Ve stínu černých ptáků

recenze

Ve stínu černých ptáků (2014) / Blaufik

Mary Shelley Blacková je nadaná šestnáctiletá dívka se zápalem pro vědu, která žije pouze se svým otcem. Její matka zemřela ihned po jejím narození.
Odteď se má všechno změnit.

Do konce války nezbývá mnoho času, ale je tady ještě jeden strašák, který páchá více škod, než samotná válka. Španělská chřipka.

Píše se 16. října 1918 a Mary Shelley právě nastupuje do vlaku na nádraží v Portlandu. Jejího otce zavřeli za vlastizradu a tak se vydává za svou milovanou tetou do San Diega v Kalifornii, kde bude podle jejího otce v bezpečí nejen před okolím, ale také před zabijáckou chřipkou.
Nicméně všude kolem jsou lidé na smrt vystrašení z chřipky, bez roušky a pořádné dávky cibule nikdo nevystrčí nos ze dveří.

Nedaleko od tetina domu žije také rodina Embersových. Matka se svými dvěma syny - Juliem a Stephenem. Julius je spiritistickým fotografem, ale podle svého bratra je to spíše vychytralý podvodník závislý na opiu.
Namísto toho Stephen je citlivý umělec, báječný fotograf, ale co je hlavní, je to Mariin milý. Aby nemusel zůstávat se svou rodinou, tak raději utekl bojovat do Francie.

Díky válce a chřipce se Juliovi daří více než skvěle. Lidé stávají dlouhé fronty před jeho ateliérem, jen aby se mohli vyfotografovat s duchy svých milovaných.
Mary Shelley si o Juliovi myslí své, ale teta Eva jej nesmírně obdivuje a tak ji přemluví, aby se účastnila sezení a využila Juliovu nabídku na fotografii zdarma.
Na fotografii se objeví duch, který vypadá jako Stephen a Mary Shelley o svého milého začíná mít doopravdy strach - vždyť už od něj nedostala dopis pěkně dlouho.

...Zadržela jsem dech a složku otevřela. Byla jsem tam, černobílá, na židli se sametovým čalouněním, s kafrovým váčkem a náhrdelníkem z hodinových koleček kolem krku. Moje bledé oči nad protichřipkovou rouškou zíraly do fotoaparátu.
Vedle mě stála průhledná postava - hezký hnědovlasý chlapec v košili s kravatou.
Stephen.
Přízrak na mé fotografii byl Stephen...

Později se doopravdy dovídá, že Stephen zahynul v bitvě ve Francii. Celý její svět se hroutí.
Když venku uvidí první záblesky bouře, vydá se ven, kde je zasažena jedním z mnoha blesků. Své tělo vidí na zemi, ale sama sedí na stromě - je mrtvá. Když se opět vrátí mezi živé, tak už není nic jako před tím. Cítí pocity lidí, vnímá jejich chuť, ale co je hlavní - v noci ji navštíví Stephen s prosbou o pomoc. Je neskutečně vyděšený a nemůže dojít klidu, mučí ho totiž velcí černí ptáci.
Mary Shelley začíná věřit v duchy a je pevně rozhodnutá pomoci své lásce stůj co stůj.


Tak na tuto knihu nemůžu říct snad žádné špatné slovo. Myslím, že zaujme na první pohled už svou obálkou, která se doopravdy vyvedla. Na křesle sedí mladá Mary Shelley a nad ní se sklání silueta ducha. Po sundání papírového přebalu na nás vykoukne černá kniha s jednoduchou aplikací ptáka v první třetině. V pochmurném duchu černých barev je celá kniha. Designově velice povedená. Černé předsádky, následuje úvodní strana s aplikacemi ptáků v šedých barvách.
Uvnitř knihy nás také mile překvapí dobové černobílé fotografie, které celý příběh příjemně ozvláštní.

Kniha obsahuje celkem 31 kapitol přiměřené délky, následuje autorská poznámka, poděkování autorky a pár slov o samotné autorce. Závěr knihy je vytištěn bílou barvou na černém papíře.

Samotný příběh se čte naprosto sám. Mary Shelley je mladá dívka s velkým zápalem pro vědu, který zdědila po své matce. Nechybí ji ani větší než velká dávka odvahy. Strašně ji trápí, že její milovaný Stephen odešel do války, často si čte jeho dopisy, prohlíží fotografie, které jí zanechal.
Ze začátku příběhu se spolu s Mary Shelley ocitáme ve vzpomínkách v době, kdy byli se Stephenem šťastní a plní touhy jeden po druhém. Bohužel válka jim nedopřála více času.
I když v knize Stephen vystupuje jako duch, nebo ve vzpomínkách Mary Shelley, tak mi byl velice sympatický, narozdíl od jeho bratra. Julie byl nesympatický, namyšlený muž, který si myslel, že se svět otáčí jen kolem něj. Nezajímalo jej nic než jen kariéra spiritistického fotografa a opiové dýchánky. Hrozbu chřipky bral na lehkou váhu a protichřipková rouška pro něj byl neznámý pojem.

Mary Shelley se ovšem nezaobírala jen sama sebou, nebo Stephenem. Sama se vydala také jako dobrovolnice do Červeného kříže. Snažila se alespoň nějak zmírnit dopady války na mladé muže, kteří se z bojů vraceli znetvoření, s depresemi a často také bez jedné, nebo více končetin.
Toto vyprávění pro mě bylo velice silné a já jsem byla sobecky ráda, že jsem nepoznala hrůzy války na vlastní kůži.

Hlavním tématem knihy přesto zůstávají duchové a duchovno. Spiritistické seance s vyvoláváním duchů, nebo časté návštěvy zesnulého Stephena s prosbou o pomoc před hroznými velkými ptáky byli opravdu zajímavě popsané. Sama v duchy věřím, a tato linka byla naprosto báječně vymyšlená a zvládnutá.

Propojení skutečných událostí pandemie Španělské chřipky, jejího lidového léčitelství a první světové války spolu s příběhem zemřelého mladíka, jehož duch nemůže v klidu odpočívat v pokoji dává dohromady naprosto úchvatný celek, do kterého se čtenář doopravdy ponoří.
Já sama jsem z knihy nadšená, její čtení ve mně vyvolávalo spousty pocitů od zděšení nad hrůzami, které si museli lidé tehdy vytrpět po zvědavost nad tím, jestli se Mary Shelley podaří pomoci jejímu milému a on tak konečně dosáhne klidného odpočinku.

V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se ... více

Komentáře (0)