Temné hlubiny

recenze

Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová dostává tip na klíčový důkaz drogového dealera, který by se měl ukrývat na dně Hayeského lomu. Po důkladném prohledání vytipují potápěči několik míst, kde by se onen klíčový důkaz mohl skrývat, jenž nakonec úspěšně objevují. Na dně lomu se však skrývá i něco jiného, mnohem hrůznějšího. Kostra malého dítěte je velice brzy identifikována jako sedmiletá Jessica Collinsová, jejíž zmizení plnilo před šestadvaceti lety přední stránky novin. Rodinné vztahy Collinsových jsou touto událostí poznamenány a nebude lehké dát dohromady střípky z minulosti s těmi současnými. Erika se bude nořit stále hlouběji nejen do rodinných vztahů, ale také do života vyšetřovatelky Amandy Bakerové, která si nepřestala vyčítat, že zmizení malé dívenky nikdy nevyřešila. Případ bude pro Eriku složitější i z toho důvodu, že si někdo nepřeje, aby byl případ vyřešen a udělá pro to vše.

Erika Fosterová je zpět a v plné síle! Po Nočním lovu, který se mi zdál o něco slabší než Dívka v ledu, přichází Robert Bryndza s novým případem, jenž dle mého názoru předčil oba předchozí díly.

Na Temné hlubiny jsem se velmi těšila, protože jsem si Eriku Fosterovou i celý její tým hodně oblíbila. Zpočátku jsem se musela trochu zorientovat, přece jenom od předchozího dílu uplynul nějaký čas, takže jsem vzpomínala, jak vlastně dopadl Noční lov. Erika byla rozčarována z toho, že ji nepovýšili, a proto se rozhodla začít spolupracovat s Projektovým týmem, který se zaměřuje na boj s organizovaným zločinem. Po šokujícím nálezu kostry malého dítěte se zamyslí nad vlastní minulostí a rozhodne se, že tento případ musí vyřešit právě ona. Požádá proto svého bývalého šéfa Paula Marshe, aby ji umožnil stát se hlavním vyšetřovatelem případu Jessiky Collinsové. To se jí povede i přesto, že novou zástupkyní komisaře Metropolitní policie je Camilla Braceová-Cosworthyová. Erika si do týmu si vybere své bývalé kolegy a zároveň přátele Mossovou a Petersona a ze vší vervou se pustí do vyšetřování, jehož vyřešení bude tvrdým oříškem. Rozplétání rodinných vztahů mrtvé dívenky bude zdlouhavé a náročné, navíc se někdo bude velmi snažit o to, aby tajemná minulost zůstala navždy skrytá hluboko pod povrchem.

Postavu Eriky Fosterové jsem si velmi oblíbila už v předchozích dílech především proto, že na mě působí sympaticky a vždy jsem obdivovala její houževnatost a touhu, která ji popohání v případech vpřed i přes její minulost, kdy tragicky při neúspěšném policejním zásahu přišla o manžela a další čtyři kolegy. V nejnovějším díle se dozvíme další střípky z její minulosti, které se pro ni staly hlavním impulsem k vyřešení případu sedmileté dívenky. Erika si zažila nepěkné věci a jsem moc ráda, že se z ní kvůli nim nestala zatrpklá ženská. Bohužel díra v srdci jen tak zacelit nejde, ale v tomto díle překoná jednu osobní překážku a ... víc nechci prozradit. Sama jsem totiž zvědavá, jaké bude mít tato aférka v dalších dílech pokračování, protože samotný konec o tom dost napoví. V tomto díle se seznámíme i s Eričinou sestrou Lenkou, která ji přijela do Londýna navštívit z rodného Slovenska i se třemi malými dětmi. Eričin jednopokojový byt však nápor dalších čtyř osob neunese a povede to k nejednomu konfliktu.

Celá kniha se čte prakticky skoro sama, a to nejen díky širšímu řádkování, ale především čtivému stylu autora. Děj je vystavěn na zajímavé zápletce a i přesto, že jsem od začátku měla tušení, kdo za tím stojí (i když jsem samozřejmě nevěděla další okolnosti), příběh jsem si náramně užila až do poslední stránky. Ke konci stoupá napětí a při samotném vylíčení okolností, které stály za tím, že malé děvčátko zemřelo, se mi zamlžily oči. Když jde o mrtvé děti, případy jsou vždy o to smutnější.

Jak v předchozích dílech, tak i zde se opět vyskytují v hojné míře homosexuální vztahy, které určitě nemají za cíl čtenáře pobouřit, ale spíše naznačit, že i tito lidé s odlišným sexuálním zaměření jsou mezi námi a normálně se v naší společnosti pohybují. Svůj díl na tom nese i fakt, že sám autor Robert Bryndza žije s mužem, nyní manželem Jánem na manželově rodném Slovensku, čímž jasně dává najevo svou orientaci. A tenhle přístup se mi líbí. Navíc je Robert Bryndza sympaťák už od pohledu, vřele a rád komunikuje s fanoušky, často zavítá na autogramiády a celkově je se svými čtenáři v kontaktu. Myslím si, že právě komunikace se čtenáři, blogery a fanoušky má především vliv na celkovou úspěšnost autora, která je takřka po celém světě. Fandím mu!

Temné hlubiny mě konečně a bez výhrad utvrdily v tom, že Robert Bryndza je skvělý spisovatel, který to se čtenáři prostě umí. Už teď budu s nadšením vyhlížet další díly, které, doufám, na sebe nenechají dlouho čekat. Na Goodreads.com jsem zjistila, že v zahraničí vyšla další dvě pokračování s názvem Last Breath a Cool Blood. Navíc, jak jsem nedávno v jednom článku avizovala, autor podepsal smlouvu na celkem sedm dílů s detektivem šéfinspektorem Erikou Fosterovou, takže budu pevně doufat, že všechny budou postupně přeloženy do češtiny, aby nebyl ani český čtenář ochuzen o tyto vynikající detektivky.

Obálka je jako vždy úchvatná a i když nakladatelství Grada převzalo její podobu z originálu, nemění to nic na tom, že je pastvou pro čtenářovy oči. Všechny tři díly jsou doslova výstavní kusy. Nádhera.

Pokud ještě neznáte výborné detektivky Roberta Bryndzy, je na čase to změnit. V tom případě doporučuji začít od prvního dílu, který nese název Dívka v ledu a poté pokračovat s Nočním lovem a konečně i s Temnými hlubinami. Jelikož se blíží Vánoce, doporučuji tyto knihy i jako dárek pro milovníky detektivek, protože si troufám říct, že nikdo zklamaný nebude.

Když dostane detektiv šéfinspektor Erika Fosterová tip, že by klíčový důkaz ve velkém drogovém případu mohl být ukryt v zatopeném lomu na okraji Londýna, nařídí jeho prohledání. Z hlubin však její kolegové vyzdvihnou nejen důkazy ... více

Komentáře (0)