Vlaštovka, kočka, růže, smrt

recenze

Bývalý komisař Van Veeteren dal přednost poklidnému stáří a po letech, která strávil u policie, se rozhodl, že si otevře antikvariát a bude se věnovat už jenom knihám. Člověk míní, osud mění a tak se stane, že Van Veeteren je opět povolán, aby pomohl dopadnout škrtiče, jehož oběti spojuje jedno vodítko, kterým jsou knihy. Náhoda? Možná... Van Veeteren tuší, že tentokrát bude mít čest s nezvyklým vrahem, kterého bude těžké dopadnout...

Vlaštovka, kočka, růže, smrt je již devátým případem inspektora Van Veeterena a policistů z fiktivního městečka Maardamu. Tato série získala již mnohá ocenění a těší se u čtenářů velké oblibě.

Tuto úspěšnou sérii napsal Håkan Nesser, švédský autor píšící nezaměnitelnou severskou krimi prózu. Po univerzitním studiu s orientací především na skandinávské jazyky, angličtinu, literaturu, historii a filozofii pracoval dlouho jako učitel. Prózu publikuje od roku 1988, přičemž jeho detektivní příběhy získaly třikrát cenu za nejlepší švédskou detektivku a byly vydány ve více než 25 zemích. Léta prožil v Londýně a New Yorku, ale momentálně žije se svou ženou a dětmi střídavě ve Stockholmu a Gotlandu a je úspěšným spisovatelem na volné noze.

Tato kniha byla mým prvním setkáním jak s autorem, tak i s postavou Van Veeterena a celou sérií. Jelikož se jedná již o 9. díl série, trochu jsem se bála nastoupit do rozjetého vlaku, neboť dávám přednost čtení sérií od prvního dílu. Autora si však mnozí chválili, a proto jsem se rozhodla trochu zariskovat, když se mi naskytla možnost přečíst si zrovna tento díl. Nakonec se mi risk vyplatil.

Jelikož jsem nic netušila ani o postavách ani o místě, kde se děj odehrává, zpočátku jsem byla malinko zmatená. Děj jsem si dle indicií zasadila do Nizozemí, i když mne trochu mátlo, že autorem je Švéd. Až po přečtení jsem se dozvěděla, že autor děj zasadil do fiktivního města Maardamu, což leccos vysvětlilo. Počáteční obavy však rychle vzaly za své a já se do příběhu velmi rychle ponořila.

Autor ve svém vyprávění rozvíjí charaktery více postav včetně vraha, jejich životy vám popíše vcelku detailně, a proto se dá jeho styl psaní popsat jako rozvláčnější. Pokud tedy dáváte přednost přímočarosti a nevyžíváte se v drobných detailech, raději sáhněte po jiném autorovi. I přes autorův rozvláčný styl vyprávění se jedná o velmi čtivé dílo, které vás vtáhne, ani nebudete vědět jak. Příběh vcelku rychle plyne, nechybí napětí ani nečekané zvraty. V tom mě autor velmi mile překvapil. I když si kolikrát budete jistí, kterým směrem se příběh rozvine, autor vás celkem často svými drobnými zvraty vyvede z míry.

Vlaštovka, kočka, růže, smrt se nese v poklidném duchu, autor se drží zavedených pravidel, jež jsou typická pro detektivní příběhy, nečekejte tedy žádnou akční jízdu, spíše poklidnou plavbu na moři s menšími či většími vlnami.

Vůbec jsem nečekala, že mě zrovna tento autor a jeho příběh pohltí takovým způsobem, že nebudu vnímat své okolí a na každé otevření knihy se budu těšit. Myslím, že se poohlédnu i po předchozích Veeterenových případech i přesto, že mi tento díl prozradil některá fakta z předchozích dílů.

Knihu doporučuji jednak fanouškům Håkana Nessera a jednak čtenářům, kteří by si prostě jen rádi přečetli dobrou detektivku. Znát předchozí souvislosti není nutné, ale přesto bych doporučila se poohlédnout po prvních dílech a postupně se pak dočíst až k tomuto devátému.

Spojitost mezi škrtičovými oběťmi je velmi slabá. Když bývalý komisař Van Veeteren neochodně opustí bezpečí svého antikvariátu, aby se zase jednou utkal s poslem smrti, objeví vzorec se silnými vazbami na svět knih. Blake. Musil. ... více

Komentáře (0)