Továrna na sny

recenze

Nevím, jak vy, ale já se v těchto motivačních a inspirativních knihách od internetově známých osobností opravdu vyžívám. Jistě, není to žádná literárně hodnotná četba, někteří se těmto knihám zase vyhýbají jako čert kříži, ale mně je po nich vždycky tak dobře a mám takovou chuť sama něco dokázat, že je nemůžu nemilovat. A právě i to, že jsou záměrně psány hovorovou češtinou, je ještě posouvá do trochu osobnější roviny, až máte téměř pocit, jako byste právě byli na pokecu s kamarádkou.

Přesně taková je i knížka Anie. Anie sleduji na sociálních sítích už nějakou dobu a miluju, jak mě někdy dokáže pěkně namotivovat a jindy mi zase sdělí, že je úplně v pohodě být občas líná a cítit se pod psa - a v podstatě totéž dělá i ve své knize, jen v trochu větším měřítku. Poví nám její celý dosavadní příběh, etapy, kterými si procházela a především to, jak nepřestávala věřit a spolu se svým teď už manželem Lukášem se snažila splnit si své sny, jakkoliv šíleně zněly.

Co na Anie opravdu obdivuji je její neskutečná kreativita, kterou oplývá na první pohled. K tomu jí jistě napomáhá i skutečnost, že je přesně ten sluníčkový člověk, který si snaží plnit sny a kterého neúspěch nesrazí hned na kolena. Zároveň ale čtenáři nemaluje iluze o tom, jak si pořád jede na veselé vlně a nikdy ji ta sluníčková nálada neopouští. To má zkrátka každý člověk a díky Anie se kvůli tomu necítím tak špatně, protože je to prostě lidské. To, že si občas stěžujete kvůli maličkostem na váš těžký a nespravedlivý život, neznamená, že byste nemohli ničeho dosáhnout. Stačí jen věřit. A ne, to není klišé, to je holý fakt.

Jak už to tak bývá, i Továrna je tak krásně roztomile seřazená do kapitol a celé povídání se neskutečně dobře, ba přímo krásně čte. Při čtení části, kdy Anie s Lukášem pracovali na Bali, už jsem se tam viděla s nimi a měla jsem neskutečnou chuť něco takového podniknout. A upřímně doufám, že si jednou to své dobrodružství, o kterém budu mít komu vyprávět, taky prožiju, byť třeba nebude úplně dokonalé. V tom totiž tkví ta nádhera, i když si to občas uvědomíte až s odstupem (ano, další klišé). Co musím ještě úplně na závěr vypíchnout jsou překrásné černobílé ilustrace, které knihu zdobí a jsou také z Anetčina pera. Černobílé jsou proto, abyste si je mohli sami vymalovat a já se na to neskutečně těším. Pro mě to bude bezesporu úžasná terapie, kdy jen popustím uzdu své fantazii a nechám se unášet barvami a pocity, které ve mně kniha zanechala. A že jich je požehnaně.

Jednoduché kroky ke štěstí, které nosíme sami v sobě, proložené příběhy a fejetony že života v Londýně, Thajsku a na Bali. více

Komentáře (0)