Ten Vyvolený

recenze

Sladkých sedmnáct - jako kdybych se v tomto věku nacházela včera… Studovala jsem střední školu, kterou jsem si vybrala, prožívala první lásku, ve volném časem jsem si ráda četla a psala básničky (které následně putovaly hluboko do šuplíku, kde měly zůstat neobjeveny). Celkově jsem neměla žádné starosti, i když jsem si tenkrát myslela, že jich mám nad hlavu.

Z toho důvodu oceňuji, když v sedmnácti letech skoro dospělý člověk napíše ve svém volném čase knihu, kterou si sám zedituje a jeho výtvor následně spatří světlo světa. Právě o to se zasloužila Tereza Řasová, které minulý rok vyšla její první kniha s názvem Hvězda pentagramu. O vydání se postaralo nakladatelství Petrklíč.

Až chlapec svých šestnáctých narozenin dosáhne,
Bude mu určeno světu se postavit,
Břemeno otcovo potáhne.
Tento chlapec za nás rozhodne,
Zda má se svět v pekle tavit,
Či má zase na světle být.
A tak syn Jasného osudy nás všech
může zase slít.

Hvězda pentagramu je bohatá na postavy. Hlavním hrdinou je Jason, kolem kterého se točí celý příběh. Chlapec pochází z rodiny, u jejíž členů se o šestnácté narozeniny projevily nějaké určité zvláštní schopnosti, a proto je už ve svých čtrnácti letech přestěhován do Arkalu, kde ho vyučují tři učitelé. Ti ho nejen učí, ale také chrání před nebezpečím. V tomto případě zlo nese jméno Morgan; čaroděj, který umí ovládnout myšlenky kohokoliv se mu zachce.

Čas však nikdo nezastaví, a tak se mílovými kroky blíží Jasonovy šestnácté narozeniny. Očekávání a obavy z toho, co se stane, jsou téměř hmatatelné. Všem je zcela jasné, že na Arkalu zůstat nemohou, a tak se Jason společně se svými učiteli přesouvá někam, kde budou v bezpečí. Nebo si to jen namlouvají, aby všichni zůstali klidní?

S postupujícím příběhem se v knize objevují nové postavy, o kterých se mnoho nedozvíme a jejich charaktery jsou popsány spíše okrajově. Z toho důvodu jsem neměla problém se v nich orientovat a tentokrát jsem si ani nemusela dělat poznámky. Co mi však přijde líto, že žádná z postav mi pro svůj neosobní popis nepřirostla k srdci, což se mi moc často nestává. Toto je to první důvod, proč ubírám na hodnocení. Po celou dobu čtení jsem totiž nestála ani na straně dobra, ani na straně zla. Přišla jsem si jen jako pozorovatel, který vše z vrchu sleduje, ale neúčastní se.

Další věc, která mi vadila a za kterou snižuji hodnocení je to, že jsem příběh nedokázala zařadit do žádného konkrétního časového období. Chvíli jsem si přišla jako kdybych byla někde v minulosti, pak v současnosti a nakonec i v budoucnosti. Tento fakt mi nedovolil vychutnat si příběh plnými doušky.

Co mi však vadilo nejvíce - stylistické chyby, hodně časté opakování stejných slov ve větách následujících po sobě, odskoky od děje (které působí strašně zmateně a některé i zcela zbytečně). Na této knize je, bohužel, dost poznat, že nakladatelství svou práci celkem dost odfláklo, což je velká škoda, protože je vidět, že Terce psací potenciál rozhodně nechybí. Pro příště bych rozhodně doporučovala buďto změnit nakladatelství a nebo ke korektuře zasednout společně s lidmi, kteří umí český jazyk a díky kterým se už nebude opakovat to, co v této knize.

Musím přiznat, že fantasy, do kterého Hvězda pentagramu spadá, nepatří mezi mnou často vyhledávaný a čtený literární žánr. I obálka mi napověděla, že nebudu tou pravou cílovou skupinou čtenáře, pro kterého je kniha primárně určena (přece jen mladší čtenáři ji jistě ocení). Obálka sice láká svým veselým modro žlutým kontrastem (obě barvy patří mezi mé oblíbené), ale díky symbolu jsem si myslela, že v knize budou nějaké ilustrace, které mě navnadí do čtení. Ale bohužel, až na jednu na konci knihy, jsem se žádné nedočkala.

Je vidět, že autorka toho má čtenáři hodně povědět, jen si ještě musí pořádně vyšlápnout nové boty, které si pořídila, aby její cesta byla bez sebemenšího zaškobrtnutí. Hvězdu pentagramu bych doporučila mladším čtenářům zajímajících se o fantasy. Pokud nebudete mít od knihy velká očekávání a budete hodně tolerantní k chybám, možná zklamaní nebudete.

Pokud Terce v budoucnu vyjde nějaká další kniha, přečtu si jí. Nejen proto, že budu zvědavá, zda-li se povede změna nakladatelství, ale i hlavně z toho důvodu, abych se dozvěděla, jakým směrem se ve psaní posunula. Já doufám v to, že to bude směrem dopředu.

Měla jsem tu možnost se zeptat samotné autorky na pár otázek, tak jsem se ptala.

Jak dlouho jsi, Terez, psala Hvězdu pentagramu?
Na Hvězdě Pentagramu jsem pracovala dohromady 2 roky - zhruba rok a půl jsem jí psala a zbylý půl rok editovala.

Nechala jsi se při psaní někým nebo něčím inspirovat?
Inspirovala jsem se mnoha věcmi. Co se týče postav, tak například u Jasona jsem se inspirovala vzhledem svého kamaráda. Největší inspirací mi však bylo okolí a příroda chaty, kam jezdím odmala ke svým prarodičům. Odtud pochází spousta popisů přírody, například lesy a louky v okolí chatrče.

Protože tato kniha má otevřenější závěr, zajímalo by mě, zda-li se dočkáme nějakého dalšího příběhu s Jasonem?
Ano - druhý díl už je dokonce v procesu plánování a psaní, ale jde to, bohužel, pomalu. Psaní při studiu je trochu náročnější, protože mám méně volného času. Avšak doufám, že se mi povede pokračování v brzké době dopsat, dokončit a poté vydat. Sama jsem zvědavá, co Jasona čeká.

Jak na tvou první knižní prvotinu reagovala tvá rodina a tví přátelé?
Mamka s tátou o knize věděli, tudíž to nebylo úplné překvapení. Byli rádi, že jsem to celé dokončila a že mi byla nabídnuta smlouva. Oba mě během psaní a i poté hodně podporovali. Co mě však překvapilo - někteří z rodiny ani nevěděli, že jsem na něčem pracovala! Ti pak byli překvapeni, ale obecná reakce byla pozitivní. Co se týče přátel - kamarádka se mnou prožívala poslední půlrok práce, kdy jsem knihu editovala (před školou a po škole) a vím, že často nebyla nadšená z toho, jak hodně jsem pracovala. Ve finále si ale myslím, že na knihu nahlíží pozitivně. Většina mých přátel o knize věděla, jejich reakce byly pozitivní a podporovali mě.

Jak dlouho už se věnuješ psaní? Vzpomínáš si na svou úplně první báseň nebo povídku? Pokud ano, prozradíš, o čem byla?
Samotnou mě to překvapuje, ale ano, pamatuji! K psaní jsem byla vedena již od raného věku svou třídní učitelkou, ale svou první povídku jsem napsala ještě před tím. Myslím, že mi mohlo být tak devět a k Vánocům jsem dostala česko-anglický slovník a sešit. V zápalu radosti jsem hned ten večer sedla a řekla si, že do onoho sešitu s pomocí slovníku něco napíšu. A tak se zrodila úplně první povídka. Byla jen pár vět dlouhá, psána anglicky a pokud mi paměť dobře slouží, byla o výletu do zoo.

Někdo si jde před psaním zaběhat, někdo během něj pojídá čokoládu. Co je pro tebe tím hnacím motorem, který tě žene vpřed?
Hudba. Rozhodně. Celkově je pro mě hodně důležitá, ale u psaní snad ještě víc. Pořádná sluchátka, super playlist a jde to samo.

Když napíšeš něco nového, kdo je tvým prvním privilegovaným čtenářem?
Co se týče knih, svůj text většinou nikomu neukazuji, když už ale, tak nějaké části mamce. Často ale zůstane ukrytý jen mým očím. Když však píšu něco jiného, obzvlášť pokud text napíšu ve škole, často ho čte má kamarádka. Jinak také mamka a druhá kamarádka ze školy.

Teď by mě zajímal pohled na tebe z té druhé strany - jako na čtenářku. Jaký druh knih nejraději čteš?
Nejraději mám asi fantasy a sci-fi. Dřív mě hodně bavily dobrodružné knihy, ale čím jsem starší, tím se víc kloním k sci-fi literatuře. Pokud se tam objeví i nějaká romantická zápletka, tím líp. Čtu ale i mnoho knih, kde se nic takového neděje. Například doporučuji knihu Marťan - ta se mi obzvláště líbila.

Jsi studentka a zcela jistě věnuješ spoustu svého volného času škole, ale co tvé další koníčky když opomineme psaní a čtení?
Kromě psaní a čtení ráda hraji na kytaru a zpívám. Hudba obecně zabírá poměrně velkou část mého volného času. Také chodím běhat a jezdím na skateboardu. Sem tam se mihne i jiný sport jako plavání nebo horolezení. A když si to mohu dovolit - lenošení v posteli u seriálů s Nutellou v ruce rozhodně patří mezi mé nejoblíbenější.

Zajímalo by mě, jaké jsou tvé plány do budoucna co se týče školy a psaní? Hodláš pokračovat ve studiu i po maturitě? A kam by jsi si přála, aby směřovaly tvé kroky?
Zatím jsou mé plány po maturitě dost nejasné. Pokud by se mi to však podařilo, chtěla bych v Londýně pracovat v okruhu hudby; ať už studovat produkci na univerzitě nebo pracovat v nahrávací společnosti či rádiu. Zároveň mám však hodně plánů i v literárním aspektu mého života; spousta nápadů ohledně budoucích potencionálních knih čeká na zrealizování a já doufám, že se mi povede jim vdechnout život.

Mladý Jason se dozví něco strašného o sobě a svých předchůdcích. Přitom na něj číhá nebezpečí na každém rohu... Dokáže se mu vyhnout? Dokáže ustát vše, čemu ho osud vystaví? Temno se prodírá lesy a s každým dnem je mu blíž. Jason ... více

Komentáře (0)