Po delší době se mi zachtělo romantiky. Musím se přiznat, že ačkoliv Nicholas Sparks spadá do kategorie mých oblíbených spisovatelů, dlouho jsem od něho nic nečetla, protože mi jednu dobu jeho knihy přišly na jedno brdo. Ale co, občas je ta láska jako z pohádky třeba, tak jsem sáhla po jeho dosud nejnovějším kousku s názvem Nejdelší jízda.

Obálka knihy mi toho tentokráte moc nenapověděla, protože anotace hovoří o jednadevadesátiletém Irovi. Ptala jsem se sama sebe, co asi má takto starý muž společného s obálkou knihy? Bude mě vůbec ten příběh bavit?

Nejdelší jízda nemá pouze jednoho hlavního hrdinu, ale hned dva, přičemž ten jeden z nich je pojítkem a pointou celého příběhu. Díky němu se totiž osudy všech protnou.

Ocitáme se na počátku měsíce února roku 2011. Ira Levinson, původem Žid, který se narodil roku 1920 a který byl svým otcem vychováván k tomu, aby celý život ctil Životní pravidla. Ira prožil nádherný život se svou milovanou ženou Ruth. Ačkoliv nemohli mít děti, jejich životy byly i tak plnohodnotné, sbírali umění.

Ale to už je dávno. Toto vše je živé pouze v Irových vzpomínkách, které se mu honí hlavou poté, co měl ve svém autě nehodu a prozatím ho nikdo nenašel. A najde ho vůbec někdo dřív než bude pozdě? Vždyť se ještě necítí na odchod z tohoto světa. Ale zase na druhou stranu by se konečně opět setkal se svou milovanou Ruth.

Čtyři měsíce nazpět, v roce 2010 se také seznamujeme s jednadvacetiletou studentkou vysoké školy, Sophií. Její srdce je zlomené díky nenapravitelnému sukničkáři Brianovi, kterému tolik věřila a který věděl, jak si jí získat na svou stranu. Ale tentokráte už se znovu nedá nachytat planými růžovými řečmi, které stejně není schopen splnit. No tak zůstane sama, no a co? Vždyť to není nemoc.

Sophie poprvé v životě vyráží na býčí rodeo, jen tak, aby přišla na jiné myšlenky. Učaruje jí vítěz závodu, který mimochodem učaruje skoro celému ženskému obecenstvu. Jeho jméno je Luke. Žije s matkou na ranči a přitom vlastně žije sám. Nezná nic jiného než práci, rodeo a dřinu. K tomu má finanční problémy a jedno takové tajemství. Tito dva se spolu náhodně setkají, Luke Sophii pomůže s jednou nepříjemnou záležitostí a poté se spolu dávají do řeči. Mohou si vlastně tito dva rozumět, když každý žije v úplně jiném světě?

Ira s Ruth a oproti tomu Sophie a Luke. Rozdíly jsou mezi těmito lidmi značné, ale ať chtějí nebo ne, jejich osudy se dost nečekaně protnou dohromady. Musím říct, že závěr této knihy je brilantní. Sice je to v dnešním světě těžko uvěřitelné, ale autor si se závěrem pohrál tak, že jsem mu to prostě slupla i s navijákem.

Sophie je dcerou slovenského emigranta a Slovenky, takže mě velmi potěšilo, když se v příběhu zmiňují i o České republice. Postavy v knize jsou popsány celkem detailně a nejsou opomíjeny ani ty vedlejší, takže my díky tomu můžeme každého poznat osobněji a můžeme se do nich lépe vžít.

Příběh je celkově napsán tak, že potěší. Vyprávění plyne lehce jako vlnky na řece a já jsem se přitrouble usmívala snad u celé knihy, která se mnou strávila pouze dva večery, protože jsem prostě byla nucena číst dál. A nějaká ta slzička také ukápla. Takže pane Sparksi, děkuji za skvělý zážitek. Možná za to mohou mé splašené těhotenské hormony, ale musím říct: “Páni, to ale byla jízda!”


Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2014
Počet stran: 432
Překlad: Dana Stuchlá

---

Nejdelší jízda Nicholas Sparks

Jednadevadesátiletý Ira Levinson chce ještě naposledy zajet do hor na místo, kde strávil s milovanou Ruth líbánky. V hustém sněžení však přehlédne zatáčku. Na zledovatělém srázu se zlomenou rukou a rozbitou hlavou nezbývá Irovi ne... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---