Thrni si!... Aneb není všechno zlato, co se třpytí...

"Co jsem ti udělal? Já bych tu měl být ten naštvanej, to tys na mě vystartovala! Teď se jen galantně snažím přerušit trapnou chvíli ticha, takže by bylo celkem fajn, kdybys to alespoň nepatrně ocenila!"
Fíha.
On mluví.
- Trhni si!, Brad a Mia, str. 36

Ano, ta obálka je prostě úžasná, co si budeme povídat. Je vulgární, ale o to víc jsem ji musela mít doma. Vymyká se všemu, na co jsem doposud narazila. A abych byla upřímná, taky bych tak poutavý výtvor brala pro své knihy. Protože ať chcete, nebo ne, prostě vás to zaujme. A to mám i z vlastní zkušenosti.

Předtím, než jsem se o knihu rozhodla požádat, jsem si nejednou přečetla anotaci a dlouho se rozhodovala. Nakonec, i přes to, že české autory moc nemusím, jsem si řekla, proč ne, bude změna. A taky že byla.

Anotace vám slibuje, že se Mia, která se protlouká životem na vlastní pěst, od své alkoholické matky prakticky teprve odvrátí a odejde od ní. Nikdo vám neřekne, že o její mámě bude zmínka především na začátku a na konci a to jen na okamžik. Mia už totiž s klukama v jednom domě dávno bydlí. A to pro mě byla jedna z prvních obtíží, které jsem se snažila co nejdřív přehlédnout. Těšila jsem se totiž, že se s nimi bude teprve seznamovat a sžívat, a proto je ta kniha tak dlouhá. Nicméně jsem se spletla.

Další podpásovka přišla, když vám Mia nikoho z kluků tak nějak nepředstaví. Jejich seznámení s čtenářem proběhne tak rychle, že já jsem se ještě dlouho poté neorientovala, kdo je Lenny, Cody, Simon, Thomas a Duke (snad jsem na nikoho nezapomněla), co dělali dřív, jak se našli a kolik jich teda v tom jednom domě nakonec bydlí.

Co se týče děje samotného, je to obrovská oddechovka, nic zázračného nečekejte. Vlastně nemá ani hlavní zvrat. Navíc hlavní hrdinka je neskutečně náladová, a každého by na potkání mlátila a sprostě mu nadávala.

Když se na scéně objevil Brad, kluk, který ji v domě přepadl bez ohlášení a ona jej natvrdo okamžitě sejmula mezi dveřmi, trošku mi zaplálo srdíčko a říkala jsem si, to je ON, který jí má lézt na nervy? Už to konečně začne? Je hezký? Hodný? No… Řekněme, že první popis, který vám Mia naservíruje, není zrovna to pravé ořechové. Umaštěnec, který smrdí. Ale to jsem překousla a četla s nadějí dál.

Konečně se to mezi nimi začalo rozvíjet, mezitím se do všeho pletl Cody, další kluk z domu, se kterým měla Mia aférku, a já si říkala, fajn, a kdy přijde nějaká ta zápletka, nějaké to drama? Nějaká akce? Nějaký ten zvrat?
Každá kapitola jakoby mi začala splývat dohromady s tou předchozí. Mia byla buď naštvaná a každého by mlátila, nebo vyžadovala úplně jiný způsob zacházení. Na mě byla prostě až příliš nesnesitelná.

Jedna z dalších věcí, které musím podotknout, je neuvěřitelné množství sprostých slov. Nadmíra. Přemíra. S tolika jsem se nesetkala snad ani v erotických románech. A nejednou mi vážně spadla čelist.

Mimo to se musím přiznat, že jsem si už dlouho nepsala poznámky při čtení k tomu, co jsem právě přečetla, a co bych chtěla zmínit v recenzi, prostě to nebylo potřeba, ale tady jsem popsala list papíru z obou stran. Většinou se jednalo o situace, které mi tak nějak neseděly. Byly sporné, zbytečné, neautentické nebo málo vysvětlené. Především to, že se Mia stále jen válela doma, s ničím téměř nepomáhala, nevydělávala peníze a jen čekala, až je vydělají ostatní kluci. Já bych alespoň očekávala, že i když nebyla ještě plnoletá, aby začala pracovat, a šla po ní sociálka, že se bude snažit alespoň udržovat dům. Občas něco uvařit – bez remcání okolo. Pak tu byl samotný vztah mezi Miou a Bradem - skoro na sebe ani nepromluvili a už se navzájem nesnášeli. Jediné, čím se Brad provinil, bylo, že jej kluci přijali mezi sebe a dali mu střechu nad hlavou a Mia to nemohla překousnout.

Další z věcí, které mi dělaly problém, a autorka to tak psala celkem často, bylo psaní vět typu: „Nemusela jsem se ani ohlížet a věděla jsem, že tam je,“ a podobně. Na rozdíl od autorky jsem vážně nevěděla, koho má v tu chvíli na mysli. Kdo tam má stát? Kdo na Miu v tu chvíli mluví? Přece jen v domě bydlelo mnoho lidí, kluků, a většinou, když jsem hádala, koho tak asi může myslet, mýlila jsem se. Ale to jsem zjistila až po půl nebo celé straně tápání.

Co mi přišlo opravdu přehnané a nesmyslné byl především závěr knihy a já nabyla dojmu, že autorka tak nějak pozapomněla, o čem všem se vlastně zmínila v předchozích 300 stranách. Postavit jedinou "dramatickou" situaci na něčem, co hlavní hrdinka víc než z půlky věděla a měla víc než jen očekávat a tušit, a nechat ji, aby kvůli tomu ztropila scénu enormních formátů, to bylo i na mé silné nervy trochu moc.

Kdybych chtěla zmínit všechny věci, které jsem si zapsala, seděli byste u recenze ještě dlouho. A já taky navíc nechci, aby recenze vyzněla jen kriticky.
I přes to, že jsem po většinu času krčila nos nad některými situacemi, jsem se občas musela i zasmát. Některé vtípky jsou dobře načasované a opravdu dobré. Dalším plusovým bodem je, že i když by vás kniha jako taková moc nebrala, bude vám i tak utíkat před očima. Než jsem se nadála, byla jsem za půlkou.

Závěrem nezbývá než říct, že Trhni si! se mojí oblíbenou knihou určitě nestane, a kdo ví, jestli se k ní ještě někdy vrátím. Jedno vím ale jistě, a to, že holky kolem šestnáctky budou příběhem nadšené (i přes tu přemíru sprostých nadávek a slov). Kniha má totiž vše, co si tato věková kategorie může přát – napínavý vztah, hromadu kluků a pošťuchování a i celkem hodně vášnivých scén ( - rozuměj sexu). Jen díky tomu dávám příběhu tři hvězdičky, i když si u mě stojí tak na dvou a půl. Já být v těchto letech, možná mi tohle všechno v příběhu stačí. I když, kdo ví… Ovšem nároční čtenáři si nejspíš na své nepřijdou… Já sama se už těším, až se začtu do knihy Saeculum od Ursuly Poznanski. A doufám, že knihy od Katky Petrusové na tom budou mnohem líp.

Stefanie G.

Mia je sedmnáctiletá holka, která se na vlastní pěst protlouká životem. K tělu si jen tak někoho nepustí a pro drsné slovo nejde daleko. Když odejde od své nesnesitelné matky, začne žít v opuštěném domě s partičkou kluků, kteří js... více

Komentáře (0)