Přestože se píše rok 1941 a v Evropě válka zuří již naplno, Litva zatím válečnou vřavu naštěstí zatím zas tolik silně nepociťuje. Litevci se i tak zabývají palčivou otázkou – je pro ně Stalin, který Litvu připojuje k ruskému impériu, skutečně menším zlem než Hitlerovo běsnění?

Hlavní postavou tohoto příběhu je patnáctiletá Lina, která se těší, že po prázdninách půjde na uměleckou školu – je totiž nadanou a velmi nadějnou malířkou. Její sny jsou ale rozmetány, když do bytu, v němž Lina bydlí s rodiči a mladším bratrem Jonasem, vtrhnou sovětští vojáci a odvedou je pryč. Lina se tak s matkou a bratrem – otec je neznámo kde – stává součástí transportu mířícího z litevského Kaunasu směrem na Sibiř. Je vůbec možné takový transport přežít?

Přiznám se, že jsem se původně tak trochu bála do této knihy jít – ke knihám, které vyvolávají tak silné pozitivní reakce, tak moc kladné ohlasy, jako je např. právě V šedých tónech, přistupuji vždy trochu s obavami a velmi opatrně – ze strachu, že právě kvůli těm přílišným kladným odezvám budu mít příliš velká očekávání a že bych mohla být ve výsledku zklamaná – i to se mi už několikrát bohužel stalo. Nakonec jsem ale ráda, že jsem se v případě této knihy mýlila a mé obavy se nepotvrdily. Protože i já se nakonec ponořila do příběhu jedna dvě, opravdu jsem si ho užila (jak jen to válečná tematika umožňuje) a přiznávám, že na mne kniha nakonec udělala opravdu dojem, a to vskutku pozitivní.

Je sice pravda, že příběh je psaný trochu jednodušším stylem, není zas tak detailní, drsný či náročný, jak by mohl být vzhledem k tématu, o kterém děj pojednává, – jako by autorka počítala spíše s mladším publikem, – nicméně si myslím, že to nijak neubírá na hodnotě knihy, ani to nebrání tomu, aby si čtenář knihu užil a něco si z ní odnesl. Autorčin čtivý styl psaní mi vskutku seděl – Sepetysová píše velmi přímočaře, jde rovnou k věci a rozhodně umí vytvořit tu „správnou“ tísnivou atmosféru a napětí mezi jednotlivými postavami, jaké by člověk u válečné literatury očekával. Ta tíseň a napětí se během čtení velmi nenápadně, ale o to intenzivněji a dlouhodoběji přenášejí i na čtenáře samotného a zůstávají v něm ještě dlouho po dočtení.

Mnozí čtenáři také jistě ocení dobře propracované postavy, především hlavní hrdinku Linu a jejího bratra Jonase, ke kterým člověk velmi rychle přilne a napjatě a se zatajeným dechem prožívá s nimi všechny jejich starosti a strasti. Smutné je pomyšlení, že oba byli ještě dětmi, když je vojáci donutili opustit domov, vydat se neznámo kam a nevědět, co si pro ně osud přichystá. Na knize je velmi dobře patrné, jak děti musely chtě nechtě pod vlivem nelehkých okolností předčasně dospět a starat se o vlastní přežití. Autorka popsala jejich postupný přerod v dospělé jedince velmi citlivě a vytvořila tím velmi silný příběh, který musí zasáhnout nejednoho čtenáře.

Co také zaujme, je fakt, že kniha zachycuje druhou světovou válku z jiného úhlu pohledu – to když se zaměřuje na pobaltské státy, konkrétně, Litvu a osudy některých jejich jedinců. Možná je to mojí nedovzdělaností, ale přiznám se, že z oblasti pobaltských států v kombinaci událostí druhé světové války se mi dosud žádná kniha nedostala. O to víc tak V šedých tónech oceňuji, protože tím je pro mne v rámci válečné literatury tato kniha prostě jiná, nová a originální.

Celkově musím říct, že byla tato autorčina prvotina nakonec pro mne jedním velkým a příjemným překvapením, a jsem ráda, že jsem se do ní pustila. A i já budu hodnotit vysoko – 90 %.

---

V šedých tónech Ruta Sepetys

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace d... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---