-

Sympatický Zdislav

recenze

Záhada zlatodolu (2017) 4 z 5 / Eve_linnka
Záhada zlatodolu

Mám ráda detektivky, ale moc nečtu historické romány. Kniha pro mě ze začátku byla poměrně obtížná na zorientování se v postavách. Postavy mají jména s přídomky a navíc jsou používány jejich různé odvozeniny (Chotěboř nebo taky Chotek z Říčan; johanita, bratr Zdislav nebo taky Zdík, apod.), proto jsem si je musela vypsat bokem na papír, abych věděla o kom je zrovna řeč. Naštěstí postav není v románu mnoho a po chvilce jsem si na pro mě nezvyklá jména zvykla a už mě od čtení nic nerušilo.

Děj románu se odehrává ve 14.století a styl jakým je kniha napsána se přibližuje danému období. V knize se objevují slovní spojení, které v "moderní" beletrii většinou nenajdete, jako jsou např. výrazy "zbla, kosmatý,..." Kniha ale nepůsobí nijak archaicky, naopak se čte poměrně dobře a občasné použití těchto slov uvozuje atmosféru středověku.

Samotná zápletka byla napínavá a bavila mě, ale napětí mohlo být udržováno na více stranách. Přišlo mi, že vyřešení případu proběhlo velice rychle a jakoby jsem si ho tolik neužila, než kdyby autorka zápletku poodhalovala pomaleji a čtenář by si mohl vychutnávat napětí o něco déle. Příjemně mě překvapilo, že je kniha tak vtipná. Nejedná se o suché líčení událostí, které vedou k vyřešení případu, ale hlavní postava bratra Zdislava (byť je to osoba, která se zaslíbila Bohu) je trochu volnomyšlenkářská (trochu víc) a umí si užívat života. Po náročném dni se nebrání dobrému moku ve vesnické krčmě a často se přistihne, že jeho oko ulpí na hrudi krásné ženy o něco déle, než se na muže jeho postavení sluší a patří. Zdislav o tomto počínání vede svůj vnitřní boj, který je vylíčen vtipně a čtenář se musí pousmát nad tím, jak to muži mají "těžké" a ti, co slouží Bohu ještě víc. Ale vždy se k ženám chová zdvořile a tyto myšlenky zůstávají jen v jeho hlavě. Pro romantickou čtenářku je to hrdina jak stvořený. Mladý muž statné a vysoké postavy, který se umí slušně ohánět mečem. Zkrátka opravdový rytíř. Jen si už nepamatuji, jestli měl Zdislav i bílého koně.

Zdislav je svědomitý při plnění veškerých svých povinností a čestný nejen vůči svému pánovi, ale i svým poddaným. Ve svých službách zaměstnává pacholka Güntera, který je mrzákem s křivou postavou a děsivým vzhledem a který poznal jen posměch a zlobu a práci by hledal jen těžko, ale dobrosrdečný Zdislav mu práci nabídl a tím mu zajistil obživu. Obdobný soucit Zdislav projevil i vůči svému panoši, kterým je sirotek Herman, kterého se Zdislav ujal, když mu coby mladíčkovi, spíše ještě dítěti, zemřel otec i matka. Pan Zdislav je románový hrdina jak se patří a jak jsem vypátrala, tak kniha Záhada zlatodolu není jediná, kde tento ušlechtilý johanita vyšetřuje mordy. Můžete se s ním také setkat v knihách Ztracený templářský poklad a Znesvěcený hrob.

Jsem ráda, že jsem si mohla přečíst zase něco jiného a knihu doporučuji všem milovníkům historických detektivních románů, nebo těm, kdo stejně jako já tento žánr moc nečtou, ale chtějí vybočit ze zajetých kolejích a zkusit i něco nového. Kniha je napsaná tak, že může nadchnout i naprostého odmítače tohoto žánru a kdoví, třeba mu přijdete na chuť. Pokud vás k přečtení knihy nenalákala tato recenze, zkuste se na youtube podívat na trailer ke knize, kde si zahrála i sama autorka a který je napínavý jak malé gatě.

Výtisk mi poskytlo nakladatelství MOBA oplátkou za pravdivou recenzi. Tímto nakladatelství děkuji.


Záhada zlatodolu Záhada zlatodolu Zuzana Koubková

Zemský soud je roku 1318 zavalen žalobami. Skutečné i domnělé oběti válečných událostí se po narovnání mezi šlechtou a králem Janem Lucemburským domáhají odškodnění. Jenže nejvyšší soudní úředník Petr z Rožmberka je podezřelý z vr... více


Komentáře (1)

Přidat komentář

elizabeth_ba
05.06.2017

Docela pěkně napsaná recenze. I když vlastně nemám zcela jasno, jak má přesně dobrá recenze vypadat... Na prince na bílém koni a rytíře bez bázně a hany jsem při čtení pomyslela taky. Vím, že koně pana rytíře Zdislava nosili jména evangelistů - byli Matouš a Marek (ten tak byl pojmenován až později) ale jestli byli bílí černí nebo jací vůbec, si taky nevybavuji. Ale ihned po dočtení třetího dílu jsem si znovu přečetla i oba předchozí a musím přiznat, že mě autorka svou trilogií nadchla. Na přečtení celé trilogie mi stačil víkend a to jsem u toho ještě zvládla uklidit, uvařit a sledovat tenis na Rolland Garros. Jedna malá drobnost k informacím v recenzi uváděným, Hermanovi matka nezemřela, ale znovu se provdala, jak vyplývá ze dvou přečtených knih, které mám ještě v hlavě. Účast mých oblíbených Vítkovců, byť i neblahá mě potěšila.