The Lying Game

recenze

Hra na lež (2014) / Verymach

Inteligentní romány pro inteligentní ženy. S tímto názvem žánru přišlo nakladatelství Domino a proč nenechali jako ostatní zařazení romantické knihy? Protože se chtěli vyhnout předsudkům, které si představíme pod pojmem červená knihovna. Vybírají knížky, které si označení INTELIGENTNÍ ROMÁNY opravdu zaslouží a stojí za to.

Knihy od Tess Stimson k nim rozhodně právem patří. Píše příběhy, které může zažít každý z nás a zbytečně je nepřikrášluje - píše je tak, jak to v životě doopravdy chodí. Četla jsem od této spisovatelky ještě Co je tvoje, je i moje a byla jsem také nadšená.

Teď k samotnému ději. Příběh je o dvou rodinách, které nemají zdánlivě nic společného. Řeší všední starosti jako ostatní a netuší, jak jim může jeden test DNA změnit celý život. Co uděláte, když zjistíte, že vaše dítě není vaše vlastní?

Harriet s Oliverem spolu mají celkem 4 děti. Florence je jejich nejstarší dcera a je tátova holčička. S mámou si absolutně nerozumí a i když se Harriet snaží, nedokáží navázat vřelý vztah.

„Nedovedla si představit, že by s ní šla probrat nějaký problém, nebo ji požádat o radu. To by radši zastavila náhodného kolemjdoucího na ulici.”

Florence se stane vážná nehoda, kvůli které skončí v nemocnici a tam Harriet podle krevní skupiny dcery váhá, jestli je Oliver vážně její otec. V mládí ještě před svatbou udělala hloupost a nebyla si jistá, jestli s bývalým přítelem něco měla - byla hodně opilá. Začne pátrat a výsledky testu DNA jsou překvapivé nejen pro Olivera, ale i pro ni.

„Ale jak to?” chtěl vědět, když konečně pochopil, co mu říká, když si stejně jako ona, třikrát, čtyřikrát, pětkrát přečetl onen osudný dopis a pak jí ho hodil na hlavu. „Jak se to mohlo stát? Byl jsem s tebou, když když se narodila! Choval jsem ji, dokonce jsem jí přestřihl pupeční šňůru! Díval jsem se, jak ji nasazují náramek se jménem, viděl jsem, jak ji koupou a umývají, celou dobu jsem byl s ní! Jak mohlo dojít k omylu? Kristepane, vždyť máš ten zatracený náramek z nemocnice vylepený v pamětní knížce! K takovýmhle přehmatům už přece dneska nedochází!”

Jsi její matka. Co jsi to za matku, žes nepoznala vlastní dítě?

Skutečnost, že Florence není ani Olivera, ale ani Harriet je pro ně nemyslitelné. Jak se to mohlo stát? Nastává otázka, co dál? Mají pátrat po skutečné dceři? Co když bude chtít druhá rodina Florence zpátky? To přece nemohou dopustit! Ale Harriet zoufale touží po své pravé holčičce. A i když ví, že jí to Oliver neodpustí, rozhodne se ji i přes jeho zákaz vyhledat. Jak se k tomu postaví druhá rodina?

Představa, že vychovávám patnáct let své dítě a pak mi řeknou, že vůbec není moje.... Kruté. Záměny v porodnicích by se neměly stávat, ale přesto k nim dochází i v dnešní době. Přemýšlela jsem, co bych dělala já. Jestli by nade mnou zvítězila touha poznat své vlastní dítě, nebo radši ochraňovala to, na které jsem tolik let zvyklá. Netuším. A hlavně, nejtěžší to musí být pro ty zaměněné děti. Hodně stresující.

Příběh je vyprávěn očima všech postav a to se mi vážně líbí. Nejvíc jsem ze začátku držela palce druhé matce Zoey, je mi sympatická a přesně s takovou povahou bych ráda měla kamarádku. Harriet mi přišla moc tvrdá a neohlížela se na ostatní. Jen na sebe a na svou touhu. Postupem stránek jsem ji ale začala chápat a získávala si moje sympatie. Posledních sto stran bylo plné emocí a dost mě překvapil konec. Nebyla jsem schopná napsat recenzi hned. Musela jsem si v hlavě uspořádat myšlenky a rozdýchat to. Vážně krásný příběh, který obsahuje kromě záměny ještě mnoho zajímavého.

„Sotva jsem tě spatřil, hned jsem se zamiloval a ty ses usmála, protože jsi to věděla.”

Recenzi včetně fotek naleznete na mém blogu:
http://knizni-novinky-recenze.blogspot.cz

Harriet Lockwoodová vždy věděla, že své dceři Florence nerozumí. Že si jedna k druhé neumí najít cestu a jejich pokusy o dialog jsou vlastně dvěma nesourodými monology. Nekonečný sled nedorozumění, trvalá rozladěnost. A pak jednoh... více

Komentáře (0)