Trochu rozvláčná Smrtící bílá

recenze

Po tříleté pauze se J. K. Rowling vrací pod svým pseudonymem Robert Galbraith zpět na scénu, aby svým čtenářům přichystala již čtvrtý díl úspěšné detektivní série s Cormoranem Strikem a Robin Elacottovou v hlavní roli. Další z nejočekávanějších knih tohoto podzimu je zde. Smrtící bílá a spolu s ní i sedmi set stránkový příběh, který vás nenechá vydechnout až do samotného konce.

Již první díly této série si získaly veskrze velmi pozitivní ohlasy a Cormoran Strike se tak začal těšit z všeobecného zájmu fanoušků. Když k tomu připočteme fakt, že za touto sérií stojí samotná J. K. Rowling je více než jasné, že očekávání od aktuální novinky nemohli být malé. Tato série sice měla být úplně původně pouze trilogií, což ostatně ukazuje i relativně slušně uzavřený konec předchozí knihy, byť i zde si autorka nechala maličko pootevřená vrátka. Jak to tak ale bývá, čas vše mění a my se tak můžeme těšit již ze čtvrtého dílu série.

Zatímco předchozí knihy vyšly v relativně rychlém sledu za sebou, Smrtící bílou dělí od předchozího příběhu tři dlouhé roky. Je tak vcelku jasné, že nám toto čekání autorka chtěla alespoň nějak vynahradit. Výsledkem je 700 stran, které vás na jedné straně uchvátí svou úžasnou čtivostí a schopností ponořit vás do děje, na straně druhé vás však dokáže i spolehlivě uspat zbytečně rozvláčným dějem a romantickou linií, která by zaručeně obstála i v jihoamerické telenovele. To však přeci jen maličko předbíháme, co si tedy pro nás tentokrát tato britská bestselleristka připravila?

Posledních pár případů zajistilo Cormoranu Strikeovi opravdu slušnou publicitu, díky které se rozhodně nemusí bát o práci. Opět mu však chybí nějaký ten větší případ, který by Strikeovu kancelář více zajistilo. Jak už to tak ale bývá náhoda, či řízení osudu vžene Strikeovi do náruče muže se schizofrenií, který tvrdí, že jako malý viděl, jak někdo uškrtil dítě. Na devadesát procent je jasné, že nemoc zatemnila mužovi mysl, jenže co když je i na tomhle zjevném výmyslu něco pravdy? Strikeovi tato nejistota samozřejmě nedá spát a tak se vydává po stopách zmateného návštěvníka, aby se dozvěděl víc.

Toto je však pouze jedna z příběhových linií, které si pro nás autorka připravila. Kromě tohoto případu zavádí naše vyšetřovatele přímo na půdu britského parlamentu, kde se budou muset vyrovnat se zcela odlišným prostředím, na které ani jeden z nich není zvyklí. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak “romantická” linie točící se kolem Robin, jejího manžela Matthewa a samozřejmě Strika. Co na tom, že by Robin měla být šťastně vdaná a právě prožívat nejšťastnější období svého života. Život není pohádka a tak ani J. K. Rowling své hrdiny v tomto ohledu zrovna nešetří.

Na první pohled působí vše takřka dokonalým dojmem. Spletitý příběh, důraz na samotné postavy, i případy které se postupně prolínají, když k tomu navíc přidáte autorčin vypravěčský dar, který bezpochyby má uchvátí vás Smrtící bílá na první dobrou a budete tak tuto 700 stránkovou bichli vynášet do nebes. Jenže není všechno zlato co se třpytí a když se na knihu trochu víc zblízka najednou zjistíte, že to pozlátko, které jsme dostali začíná pomalu ale jistě šednout.

Ač se to nemusí zdát, tak největším problém tohoto kousku je právě jeho délka. Ano, kniha se čte takřka sama a tak vám ani tento počet stran nebude trvat, kdo ví jak dlouho. Jenže vážně bylo 700 stran nutných? Asi tak v půlce knihy totiž zjistíte, že společně s hlavními hrdiny pouze nejistě přešlapujete na jednom místě a na těch 300 předešlých stranách se vážně nic podstatného nestalo. Naopak samotný konec pak pádí kupředu doslova neúprosným tempem, aby autorka vše stihla. Na rovinu, zde by chtělo trochu škrtat. Je mi samozřejmě jasné, že si to nikdo s ohledem na věhlas autorky nedovolí. Ostatně, i vy můžete namítat, že všechny ty dialogy a rádoby rozvláčné scény pomáhají dotvářet celkovou atmosféru. Věřte mi, že vážně ne. Dobrá třetina scén a dialogů je zde naprosto k ničemu a nepomáhají ani atmosféře, ani samotným postavám, zkrátka vata jak vyšitá.

Ono ani předchozí knihy série nebyly zrovna krátké, na druhou stranu se na těch pěti set stranách dalo leccos schovat. Bohužel zde dostáváme o 200 stran víc a tím se umocňují i veškeré problémy a rozvláčnost, které si tato kniha sebou nese. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak manželsko-pracovní trojúhelník Robin, Matthew a Strike. Osobně jsem měl tyto části v předchozích knihách vždy rád. Neustálé špičkování mezi hrdiny a dvojaké narážky dodávaly knize šťávu, u tohoto dílu začíná vše hraničit s telenovelou, jakoby si autorka nemohla vybrat jak vlastně se svými hrdiny chce naložit.

Podle předchozích řádků se možná může zdát, že snad Smrtící bílou nenapsala ani stejná autorka, to si však osobně nemyslím. Bohužel v tomto případě možná trochu zapůsobila má přehnaná očekávání, která jdou ruku v ruce s autorčinou snahou dát svým fanouškům co nejvíc. Ne nadarmo však platí, že méně je někdy více a to by si patrně mohla uvědomit i J. K. Rowling. Tato série je totiž opravdu skvělá a má vynikající potenciál, bohužel ji však maličko sráží právě tyto nedodělky a snaha dát víc než je potřeba. Právě díky tomu si ze Smrtící bílé pravděpodobně na zadek nesednete, rozhodně se však nejedná o vyloženě špatnou knihu. Ostatně fanoušci této autorky jsou již teď nadšení a tak to asi má i být...

Čtvrtý případ Cormorana Strika a Robin Ellacottové „Viděl jsem, jak zabili dítě.“ S těmito slovy jednoho dne navštíví utrápený mladý muž soukromého detektiva Cormorana Strika a prosí ho o vyšetření zločinu, jehož byl údajně svědke... více

Komentáře (0)