Trhlina - recenze

Zázrak přežijí jen blázni a lidé co ho nevidí.

Jozefa Kariku není potřeba dlouze představovat. Zná ho jednak většinové obyvatelstvo díky jeho gangsterské sérii "V tieni mafie" (která je zároveň učebnicí aplikovaného Castanedova stopařství), ale také milovníci horroru a experimentální literatury díky titulům jako Strach, Brány Meonu a Zóny stínu (poslední jmenovaná má u nás takřka kultovní status Lexikonu Zla, lidé z něj citují, často také blázní). Jelikož mám Karikovu tvorbu nesmírně rád, sleduji ji už od dob, než vydal první díl mafiánské série a stal se opravdu slavným. Ani titul Trhlina tedy nemohl chybět v mojí sbírce.
Spoilerům se snažím vyhýbat, nicméně možná mi něco uletí, příběhu mám i po probuzení stále plnou hlavu.

Čerstvý absolvent Igor je po promoci nucen žít tzv. z ruky do huby. Slovenský trh práce na něj nečeká s otevřenou náručí, a tak je nucen dřít po stavbách a snášet vtípky idiotských dělníků. Jediné rozptýlení z ubíjejícího života mu poskytuje partnerka Mia a jeho internetový blog. Při jedné brigádě však narazí v opuštěném žilinském blázinci na vskutku podivný objev. Zápis diagnózy a nahrávky Waltera Fischera, člověka, který zmizel na tři měsíce v tribečském pohoří, a o pár měsíců později byl znovu nalezen v zuboženém fyzickém a psychickém stavu. Igor cítí šanci umístit na svůj blog bombu. Místo toho však katapultuje svůj a životy dalších tří lidí do míst, která žádná lidská duše nemůže přežít. Kde dva a dva nejsou čtyři.

Autor už před vydáním na svých stránkách předesílal, že není schopen odlišit, kde v tomto příběhu končí realita a začíná fikce. Tomu je uzpůsoben i styl, kterým je kniha napsána. Jedná se o přepis nahrávek rozhovoru mezi Igorem a Jozefem Karikou. Zároveň je kniha protkaná odkazy na reálné články na internetu týkající se záhadného mizení lidí v tribečském pohoří. To dohromady s Karikovým nesmírně atmosférickým stylem psaní tvoří působivou kombinaci. I kdyby to bylo od základu vymyšlené, a videa na Karikově webu pouze virály, autorův talent pro budování atmosféry by knihu utáhl. Jenomže ty poznámky pod čarou tam jsou (a ne málo) a posílají zážitek z knihy do úplně nových výšin.

V knize Strach dokázal Karika pracovat s látkou tak, jak to nedokázal žádný jiný československý autor. Pomalé budování atmosféry, děsivé paranormální situace bičují představivost čtenáře a jakoby říkají: "pořád máš čas knihu odložit, nebude to pěkné, čti dál a moc se nevyspíš." Ale čtenář přestat nemůže, na to je Jozefovo psaní příliš poutavé. A ten strách je opravdu hmatatelný.
To platí i pro Trhlinu. Rozdíl je ale v tom, že zatímco ve Strachu je čtenář v zajetí nezemského zla, v Trhlině čtenáře děsí ty nejobyčejnější věci jako například prázdná spíž, nebo fotografie přátel za denního světla.

Opět se tedy potvrdilo, že Jozef Karika je současným mistrem horroru a jeho styl nemá v našich končinách konkurenci. U žádných knih československých autorů se mi nestalo, abych knihu domů přinesl v 7 hodin večer a o 6 hodin a 365 stran později pak zpocený ležel v posteli přemýšlejíc, kam jsem se to s Karikou zase vydal.
Doporučuji všem, kterým se líbí Strach, děsí je neznámo a kteří se rádi nechají knihou vykolejit ze svých poklidných životů.

---

Trhlina Jozef Karika

Táto kniha vznikla zvláštnym spôsobom. Po vydaní mysteriózneho trileru Strach sa autorovi ozval človek, ktorý mu vyrozprával naozaj desivý príbeh. Jozef Karika jeho rozprávanie zaznamenal, mnohé tvrdenia overil, doplnil o vlastné ... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---