Volání minulosti

recenze

Medová smrt (2017) / monushka

Musím se přiznat, že jsem upřímně ráda, že jsou letní prázdniny za námi. Letos pro mě byly obzvláště náročné co se týče četnosti psaní článků. Jistě mi dají za pravdu ti z vás, kteří mají jedno nebo více dětí - člověk se k počítači přes den nedostane a večer je rád, že jeho ratolest konečně zapluje do pelechu, začne spokojeně a dlouze oddychovat a člověk si tak může vzít do rukou knihu, kterou chce on sám (i když je úplně jedno jakou, když já osobně jsem po pár minutách čtení i přes veškerou snahu usínala). V tomto duchu jsem měla téměř celé dvouměsíční prázdniny.

Ačkoliv jsem se svými dcerami (6 let, 2 roky) četla o večerech jako divá (přece je nepoženu spát, když venku ještě není úplná tma?), můžu se díky nim považovat za sečtělou čtenářku dětských příběhů. Neberte to, prosím, někdo jako rouhání či stěžování si na to, že jsem jim pořád četla. Zbožňuji to a jsem nesmírně vděčná za jejich zájem o knihy a čtení, za jiskry v jejich očích, když s nadšením poslouchají. Ačkoliv jsem ty dva měsíce ochuzovala své knihy čekající na to, až budou přečteny, neměnila bych, protože společně strávený čas s dcerami nad jejich oblíbenými knihami, mi nikdo nevrátí. A za nedlouho se i já dočkám toho, že mi má starší dcera, která před týdnem nastoupila povinnou školní docházku, bude sama předčítat. Díky škole, celodennímu shonu a brzkému usínání obou dětí jsem se zase dočkala večerů jen pro sebe a konečně jsem se dostala i ke knihám, které si chci číst já J

Ráda čtu příběhy, ve kterých je současnost určitým způsobem spjata s minulostí a naopak. Sice povětšinou vsázím na jistotu a sahám v tomto žánru po svých oblíbencích, ale nepohrdnu ani neokoukanými autory. Jsem ráda, když mezi tím vším, co v dnešní době vychází, objevím někoho, od koho bych si v budoucnu ráda přečetla něco dalšího. Doposud posledním objevem, který hodnotím kladně, je pro mě německá spisovatelka Hanni Münzer.Četla jsem od ní její Medovou smrt.

Moji rodinu tohle postihlo, když zemřela moje babička a následně ve stejný den moje matka beze stopy zmizela.
Byly tak vyvolány události ze starých, zažloutlých listů, ležících na dně zapomenuté krabice.
Minulost nás dostihla.

Příběhy několika žen, které se během celého vyprávění spojí v jeden. Touto větou bych stručně popsala celou knihu. Nelze o ní vyzradit příliš mnoho, protože by se pak vytratilo kouzlo postupného objevování.

Vyprávění začíná v současnosti, což je v květnu roku 2012 a my se ocitneme za velkou louží a seznámíme se s Felicity - mladou ženou, které před pár dny zemřela babička. Aby toho nebylo málo, do toho všeho ještě zmizí její matka Martha. Proč zrovna v tento čas, kdy se Felicity chystala letět do Kábulu, aby zde mohla působit v jedné zdravotnické organizaci? Je zcela samozřejmé, že její cesta se odkládá na neurčito a vydává se pátrat po své matce. Kvůli tomu, aby jí našla, bude muset do Evropy stopy po její matce totiž vedou do Říma. A právě zde se začne Felicity dozvídat o své ne moc růžové rodinné historii…

V Medové smrti se ocitneme ve vícero časových rovinách. Převážně se odehrává v době druhé světové války, kterou poznáme z vícero úhlů pohledů. Buď očima Elizabeth (operní zpěvačka a manželka uznávaného židovského lékaře) nebo Deborah (jejich dcera, která se postupem času rozhodne pro pomstu). Mně nejvíce oslovila postava Deborah, která měla srdce na pravém místě a která se rozhodla přijmout přátelství Marlene, která jí zasvětí do velkého tajemství. Marlene Deborah dokáže, že i v těžkých válečných časech je možné najít skutečného přítele a věřit v lepší budoucnost.

Medová smrt je rozdělena na pět částí, přičemž je součástí prolog a i epilog. Mně osobně se nejvíce líbila část z historie a pak závěr, který mi vehnal slzy do očí. Je pravda, že zpočátku jsem měla problém se začíst díky velkému množství jmen a informací, ale když jsem si udělala pořádek a sepsala si pár informací na papír, byla jsem v obraze a čtení jsem si začala vychutnávat.

Pokud by někdo z vás čekal, že veškeré historické události popsané v tomto příběhu jsou založené na skutečnosti, budete zklamáni. Ne všechna uvedená data a události jsou založena na historických faktech. Osobně nemám ráda označení historický román, protože vždy očekávám dílo, které bude inspirováno skutečností (se správnými daty a událostmi, které se dají dohledat v historických pramenech). Ale já nečtu beletrii proto, abych četla příběh založený na faktech. Pokud bych chtěla číst fakta, sáhnu po nějaké odborné publikaci.

Medová smrt je věnována ženám odboje za 2. světové války, takže je zcela samozřejmé, že téma odboje se v příběhu objeví. S věnováním koresponduje i obálka, která je prostě povedená a dost říkající, takže člověk nemusí číst ani anotaci, aby ho kniha upoutala. Což mě rozhodně upoutala.

Ačkoliv se mi příběh líbil, ubírám jednu hvězdu z hodnocení. Musím si postesknout nad množstvím chyb v knize. Jak je vůbec v dnešní technicky vyspělé době možné, aby se v knihách objevovalo tolik překlepů, i přes důkladnou kontrolu, kterou by každá kniha před vydáním měla projít? Nejedná se pouze o velké negativum této konkrétní knihy a pouze nakladatelství Omega. Poté, co jsem se na chyby a překlepy začala při čtení více soustředit, došla jsem ke zjištění, že chyby a překlepy se bohužel objevují u velkého množství knih, které v současnosti vychází, u různých nakladatelství. Zajímalo by mě ale, jak je to vůbec možné, když cena tištěných titulů nenápadně stoupá směrem vzhůru? Přitom to není tak dávno, kdy nějaký překlep v knize, byl opravdu považován za náhodný překlep, který se již více neopakoval.

Jsem ráda, že mě Medová smrt nalákala svou obálkou a anotací, protože příběh jako takový se mi opravdu líbil. Překlepy a pravopisné chyby, to už je kapitola jiná…

Věnováno ženám odboje za druhé světové války. Byly to hrdinky. "Mou největší chybou bylo, že jsem Hitlerovi vzala zbraň. Měla jsem ho nechat se zabít! " – Helene Hanfstaengl, 1959 Jak daleko zajde matka, aby zachránila své děti? J... více

Komentáře (0)