Štěňátko Willy

recenze

Rodina Gringelova nikdy neměla psa. Dcera Ida neustále naléhá a prosí, že by ho moc chtěla. Když je maminka Dana osvobozena od neustálého trčení v práci od rána do noci a šéf jí povolí pracovat doma, Dana se rozhodne, že pejska pořídí. Nejprve je důležité vybrat vhodné plemeno, což samozřejmě není nic jednoduchého. Po přečtení všech možných knih a na rady svých známých zvolí rasu cockerpoo. Což je kříženec kokršpaněla a pudla. Designové plemeno, kterým se lidé rádi chlubí. Poté vymyslet jméno. To také není jenom tak. Nakonec to bude Willy - a může se jet pro štěňátko. Ale to je teprve začátek…

„Já jsem totiž věděla svoje: psi štěkají, koušou, smrdí a kadí všude možně. Tečka. Musím přiznat, že lidi vlastnící psa mi byli vždycky podezřelí.“

Dana popisuje všechny strasti a jejich začátky s malým Willym velice trefně. Děti se samozřejmě nestarají tak jak slibovaly a vše je na mamince. Stále chodí pejska venčit, a přesto pořád čůrá doma. Neustálý koloběh a to, že na nic jiného Daně najednou nezbývá čas (a to ani na práci u které jí hoří termíny) jí přinutí k zamyšlení: „Nemáme dát pejska raději zpátky chovateli, dokud je malý?“ Jak to vše dopadne, si musíte přečíst v knize…

Hromada neuvěřitelně vtipných historek ze života s pejskem. Každého musí pobavit a mnoho lidí se v této knize určitě pozná. Když vám do života „vťapkají“ čtyři tlapky, nelze se nezamilovat, to víme. Každý pejskař by mohl vyprávět.

„Pes vydával při útoku zvuky, jako kdyby si to měl sám rozdat s nepřátelskou armádou. Přitom mě cvakal zuby do ucha a do nosu a točil se jako pošuk kolem své osy. Kdo ví něco o exorcismu, ví, o čem mluvím.“

Vtipný román o tom, jak jedna rodina k pejskovi přišla a ten jim celý život převrátil naruby. Moc jsem se u čtení bavila. Každý milovník pejsků a každý, kdo se ho chystá pořídit, by si měl přečíst Náš nejmladší má 4 tlapky.

„Někdy stačilo jenom chvilku přihlížet, jak spí na polštáři a ve spaní škube tlapkami, jako by do něj někdo pouštěl elektriku. Občas zamručel, zaňafal ze spaní, schoval čenich pod pracku. Ať už dělal cokoliv, většinou jsem se přistihla při úsměvu, když jsem ho pozorovala.“

Jeden malý cockerpoo, jedna rodinka a jeden velký plán. Nebo vlastně dva. A více si už musíte přečíst sami…

Moc děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

Dana psa nechtěla, její dcera ano. Sotva je štěně doma, má ho – jak jinak – na krku matka. Že to ale bude tak strašné, to opravdu nečekala. Dvanáctkrát s ním byla venku, a sedmkrát se vyčural v bytě! Prostě hrůza. Rodina prožívá u... více

Komentáře (0)