Sympatický Zdislav
recenze
Záhada zlatodolu (2017) / Eve_linnkaMám ráda detektivky, ale moc nečtu historické romány. Kniha pro mě ze začátku byla poměrně obtížná na zorientování se v postavách. Postavy mají jména s přídomky a navíc jsou používány jejich různé odvozeniny (Chotěboř nebo taky Chotek z Říčan; johanita, bratr Zdislav nebo taky Zdík, apod.), proto jsem si je musela vypsat bokem na papír, abych věděla o kom je zrovna řeč. Naštěstí postav není v románu mnoho a po chvilce jsem si na pro mě nezvyklá jména zvykla a už mě od čtení nic nerušilo.
Děj románu se odehrává ve 14.století a styl jakým je kniha napsána se přibližuje danému období. V knize se objevují slovní spojení, které v "moderní" beletrii většinou nenajdete, jako jsou např. výrazy "zbla, kosmatý,..." Kniha ale nepůsobí nijak archaicky, naopak se čte poměrně dobře a občasné použití těchto slov uvozuje atmosféru středověku.
Samotná zápletka byla napínavá a bavila mě, ale napětí mohlo být udržováno na více stranách. Přišlo mi, že vyřešení případu proběhlo velice rychle a jakoby jsem si ho tolik neužila, než kdyby autorka zápletku poodhalovala pomaleji a čtenář by si mohl vychutnávat napětí o něco déle. Příjemně mě překvapilo, že je kniha tak vtipná. Nejedná se o suché líčení událostí, které vedou k vyřešení případu, ale hlavní postava bratra Zdislava (byť je to osoba, která se zaslíbila Bohu) je trochu volnomyšlenkářská (trochu víc) a umí si užívat života. Po náročném dni se nebrání dobrému moku ve vesnické krčmě a často se přistihne, že jeho oko ulpí na hrudi krásné ženy o něco déle, než se na muže jeho postavení sluší a patří. Zdislav o tomto počínání vede svůj vnitřní boj, který je vylíčen vtipně a čtenář se musí pousmát nad tím, jak to muži mají "těžké" a ti, co slouží Bohu ještě víc. Ale vždy se k ženám chová zdvořile a tyto myšlenky zůstávají jen v jeho hlavě. Pro romantickou čtenářku je to hrdina jak stvořený. Mladý muž statné a vysoké postavy, který se umí slušně ohánět mečem. Zkrátka opravdový rytíř. Jen si už nepamatuji, jestli měl Zdislav i bílého koně.
Zdislav je svědomitý při plnění veškerých svých povinností a čestný nejen vůči svému pánovi, ale i svým poddaným. Ve svých službách zaměstnává pacholka Güntera, který je mrzákem s křivou postavou a děsivým vzhledem a který poznal jen posměch a zlobu a práci by hledal jen těžko, ale dobrosrdečný Zdislav mu práci nabídl a tím mu zajistil obživu. Obdobný soucit Zdislav projevil i vůči svému panoši, kterým je sirotek Herman, kterého se Zdislav ujal, když mu coby mladíčkovi, spíše ještě dítěti, zemřel otec i matka. Pan Zdislav je románový hrdina jak se patří a jak jsem vypátrala, tak kniha Záhada zlatodolu není jediná, kde tento ušlechtilý johanita vyšetřuje mordy. Můžete se s ním také setkat v knihách Ztracený templářský poklad a Znesvěcený hrob.
Jsem ráda, že jsem si mohla přečíst zase něco jiného a knihu doporučuji všem milovníkům historických detektivních románů, nebo těm, kdo stejně jako já tento žánr moc nečtou, ale chtějí vybočit ze zajetých kolejích a zkusit i něco nového. Kniha je napsaná tak, že může nadchnout i naprostého odmítače tohoto žánru a kdoví, třeba mu přijdete na chuť. Pokud vás k přečtení knihy nenalákala tato recenze, zkuste se na youtube podívat na trailer ke knize, kde si zahrála i sama autorka a který je napínavý jak malé gatě.
Výtisk mi poskytlo nakladatelství MOBA oplátkou za pravdivou recenzi. Tímto nakladatelství děkuji.
Záhada zlatodolu Zuzana Koubková
Zemský soud je roku 1318 zavalen žalobami. Skutečné i domnělé oběti válečných událostí se po narovnání mezi šlechtou a králem Janem Lucemburským domáhají odškodnění. Jenže nejvyšší soudní úředník Petr z Rožmberka je podezřelý z vr... více
Docela pěkně napsaná recenze. I když vlastně nemám zcela jasno, jak má přesně dobrá recenze vypadat... Na prince na bílém koni a rytíře bez bázně a hany jsem při čtení pomyslela taky. Vím, že koně pana rytíře Zdislava nosili jména evangelistů - byli Matouš a Marek (ten tak byl pojmenován až později) ale jestli byli bílí černí nebo jací vůbec, si taky nevybavuji. Ale ihned po dočtení třetího dílu jsem si znovu přečetla i oba předchozí a musím přiznat, že mě autorka svou trilogií nadchla. Na přečtení celé trilogie mi stačil víkend a to jsem u toho ještě zvládla uklidit, uvařit a sledovat tenis na Rolland Garros. Jedna malá drobnost k informacím v recenzi uváděným, Hermanovi matka nezemřela, ale znovu se provdala, jak vyplývá ze dvou přečtených knih, které mám ještě v hlavě. Účast mých oblíbených Vítkovců, byť i neblahá mě potěšila.