V lese visí anděl

recenze

Holger Munch miluje vážnou hudbu, matematické hádanky a pokuřování cigaret. Kromě toho je policejní detektiv. Už se chystá do důchodu, v němž si tohle všechno užije, jenže Norskem právě otřásají podivné vraždy šestiletých holčiček, které někdo obléká do bílých šatiček a nechává v lese s cedulkou "Cestuju sama" na krku. Munch se tak musí postavit do čela speciální jednotky a hlavně přesvědčit Miu Krügerovou, slavnou vyšetřovatelku, aby se vrátila do služby. Podaří se mu to? Dokáže Mia Měsíční paprsek, jak ji přezdívají norská média, vyřešit případ plný symbolů a slepých uliček? Vrah si s detektivy evidentně pohrává a celé Norsko se může jen strachovat, že se v lese objeví další malý anděl.

DO ŠKOLY SE LÍZA BRALA. CUPITY, CUPITY, TRALALA. NOVÉ ŠATY OBLÉKALA. VESELE SI HOPKALA.

Tak ten Munch mi je hodně sympatický. Kdyby nebyl policejní detektiv a pracoval s knihama, tak si troufnu říct, že jsem to já. :) Od prvních stránek jsem si jej zamilovala, ale na druhou stranu jsem měla problém s Miou. Chápu, že když se stane něco strašného, tak se člověk uchýlí ke kdejakým bizardnostem, ovšem to, co ona dělala se svým životem, dokud se v lese neobjevil první anděl, tak to byl maras...
Za sebe můžu říct, že kniha byla napínavá od začátku do konce. Dokonce, když pachatel přišel za jednou z obětí, v masce a paruce, tak já se bála jít otevřít dveře - taky se vám stává, že zrovna v tu chvíli se stane něco, co sedí do děje? :D

Postupem děje, jak stránky ubíhaly, získala si i Mia mou oblibu, protože to, jak ji šrotoval mozek, docházely ji souvislosti, to bylo skvělé. A samo o sobě by to vydalo na knihu. Snad s názvem Mozkové pochody Měsíčního Paprsku? :)) A navíc se trochu napravila. I když stále nebyla dokonalá žena, tak byla příjemnější, otrkanější a vlastně, kdo v dnešní době chce v knize mít dokonalou ženu, že? :))

DEO SIC PER DIABOLUM - CESTA K BOHU VEDE SKRZE ĎÁBLA

Další věc, která se mi na knize opravdu líbila byla, jak autor dokázal do jednoho případu zahrnout celou partu lidí. Počínaje detektivy, pachatelem, oběťmi, tak domovem důchodců, sektou, která měla své vlastní pozemky a myšlenky a konče obyčejnými lidmi kolem jako přihlížejícími, svědky či reportéry. A taky bylo obdivuhodné, jak jedna osoba, která měla "štěk", jenž by ve filmu nebyl o ničem, tady i ta osoba měla důležitou roli a bylo něco málo o ní zmíněno. A tohle dát dohromady muselo zabrat hodně času, ale určitě to byla správná cesta! Šťastná volba.

Musím říct, že kniha, jakožto má poslední v tomto roce, byla perfektně strávený čas. Její čtení jsem si užila a když jsem zjistila, kdo je pachatel, málem mi vypadly oči, vejrala jsem jak vír a když přicházelo finále, dokonce jsem si ukousla nehet, jen jsem totiž doufala, že to dopadne jak chci a ani nepočítala s variantou co kdyby ne...

Určitě kniha není pro slabé povahy nebo pro maminky malých holčiček - leda, že by tento styl přímo vyhledávaly. :))
Ale jinak je to kniha, která nezklame každého čtenáře, jenž má rád thrillery, detektivky, nerváky a severské autory.
Doporučuji! :)

A teď už všem přeji šťastný nový rok, ať do čísla 2016 vstoupíte tou správnou nohou a se správnou knihou.. :)

Mějte se krásně,
Vaše Daramegan

Holger Munch miluje vážnou hudbu, matematické hádanky a pokuřování cigaret. Kromě toho je policejní detektiv. Už se chystá do důchodu, v němž si tohle všechno užije, jenže Norskem právě otřásají podivné vraždy šestiletých holčiček... více

Komentáře (0)