Takto dľa mojho názoru vyzerá braková literatúra. Len neviem, či týmto názorom túto brakovú literatúru neurážam.

Za předpokladu, že jsou citace z knihy identické, je třeba autorovi recenzované knihy přiznat jedno : jeho ego (a odvaha) dosahují vskutku kosmických rozměrů, stejně jako jeho nevědomosti. Není ale třeba mu spílat, spíše by bylo na místě projevit alespoň minimální dávku soucitu. Dovolím si proto zacitovat : Bible Mt 5:3 - "Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské " .
Míra mého soucitu, není ale taková, abych recenzovaný skvost četl, natož dokonce zakoupil. Obávám se totiž velmi, že by se taková skutečnost neblaze podepsala jak na mém duševním, tak i fyzickém stavu (ostatně již teď nepříliš valném). A příteli herdeku, který se rád střemhlav vrháš do četby adrenalinových knih, zkroť pro tentokrát svou vášeň a neriskuj, nejsem si jist, zda bys to i ty dokázal bez poškození zdraví vstřebat a byl bych krajně nerad, kdybych tak přišel o projevy tvého jiskrného ducha (ať už jim říkáš jakkoliv).

Pre eraserhead: Áno písal som bez diakritiky cez Ipad. Ďakujem za kritiku. Dovolím si vložiť ukážku diela z autorovej stránky:
"Avšak Nikola toho pramálo dbal, neboť byl neuvěřitelně soustředěný a celý svět se točil jen kolem něj a virtuálního kina. Občas usedl do bobku a rval si vlasy, jindy zas udeřil do zdi a mumlal nesrozumitelná slova. A potom, po velmi dlouhé době se jeho mysl otevřela novému vnímání. Cítil mohutnou sílu v sále, jiskření na kůži a kolem sebe spatřoval poletovat miliardy čísel a vzorců. Pokračoval v psaní na tabuli, přičemž skládal vzorce abnormální složitosti v bleskovém sledu. Einstein jen zíral s otevřenými ústy a na své počty docela zapomněl.
„Už to slyším, slyším to!“ vykřikl náhle Nikola.
„Co – co slyšíš?“ nechápal Albert a otáčel se na všechny strany, ale neslyšel nic.
„Cožpak to neslyšíš?“ volal nepříčetně stařec a zacpal si uši dlaněmi. „Je to šílené a hrozné! Všude slyším pískání, klepání, bušení a tisíce jiných zvuků! Bože, nebo je to snad v mé hlavě? Nedokážu to rozpoznat a nezajímám se o to! A co vzorec! Musím na to přijít, musím!“ otočil se k tabuli a s novým zápalem začal počítat.
Einstein viděl, jak starci znovu vyhrkly slzy a pochopil, jak nesmírně ten člověk touží po vítězství. Když uplynula hodina, Tesla již křičel hlasitě, opakoval si vzorce popředu i pozpátku, a sotva si uvědomoval, že popsal dobrých třicet metrů tabule. Ovšem to nebyla tabule běžná, jakou známe ze škol, nýbrž její výška se zvedala pět metrů ke stropu. Proto se vědec pohyboval na jezdícím žebříku, aby vzorci zaplnil všechny plochy. Neustále znovu a znovu omílal své výpočty výkřiky, mluvil sám k sobě a pokládal si záhadné otázky. Chvílemi rozmlouval s démony a snažil se je zachytit kolem sebe, přičemž jim pokládal nesrozumitelné otázky. Vůbec si nevšímal mimozemšťanů v čele s přednostou rady, kteří ho pozorovali udiveně již delší dobu. Einstein starce neustále zklidňoval, ale již chápal, že všechna jeho varování přicházejí vniveč." Najväčší problém celej knihy je, že k jej prečítaniu je potrebné veľké množstvo sedatív, aby sa človek cez ňu prehrýzol. Ale netvrdím, že niekomu sa kniha skutočne zapáči. Prajem veĺaodvahy k čítaniu. Mimochodom reagovať na knihu, ktorú ste nečítal je každopadne zaujímavé. Ja som len chcel upozorniť ľudí, aby sa nenechali napáliť pochvalnými recienziami samotného autora. Toť vše. :-)

Napsat recenzi bez použití diakritiky? Pokud to nemá nějaký skrytý význam (o čemž pochybuji)? To odmítám číst. I když jsem si to samozřejmě přečetl, jen abych zjistil, že jsem to číst neměl. Tvou recenzi, respektive její atmosféru a tón, bych totiž pravděpodobně aplikoval jako komentář k tvé recenzi. A to zdůrazňuji, že jsem recenzovanou knihu nečetl, až doteď jsem o její existenci nevěděl a s jejím autorem nemám naprosto žádné styky.

Autor si musí sám knihu hvězdičkovat plným počtem, aby to vůbec nějak vypadalo. To přeci jen o něčem svědčí. Jsem rád, že se objevil i názor nezaujatého čtenáře, který není s autorem nijak ve styku.