Útěk | Když je Vaší poslední nadějí vzít nohy na ramena...

recenze

Pro Jo je rodina vším. Udělala by cokoliv, aby její dcera byla šťastná, dokonce i překonala vážnou nemoc, která jí brání vystavovat se neznámým situacím. Jednoho dne udělá tu chybu, že vyhoví neznámé ženě, která prosí o odvoz domů. Jo brzy zjistí, že je tato žena nebezpečná. Nejen, že je velmi dobře zpravena o Joině rodinné situaci, ještě navíc jí začne vyhrožovat a mává při tom ve vzduchu rukavicí její malé dcerky. Zanedlouho se k tomuto nepříjemnému incidentu začnou přidávat další a proti mladé ženě jakoby se všichni spikli. Když už to zajde tak daleko, že sociálka začne hrozit odebráním dcery, rozhodne se Jo podniknout poslední zoufalý krok. Věří, že útěk je jejich jedinou šancí...

C. L. Taylor je na české i zahraniční scéně již velmi zavedenou autorkou. Já její romány doslova hltám, proto když jsem v edičním plánu narazila znovu na její jméno, zajásala jsem. Dosud mě přesvědčily zejména její knihy Lež a Zmizelý, ve kterých jsem musela obdivovat neustále se vybrušující styl psaní a schopnost šokovat čtenáře, a přesto udržet příběh ve velmi uvěřitelných mezích a byla jsem hrozně zvědavá, jestli tento trend zopakuje i v Útěku.

Rodinná dramata jsou zejména v poslední době velmi využívaným námětem psychothrillerů. Autoři často pracují jen s několika málo postavami a ne každý dovede příběh umně směrovat tak, aby čtenáři nebylo vše jasné od počátku. Jinak je tomu ale v případě Taylor. Linie tohoto románu Vám dokonale zamotají hlavu a každou chvíli budete věřit někomu jinému. Ústřední vztah mezi Jo, jejím manželem, dcerou, jejími rodiči a záhadnou pasažérkou je precizně vystavěn a nabízí náhled z několika úhlů pohledu, ačkoliv hlavní vyprávěcí linka patří Jo. V jejích pasážích autorka využívá ich formu, kterou místy střídá er pohled manžela Maxe. Nechybí ani záhadné části psané kurzívou, které navozují nekomfortní atmosféru, proto je o to snadnější vžít se do situace hlavních hrdinů.

Postavy se ale přesto podle mého nevyhnuly jisté šablonovitosti. Na neurotickou hlavní hrdinku už si prostě asi budeme muset zvyknout. I Jo je místy opravdu nesnesitelná, navíc se k tomu přidává nemoc ve formě agorafobie, kterou ale autorka využila tak volně, že od toho podle mého mohla úplně upustit. Ani ostatní postavy nevynikající žádnou velkou nápaditostí, zajímavá a dost osvěžující mi ale přišla Joina kamarádka Helen, protože na jejím příkladu podle mě Taylor dobře zachytila, jak skutečná přátelství fungují. Netřeba se ptát co a jak, pravý kamarád Vás prostě podrží a pomůže. Více rozpracovat by zasloužila dcera Elisa, která mohla tvořit zajímavý spojovací článek, její potenciál ale zůstal dost nevyužitý. Zakomponování minulosti Joiných rodičů a přímé ovlivnění hlavní hrdinky byl také zajímavý a originální motiv, možná v něm jen panovalo až příliš mnoho náhod.

Mé přání užít si autorčin čím dál lepší rukopis ale naštěstí bylo vyslyšeno. Přestože je začátek této knihy dost rozvláčný a postavy se po několik desítek stran plácají stále na jednom místě, po polovině nabírá kniha spád a už nejde zaklapnout. Taylor má lehkou ruku a spisovatelský talent, kterého si cením a ráda sleduji její progres. Daří se jí dobře budovat atmosféru a co je hlavní, její příběhy mají hlavu a patu a po dočtení jsou uzavřena všechna jednotlivá vlákna, čehož si na thrillerech opravdu cením. Otevřené konce a načaté otázky do tohohle žánru podle mě prostě nepatří.

Celkově je Útěk technicky dobře vystavěným thrillerem, kterému nelze po kvalitativní stránce nic vytknout. Dějově nicméně (aspoň podle mého) nedosahuje kvalit předchozí Lži ani Zmizelého. Myslím, že kdyby autorka zpracovala své postavy trochu méně šablonovitě, rozhodně by to příběh mnohem víc podpořilo. Nadšená jsem ale ze stylu psaní, který je s každým románem lepší a lepší a já se moc těším, až na podzim (nebo v zimě??) vyjde její další kniha, která nejspíše ponese název Strach.

Jo Blackmoreovou požádala neznámá žena o svezení. Jo se jí rozhodla vyhovět, ale brzy svého rozhodnutí litovala. Podivná pasažérka totiž zná její jméno, zná i jejího manžela Maxe a navíc má u sebe rukavici, která patří Joeině dvou... více

Komentáře (0)