V městečku Ridgedale dojde k hrozivému nálezu – poblíž univerzitního kampusu policie nachází ošklivě poraněné tělo. Novinářka Molly dostane na úkol celou situaci prověřit a následně napsat článek, celá ta záležitost pro ni ale začne být velice osobní, když se dozví, že se jedná o tělo novorozence. Než se společně se svým manželem a dcerou přestěhovala do Ridgedale, prošla potratem, který ji hodně poznamenal... I proto je velice motivovaná zjistit, kdo má na svědomí smrt onoho dítěte. Policie nezná ani totožnost dítěte, ani matky – Molly později navíc zjišťuje, že na místě nálezu před lety zemřel jistý mladík. Molly tak prověřuje možnost, že by mezi sebou případy mohly nějak souviset...
Případ se dotýká i dalších lidí, kteří v Ridgedale žijí – například mladé Sandy, která žije jen se svojí matkou Jennou. Sotva platí nájem a Jenna rozhodně není matkou roku... S potížemi se zákonem a drogami svojí dceři život zrovna neulehčuje.
A pak je tu Barbara, manželka policejního náčelníka a matka na plný úvazek, která svojí úlohu bere smrtelně vážně. Není proto divu, že i jí se smrt toho dítěte svým způsobem dotkne...
Už od první stránky jsem byla opravdu hrozně zvědavá, jak to doopravdy je. Během čtení jsem nadšeně teoretizovala, jak se postupně objevovala nová vodítka, a kruh se pomalu stahoval. Byla jsem opravdu velice mile překvapená tím, jak skvělou atmosféru autorka vybudovala – už od začátku jsem cítila mrazivý závan tajemství a nadšeně hltala stránku za stránkou. Velice čtivě napsáno.
Během čtení jsem byla chvílemi trošku zmatená – objevují se totiž pohledy dalších postav, nejen Molly. To příběhu dodalo další úhly pohledu a já si skutečně užívala možnost nahlédnout i jinam, jiným způsobem. Bohužel to nebylo vždycky úplně příjemné. Každá z postav je skutečně jiná a všechno vnímá svým vlastním způsobem – který mi v případě jisté postavy... No, nesedl.
Líbí se mi rozmanitost postav, ačkoliv by se svým způsobem daly jednoduše kategorizovat a říct, že tenhle typ lidí se v knihách vyskytuje často. Na tom mi až tak nesešlo, ale...
Už od začátku mi Tam, kde ji našli hodně připomíná Dívku ve vlaku. Ze začátku to bylo atmosférou, potom ty pohledy... Nemůžu říct, že by to bylo stejné, ale jistá podobnost tam je. I proto si myslím, že pokud se někomu Dívka ve vlaku líbila, mohla by se mu líbit i tahle knížka. Osobně jsem ale měla problém s jednou věcí – tedy, postavou. Konkrétně s Barbarou. Jakkoliv je svojí odlišností zajímavá, byla mi hrubě nesympatická. Při jejích částech jsem měla nutkání přeskakovat – až tak moc mi svým přístupem lezla krkem. Barbara na mě působila hrozně nesympaticky, byla nepříjemná a občas až jedovatá, což mi čtení moc nezpříjemňovalo.
Děj na mě působil velice promyšleně, autorka pomalu odhalovala různé drobnosti a vodítka, která čtenáře mohou dovést k odhalení pravdy – autorka ale zároveň pracuje i s minulostí a okolnostmi, což děj dělá zajímavější. V kombinaci s moc dobrou a tajemnou atmosférou je Tam, kde ji našli velice dobrou knihou, jejíž přečtení rozhodně nemůžu litovat. Zvláště od druhé poloviny kniha získává velice dobré tempo, s kterým ke konci autorka přikládá jedno rozuzlení za druhým, nechybí ale ani určité překvapení... A musím se přiznat, že jsem konec skutečně neodhadla dopředu a čtení si opravdu užila.
Tam, kde ji našli Kimberly McCreight
Na konci nebývale dlouhé zimy je v potoce poblíž slavného univerzitního kampusu v Ridgedale v New Jersey nalezeno tělo novorozence. Nikdo neví, kdo to dítě, jak se do potoka dostalo či jak zemřelo. O hrozivém nálezu informuje zdej... více