Trhlina

recenze

Legenda, mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Je čistě na čtenářích, aby se rozhodli, čím tento příběh vlastně je. Autor nás seznamuje s mladým vysokoškolským absolventem Igorem, který marně hledá solidní práci a bere každý štěk, aby se byl schopen uživit. To ho přivádí do staré opuštěné budovy psychiatrické léčebny, kde spolu s kolegy z úklidové čety nachází tajemný trezor. Igorův život se převrací naruby ve chvíli, když si začne procházet nalezené dokumenty o jistém W. Fischerovi, který kdysi zmizel v okolí Tribeče. Igor na svém blogu rozjíždí sérii článků o historii Tribeče a o tajemných zmizeních v této oblasti. Když se ale spolu s dalšími třemi lidmi vydá na výpravu, aby zjistil, co se za zmizeními v Tribeči skutečně ukrývá, netuší, jaké peklo rozpoutá.

Karikův mysteriózní román Trhlina zaujme již svojí anotací, v níž autor čtenářům klade zásadní otázku – jde o čistou fikci, legendu, nebo se děj zakládá na skutečných událostech? Už tato otázka v čtenáři vyvolává napjaté očekávání a navozuje se tím tajemná, mysteriózní – skoro až nadpřirozená atmosféra. A to je jedna z Karikových silných stránek. Zpočátku je kniha celkem poklidná, skoro až rozvláčná, ale čtenář podvědomě cítí, že s blížícím se koncem se děj bude silně zhutňovat. To také kniha nakonec nabídne – v závěru pak nabírá na obrátkách, dokud neskončí dechberoucím vyústěním.

Přesto se však přiznám, že jsem byla z knihy hned po dočtení trochu rozpačitá. Očekávala jsem nadupaný příběh, díky němuž se budu bát jít spát – stejně, jako se mi to stalo u Karikova předchozího románu Strach, který mne skutečně vyděsil a který považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem přečetla v loňském roce. To se však u Trhliny bohužel nekonalo. Nicméně až teď – několik týdnů po dočtení, kdy se mi Trhlina a mé dojmy z ní rozležely v hlavě, oceňuji její kvality. Stále sice nemohu říct, že je pro mne Trhlina stejnou peckou jako Strach, přesto uznávám, že minimálně ta druhá polovina velmi solidně napsaná a zpětně ve mně navozuje pocit neklidu a nejistoty.

Začátek knihy mi připadal poněkud pomalý a dost rozvláčný – nevtáhl mne to do děje tak rychle, jak jsem očekávala. První polovinu považuji za takové suché převyprávění vzpomínek. Takzvaný rozjezd se objevuje až v druhé polovině knihy, ale pro mne to bylo bohužel příliš pozdě na to, abych ke knize víc přilnula, víc se v ději angažovala a víc na sebe nechala děj působit. Takže i když zpětně hodnotím knihu celkem pozitivně, nedosahuje to přesto těch kvalit, na které jsem se tolik těšila a které jsem očekávala.

Na druhou stranu se mi líbilo, že Karika nechává na čtenářích, aby si sami pro sebe rozhodli, jestli se jedná o pravdu či mystifikaci. Tento rozpor je zde naznačen už v počátku v úvodu, kdy autor promlouvá ke čtenářům a vysvětluje jim, jak se dostal k materiálu, který v knize zpracovává. Možná právě to pojetí, že se autor údajně sešel s protagonistou příběhu a přepisuje nahrávky jejich rozhovoru, způsobilo, že mne kniha tolik neoslovila. Ať už jde o pravdu či o Karikovu fabulaci, osobně je mi líto, že autor své trumfy vyložil až v závěru. Vytvořit děsivou atmosféru Karika rozhodně umí a díky jeho spisovatelskému umu se vám kniha plíživým způsobem dostane pod kůži. Bohužel s tímto svým uměním vyvolat strach přišel v Trhlině na můj vkus později, než bylo záhodno – kniha tak na mne nepůsobila tolik intenzivně, jak bych chtěla a jak asi autor sám zamýšlel.

Možná je chyba ve mně, že jsem už od začátku cítila potřebu srovnávat Trhlinu se Strachem – bylo však těžké tak nedělat – zvlášť když se autor sám na svoji předchozí knihu odkazuje. Každopádně postavím-li obě knihy vedle sebe, musí Trhlina z mého pohledu získat o něco nižší hodnocení. Škoda.

Nakonec dávám 65 % a asi bych i doporučila, i když s výhradami. Každopádně pokud by Jozef Karika v budoucnu sepsal ještě nějaký další mysteriózní román, šanci mu jistě dám.

Táto kniha vznikla zvláštnym spôsobom. Po vydaní mysteriózneho trileru Strach sa autorovi ozval človek, ktorý mu vyrozprával naozaj desivý príbeh. Jozef Karika jeho rozprávanie zaznamenal, mnohé tvrdenia overil, doplnil o vlastné ... více

Komentáře (0)