknutá. Po seznámení se Štěpánem se její křehká existence naoko posílí. Žije partnerský život, dělá ty obyčejné věci, co dělá každý zamilovaný pár. Myslí si, že jí to přináší jakousi definici normálnosti. Štěpán se zdá být hodný, nechává jí volný prostor. Ale každým svým činem Danielu přitlačuje do rohu zdi a dusí ji. A i když má chvílemi pochybnosti, nakonec se stejně podřídí. Odešla ze školy, pochybovala se jen doma, zavřená se svými myšlenkami. To Štěpán je přece ten zodpovědný, co nakoupí, postará se o účty, chodí do práce. Daniela přece kvůli své minulosti ztrácí sebe samu a je pro okolí nebezpečná. Děsivé? Ne – to je realita stovek párů kolem nás. Jen se pořádně dívat

Kam až jsme schopni kvůli tomu druhému zajít? Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s nevysvětlitelnou pravidelností každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když ... více

Komentáře (0)