Nejnovější kniha Miloše Urbana Dr. Alz popisuje trápení intelektuála, kterému přestává sloužit mozek, protože zřejmě trpí Alzheimerem. Urban při psaní vyházel z vlastních zkušeností, neboť nemocí nejspíše trpěla jeho babička.
Důchodce Gustav Molitor pociťuje, že jeho paměť má výpadky. Netuší, jestli je to stáří, či má Alzheimerovu chorobu, ke které má dispozice, ale rozhodně se mu to nelíbí. Začne si proto psát deník, aby si zaznamenal a připomněl události z jeho života a trénoval paměť. Před čtenářem se tak odehrává Molitorův život, ale i postup jeho nemoci.
Miloš Urban ve své nejnovější knize Dr. Alz dokazuje, že je opravdu spisovatel par excelence. Čtivou formou přináší vhled do mysli člověka, který ví, že lépe už nikdy nebude. Že není v nejlepší kondici, ale nechce to ještě vzdát. Zároveň si ale uvědomuje, že je pro okolí přítěží, protože to sám zažil i z druhé strany, kdy se on staral o někoho se stejnou nemocí. Čtení je místy úsměvné, nostalgické, místy extrémně smutné. A zajímavé je, že obě tyto emoce postupně ve čtenáři dokáží vyvolat stejné scény, které se sice tváří humorně, ale při hloubějším zamyšlení jsou vlastně hrozné.
Dr. Alz nutí čtenáře přemýšlet o vlastních vzpomínkách a o tom, zda si události našich životů opravdu pamatujeme tak, jak se staly. Protože autor na příběhu hlavního hrdiny ukazuje, že jen drobná změna interpretace některých skutečností z nás může udělat někoho úplně jiného. A vzpomínky a prožité věci nás činí tím, čím skutečně jsme.
Hrdinovým vzpomínkách můžeme či nemusíme věřit. A některé se v průběhu čtení dokonce i mění, protože na ně Molitor při postupující nemoci vzpomíná jinak. Mění i jména některých lidí, o kterých ve svých denících píše, postupem času přibývá i překlepů. Klobouk dolů před autorem, který knihu opravdu promyslel do největšího detailu.
Osobně mě potěšilo i toulání se po pražské Letné, kde jsem prožila některá svá studentská léta. Pochvalu si rozhodně zaslouží i nakladatelství Argo, které si na vypravení knihy dalo obzvláště záležet. Desky bez přebalu na omak připomínají dřevo. A když knihu, která vypadá jako stará skříňka na léky, otevřete, zjistíte, že tato hra pokračuje i na předsádce.
Knihu rozhodně doporučuji, sice je trochu děsivá, protože kdo ví, co nás ve stáří čeká. Ale po přečtení má člověk pocit, že když se berou věci s humorem, nemusí být až tak zle.
Děkuji knihkupectví Kosmas.cz za knihu recenzi.
Dr. Alz
Miloš Urban
Důchodce Gustav Molitor, bývalý nakladatelský redaktor, je vyrozuměn lékařem o své počínající progresivní demenci. Ve hře je Alzheimerova choroba, ale Gustav, přestože ví, že „začíná blbnout“, si začne psát poznámky o příznacích v... více
Komentáře (0)
Přidat komentář
Terkaodkafe také napsala
Když se Jaroslav Rudiš ztratí ve vánoční Praze, vznikne z toho jedinečná kniha
Ministerstvo času je extrémně chytré sci-fi o vykořenění člověka, ekologickém aktivismu a migraci
Vánoce v Paříži jsou oddechovou nenáročnou romantickou knihou
Ženy ve stínu, které formovaly české a světové dějiny, takové jsou Osudové ženy
Vtipná detektivka plná magie a Londýna, takové je Rodinné stříbro – devátý případ Petera Granta