Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Bourdon za účelem recenze.
Slavná australská autorka pracuje na svém románu a jednotlivé kapitoly posílá svému dopisovacímu známému Leovi, který k nim píše poznámky. V tomto románu sedí spisovatelka Freddie v Bostonské veřejné knihovně a tři lidi, kteří tam náhodou sedí také, používá jako předlohu pro svůj román. Nemluví spolu až do chvíle, kdy knihovnou zazní výkřik…
Kniha je napsaná zajímavým stylem. Vždycky je v ní nejdřív klasická kapitola příběhu a poté následuje zpravidla dopis, kde je daná kapitola komentována. Nejedná se však o komentář, který by sloužil čtenáři a byl vyňat z příběhu, je jeho součástí.
Příběh má hned několik vrstev, což je díky stylu psaní vidět už od začátku. Je to zajímavé pojetí, protože se jednotlivé vrstvy prolínají, ovlivňují se a člověk tak může hádat, co souvisí s čím.
Největší část knihy tvoří příběh Freddie, který je plný nedokonalostí. Jsou v něm dějové chyby a místy působí překombinovaně či nereálně. Vlastně se mi to na příběhu líbí, protože to podporuje to, že je to první verze smyšleného příběhu ve smyšlené knize. Ale čeho je moc, toho je příliš a asi v polovině knihy toho bylo opravdu moc a tak to na mě působilo nereálně i v kontextu celé knihy.
Rozhodně autorce tleskám za konec příběhu. Do teď si nejsem jistá, co jím vlastně chtěla říct. Příběh je sice uzavřený, ale zároveň je tady trochu prostoru pro otázky.
Postavy příběhu o Freddie jsou do detailu popsané, ale zároveň o nich není hned na začátku řečeno všechno a informace o nich se postupně objevují. Co se týká dvou postav nad tímhle příběhem, tak ty moc popsány nejsou, ostatně k tomu v dopisech ani nebyl žádný prostor. Ale právě díky té formě to nebylo na škodu.
Žena v knihovně je skvělá kniha, kterou jsem si užila a to především díky mnohovrstvému příběhu. Je tady několik věcí, které byly na můj vkus moc, ale i tak můžu knihu doporučit.
Žena v knihovně Gentill Sulari
Australská autorka detektivních románů Freddie Kincaidová zavítá do Ameriky díky štědrému stipendiu. Teď sedí bezradně v Bostonské veřejné knihovně nad prázdnou stránkou a marně hledá inspiraci. A tak si začne prohlížet ostatní ná... více